Svatá Zdislava a její doba

O žádný životopis se nejedná. Svatá Zdislava ve studii vystupuje jako poznámka na okraji nejspíše proto, že se moc informací o jejím životě nedochovalo. Autor se zjevně zaměřuje na Havla z Lemberka a situaci v Českém království v polovině 13. století, ostatně kniha je extraktem z rozsáhlejšího díla o jednom šlechtickém rodu. Poměrně poutavě psaná pasáž o boji Václava I. nejprve s Tatary a později se svým synem Přemyslem Otakarem vykresluje osud předního českého rytíře. Zdislava vedle něj působí jako plochá postava, její hlavní zásluhou je, že se chovala k lidem hezky a dobře se starala o rodinu. Hrabě Waldstein-Wartenberg připouští, kulantně řečeno, výpůjčky v legendě o jejím životě z legend o svatém Václavovi a svaté Alžbětě. Církví vyžadovaná názornost mrzačí odkaz lidských bytostí, protože máloco je tak děsivé, jako barokní idea svaté Zdislavy bičující se v nepřítomnosti manžela nebo rekonstrukce její podoby z dochované lebky s tak prázdnýma očima; obojí lze spatřit v bazilice sv. Zdislavy a sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí.
Doslovy osobností, mezi které se řadí i současný kardinál a tehdejší biskup královéhradecký Dominik Duka, ve mně vyvolávají dojem, že tyto studii snad vůbec nečetly.