Svatba ve městě Chambéry
Klára Notaro
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409375/bmid_svatba-ve-meste-chambery-VbR-409375.jpeg
3
38
38
Soubor Kláry Notaro je suverénním a originálním příspěvkem k dobré tradici české povídky. Příběhy lidí z různých koutů Francie – příslušníků odlišných generací, národností, pohlaví, světonázorů a sociálních vrstev – jsou nahlíženy zevnitř: očima toho, kdo v cizině zdomácněl, a současně zvnějšku: pohledem toho, kdo tu nikdy nebude úplně doma. Lahodné sýry, obtěžkané vinice, noblesní jezdecké kluby či svatby v zahradách tvoří lákavě exotické i erotické prostředí, v němž se ale pohybují charaktery univerzálně lidské.... celý text
Přidat komentář