Svatava
Jolanta Trojak
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499059/bmid_svatava-ULb-499059.jpeg
3
65
65
Svatí a kouzelníci v předválečné Praze Začíná dvacáté století. Evropané znavení tempem průmyslové revoluce zjišťují, že ani technický pokrok není samospásný. Reakcí na ztrátu starých jistot je dekadentní únik do ezoterických nauk, tajných spolků a narkotik. Trojice pražských okultistů objevuje jógu a doufá, že jim tento exotický metafyzický tělocvik poskytne odpovědi na to, jak posunout hranice vnímání, obnovit ztracené pouto s nadskutečnem či jak výtvarně znázornit absolutno. Naproti tomu novopacká spiritistka Svatava o probuzení nadpřirozených sil nestála, přesto se z ní stává mimořádně potentní médium. Rychlá cesta na vrchol showbyznysu ji ale připraví o to nejdůležitější — o sebe samu. Východisko přináší až setkání s uprchlým indickým mesiášem, který před ní otevírá nový duchovní svět. Text Jolanty Trojak vychází z žánru okultistického románu, zdaleka však u něj nezůstává. Květnatý sloh střídá nadčasový rytmický text zkoumající otázky základního lidského údělu a naplnění vlastního potenciálu.... celý text
Přidat komentář
Příjemné překvapení. Trochu jsem se obávala plytké duchařiny, ale je to zdařilý román, který zpracovává téma zneužívání na poli duchovním, téma duchovního růstu a vše velmi zasvěceně a trefně. Velmi kvituji rozdílné literární pojetí obou částí románu. V první části mě velmi potěšilo, jak vtipným způsobem se autorka vypořádala s upachtěností okultistů, literární zručnost je nesporná.
Druhá část knihy je náročnější jak stylem tak obsahem, pro mě to byla lahůdka, kterou jsem si užívala.
Doporučuji všem s otevřenou myslí a se zájmem o téma.
Obálka boží. Anotace mě úplně načala. Rozjezd knihy velké wow. A pak už to byl takový jako postupný krkolomný pád.
Nemohu říct ani slovo na autorčin styl psaní. Klidně bych se i nestyděla říct, že se jedná o těžší čtení, ať už kvůli archaickým nebo cizím výrazům, či květnatým souvětím a sáhodlouhým metaforám. Chápu, že se jednalo o umělce a jinou společenskou vrstvu než dělníky, ale o to víc mi pak postavy přišly otravné a šroubované.
Proč jsem vůbec knihu začala číst? Moje babička byla spiritistka. V pubertě mi ukazovala spiritistické časopisy, které si x desítek let schovávala. Vyprávěla mi o setkáních a slavných osobnostech na nich. A tak moc mě mrzí, že si tuhle knihu už nemůže přečíst a já s ní následně o knize diskutovat.
Co mě nicméně bavilo, byly dobové popisy - pražských kaváren, architektury, vybavení bytů. Zábavy a charakterů postav. Celkově i snové výjevy a drogová deliria na mě taky působily fajn. Někde jsem se viděla dost v Bulgakovovi a v magickém realismu. Jenže pak ty dialogy drhly a zhruba od poloviny knihy mě už postavy takřka obtěžovaly. Svatava by byla úžasná, jen mi v ní něco chybělo. Možná výraznější povaha. Nevím. U Adámka totéž.
Asi bych si od autorky raději přečetla odbornou literaturu na toto téma, protože její znalost tematiky je knihou výrazně prolnuta a dýchá z ní. Jestli román nebyl moc velké sousto.
Svatava
Obal - paráda!
Obsah - paráda!
Dojem - paráda!
Praha, hlavně Vinohrady kolem roku 1900. Znovu jsem si připomněl již neexistující synagogu, zjistil co znamená Vaudeville a že něco podobného kdysi stálo kousek od Riegráku a principál byl pan Pišťek, pradědeček, kde stála kavárna Union. Všechno to odvál čas ale muselo to být krásné i divoké. Hlavně se román netváří zbytečně vážně, dvě postavy přímo na stránkách knihy levitovaly! Přísahám. Ona ta teosofie musí být ještě větší cirkus než katolictví, s prominutím. Knihu doporučuji!