Svatava
Jolanta Trojak
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499059/bmid_svatava-ULb-499059.jpeg
3
65
65
Svatí a kouzelníci v předválečné Praze Začíná dvacáté století. Evropané znavení tempem průmyslové revoluce zjišťují, že ani technický pokrok není samospásný. Reakcí na ztrátu starých jistot je dekadentní únik do ezoterických nauk, tajných spolků a narkotik. Trojice pražských okultistů objevuje jógu a doufá, že jim tento exotický metafyzický tělocvik poskytne odpovědi na to, jak posunout hranice vnímání, obnovit ztracené pouto s nadskutečnem či jak výtvarně znázornit absolutno. Naproti tomu novopacká spiritistka Svatava o probuzení nadpřirozených sil nestála, přesto se z ní stává mimořádně potentní médium. Rychlá cesta na vrchol showbyznysu ji ale připraví o to nejdůležitější — o sebe samu. Východisko přináší až setkání s uprchlým indickým mesiášem, který před ní otevírá nový duchovní svět. Text Jolanty Trojak vychází z žánru okultistického románu, zdaleka však u něj nezůstává. Květnatý sloh střídá nadčasový rytmický text zkoumající otázky základního lidského údělu a naplnění vlastního potenciálu.... celý text
Přidat komentář
Bavila mě svou jinakostí, tím, jak popisuje dobu a lidi, které jsem si nikdy nedokázala představit.
Ja stále nevím, co si o tom myslet. Už se trápím 2 měsíce a stale to nemůžu dočíst. Omlouvam se evidentně inteligentní autorce, ale 150 cizích výrazů na stránce dela z četby intelektuální onanii. Prekombinovana přirovnání, příliš květnaté složité věty. Postavy jsou spis karikatury, které cosi dramaticky pronášejí, přesto me vůbec nezajímají. Baví mě historické zminky založené na pravdě, všechny ty opravdové osobnosti esoterické scény...baví mě i to téma, ale je to oděné do nesnesitelné čtecí podoby(pro mě), zkuste sami, treba budete nadšeni. Možná by jí víc sedla podoba slovniku, tohle pokulhává po emocionální a lidské stránce. I nactena audio podoba byla pro me nesnesitelna(afektovaný přednes).
Je to jiné než ostatní knihy. Je to dobré, obratně napsané, se zajímavými postavami. Sice je složitější se do nich vcítit, protože jsou ni vzdálené dobou i zájmy, ale bavilo mě to moc. Cokoliv, ci je trochu jiné, vítám s láskou.
(SPOILER) Výlet do Prahy počátku 20. století, období, kdy těžce frčel spiritismus, esoterika, vědmy, kouzelníci, jogíni - doba výstřední dekadence a do ní umístěný příběh mladé dívky s paranormálními schopnostmi, která se, aniž by o to kdoví jak sama stála, stane velmi rychle hvězdou showbyznysu, a stane se figurkou v rukách ostatních, což jí nakonec donutí po boku spřízněné duše utéci z hektického světa a odevzdat se klidu a hledání sebe sama. Měla jsem možnost tuto knihu vyslechnout jako četbu na pokračování na Radiu Vltava, jinak by mě zřejmě úplně minula.
DVTV mě rozhovorem s autorkou velmi navnadila a těšila jsem se na vyjímečnou knihu, ale po přečtení musím říct, že mi tam prostě něco chybělo
Poslouchala jsem na ČRo, velmi povedeně načtené Terezou Hofovou. Myslím, že hlavně ona a její libozvučný hlas má podíl na tom, že jsem knihu dala celou. Reakce na ni jsou u mě rozporuplné. Má výbornou atmosféru, zavede nás na počátek 20. století do salónů, kaváren, mezi tehdejší umělce a hlavně ezoteriky a okultisty. Jazyk Jolanty Trojak je bohatý a velmi propracovaný, se slovy to umí báječně. Nicméně příběh není nijak zakotvený, dost poletuje, možná je až příliš zalidněn a nedrží se jedné linky, která by měla nějaký posun a šla k řádnému ukončení. Takto to spíš působí jako změť různých vyprávěnek, které jsou zajímavé, ale dohromady se rozpadnou na útržkovité střípky.
Skvělé. Poslechnuto za jeden den. Začala jsem dopoledne u vánočního úklidu a knihu měla jako zábavný podkres. Končila jsem před spaním, se zapalenými svíčkami a vonnými tyčinkami, a hezky prožila hluboký závěr.
10.12.2023 - 4*
Posloucháno na mujRozhlas - Četba s hvězdičkou.
Narazila jsem na knížku náhodou, anotace mě zaujala, znělo to jako zábavný příběh, který mi obzvláštní klasickou fantasy řadu, kterou obyčejně čtu. Měla jsem pravdu, líbilo se mi to, moc. A zároveň jsem četla málo, pokud vůbec nějakou knížku, podobnou této.
V první řadě - zpracování Rozhlasu bylo skvělé. Po prvních několika minutách si mě příběh získal a kdybych měla čas, poslouchala bych celou knihu na jedno posezení.
Je to zábavná knížka o okultismu, příběh o hledání sebe sama jedné mladé dívky (a krátké epizody existencí kolem ní, pěkně barvitá sebranka). Podivná směsice vážného a smutného, a absurdna. V jednu chvíli zde máme úvahy nad životem, spirituálním světem. A v další špinavou, ošklivou stránku života a lidí. Prapodivná jízda, kde člověk pořádně netuší, co se stane za pár stránek. Popravdě si nejsem jistá, zda se knížka měla brát jako vážné podaní, nebo taková spíše satira. Já se zcela určitě přikláním spíše k takové temnější, smutnější komedii.
Mělo to své mouchy - jedna z nich fakt, že se příběh vinul jako klikatá stezka, děj jako takový tam pořádně není, ale i tak mě lehce rozladilo, že se některé "dějové linky" prostě jen tak opustily. Proto hvězdička dolů, pro ten trošku ztracený finiš.
V jiných aspektech kniha překvapila až nečekaně příjemně - kolem a kolem byla třeba spirituální stránka příběhu zapracovaná do knihy skvěle. Popsat krátce takové téma není snadné, a přestože to tak trochu vyznělo vyšinutě, což nejspíše i mělo, i tak to znělo dobře.
Nejsem si jistá, jak dobře by se mi četla papírová kniha, v jednom místě jsem i s audiem měla trochu krizi, ale poslouchání a především atmosféra, kterou ta forma navodila, to zachránily. Ve výsledku jsem ráda, že jsem na příběh narazila, a určitě po nějaké době zkusím i papírovou formu.
Skvělé! Jedna z těch knih, která ve vás zanechá stopu! Poslouchala jsem na Rozhlase a k celkovému dojmu rozhodně přispěla i p.Tereza Hofová, která knihu excelentně načetla.
,,Vším prostupuje posvátnost"
,,Co je smyslem života? Žít!"
Knihu Svatava jsem si před nějakým časem pořizovala v tištěné podobě a zkoušela se do ní začíst. Tištěná podoba mi ale nakonec příliš nesvědčila, začíst jsem se nedokázala, odložila jsem s předtuchou, že se ke čtení této knihy už nikdy nevrátím. Nakonec jsem před pár dny zjistila, že Svatavu lze vyposlechnout jako 15dílný seriál na stránkách Českého rozhlasu, čehož jsem ráda využila.
Musím říct, že ta audio varianta mi velmi pomohla, abych se knihou dokázala "prokousat" na konec. Je to docela dost hutný příběh, který mne vlastně ve výsledku dost bavil. Hledání sebe sama tu je prezentováno na příběhu mladé ženy s neobvyklými schopnostmi, kolem níž se motají podivné spiritistické, okultní a další pochybné existence. Výsledkem je otázka, kým vlastně jsme. Co je smyslem života? Proč se honíme za modlami? Je to skutečně ta pravá náplň života?
Musím ale říct, že nebýt možnosti poslechnout si to namluvené, asi bych se tomuto příběhu nevěnovala. Ten jazyk, kterým autorka píše, mně osobně moc neseděl, bylo to pro mne v tištěné podobě těžko uchopitelné a právě v té fyzické podobě se mi to nečetlo snadno. Což z textu určitě nedělá špatnou knihu, jen na to asi čtenář musí být ve správném rozpoložení nebo nevím...
Nicméně to uchopení duchovního života a jeho rozmanité podoby, které tu autorka nastiňuje, mi přišly zajímavé, místy zábavné, a určitě mi to přineslo řadu podnětů k přemýšlení, což oceňuji a děkuji za to.
Nakonec 3 hvězdy z 5. Obsah jako takový mne ve výsledku bavil hodně, forma mi úplně nevyhovovala, ale to bude spíš problém na mé straně.
Kniha, kterou jsem doufal, že tak trochu budou Dějiny světla Jana Němce. Samozřejmě je to místy až přehnané, trochu jako od Petra Stančíka, ale ten příběh o hledání sebe sama uprostřed duchovního a uměleckého kvasu tam je.
Celkem dobrá četba, i když získaná hodnocení nejsou v průměru dosti vysoká. Ponoření do světa spiritismu, okultismu a poté do cirkusové společnosti dvacátých let 20. století se mi líbilo i použitým stylem a slohem.
Nebavil mě děj. Čekala jsem něco hlubokého a propracovaného. Chytře podaný příběh. Ale toho jsem se nedočkala, byl na mě příliš neukončený, postavy měly neukončené linky, všechno se rozplynulo v jedno velké nic. Myslím si, že je okolo této knihy zbytečně nafouknutá bublina způsobená dobrým PR autorky, nicméně ta bublina po prvních 70 stránkách knihy velmi rychle splaskne. Je mi to trochu líto, protože jsem se těšila na nový literární objev.
(SPOILER)
Svatava byla super podnětná, co se týče různých aluzí, intelektuálních stimulů, prolínáním témat jógy, spiritismu i avantgardy. Některé obraty a přirovnání si mám chuť vypsat do "deníčku" a číst si je opakovaně. :D
.
Kniha je hluboká, ale přesto pro mě v něčem mělká. Zdá se mi, že příběh jaksi "nedrží pohromadě" (i když zvlášť ty celky působí celkem obstojně) a opět mě trápí neukončenost - co bude se Svatavou? S Džidduem? Jakou roli tam (ne)bude dál hrát František Kupka? Zůstanou v Paříži? Pro mě zásadní otázky, na které si nechci odpovídat sama...
Spiritismus, média, indický mesiáš a jóga, to vše v kulisách Česka počátku 20. století. Přitom je vše faktograficky podloženo autorčiným dlouhodobým vědeckým zájmem. Skrze tato témata se line cesta Svatavy, mimořádného média v rukou showbyznysu, ke svobodě a propojení tělesné a duševní stránky.
Dávám pět hvězd především za druhou část knihy. První část se mi líbila také, ale druhá mě naprosto ohromila - formou i obsahem.
První část se dá číst s lehkostí, pokud přijmete fakt, že není možné pochopit všechny narážky, souvislosti a metafory autorky a berete ji jako svižnou a vtipnou satiru na okultismus a ezoteriku na začátku 20. století . Nebo ji můžete pojmout jako součást osobního vzdělávání a dohledávat si jednotlivé postavy a výrazy (a ač se to zdá absurdní - většina postav skutečně existovala, stejně jako hnutí teosofie, autorka čerpá z historie a má neskutečně rozsáhlé vědomosti) a tím si rozšířit své vědomosti o událostech, lidech, o okultismu v Nové Pace, medijním malování nebo o Vaudeville v Praze (nic z toho jsem vůbec netušila). Navíc má autorka smysl pro humor, který je mi blízký, takže jsem se místy opravdu bavila.
Druhá část má neskutečnou hloubku a rozhodně to žádné svižné a lehké čtení není. Je ale velice krásné - obsahem i formou, kdy je prostý text kombinován s poezií. Vztahuje se sice ke Svatavě, ale je naprosto nadčasové - vystoupit z průměrnosti a nebát se být sám sebou.
Není to četba pro každého, ale mně se to líbilo.
Forma převažuje nad obsahem. Skutečně je nutné používat jazyk vhodný do filosofických spisů? A v každé druhé větě užívat výrazy vyskytující se v pražské kavárně, když si chce někdo polichotit ego, protože ví, že mu nebude nikdo rozumět, ale bude se to stydět přiznat? Škoda, téma mě zaujalo, forma nelze být pochopena.
"V tom je ten trik
Aby bylo místo pro druhé sama existuje v neustálém popření
Přitom si hraje na Krista a jako houba nasává cizí trápení
Bolest jí ale neprochází
Ukládá se jí do těla"
Přiznám se, že na knihu mě nejvíc nalákala její obálka. Je nádherná. Vybraná barva společně s jemnými ilustracemi skvěle doplňuje vyprávěný příběh. Korunní fialová čakra = naše spojení s energií nebes. Po přečtení krátké anotace bylo rozhodnuto. A hle, kniha se ocitla pod loňským stromkem jako dárek. Vytrvale a skromně čekala na poličce, až na ni přijde řada. A musím říct, že nezklamala. Trocha magického realismu, špetka mystiky, ezoteriky a okultismu, to vše v dekadentní Evropě 20. století. Pointa příběhu nebát se být sám sebou příjemně naservírovaná ve finále příběhu.
Vůbec jsem o spiritistickém hnutí a rozšíření okultismu v této době netušila. Pro mě nové a zajímavé informace včetně popisů tehdejší Prahy. Bohužel jinak jsem se s autorkou minula, nemohla jsem se začíst, ztrácela jsem se v textu, nechápala složité metafory... Mám pocit, že autorka nám chtěla sdělit, že svět je jednoduchý, když si to přiznáme. Tuto skutečnost, ale vysvětluje paradoxně tak složitě, že jsem chvílemi vůbec nevěděla, co chce říct... Postavy byly ploché, nedokázala jsem si k nim najít cestu. Navíc jejich příběhy mi připadají neukončené, ať jde o Svatavu, Adámka, nebo i Bombardiho. Asi jsem na dané téma "poznání sebe sama" přečetla zajímavější knihy a prozření, které může jiné čtenáře ohromit se u mě nekonalo. To zda se kniha bude čtenáři líbit či ne, bude hodně individuální. Zkuste a uvidíte. Určitě za přečtení stojí, jen to nemusí být Váš šálek čaje.
Svatava
To se nedá číst. Přišlo mi, že se autorka snaží napodobit styl Petra Stančíka, ale je to zoufale upachtěné a křečovité. Ztráta času.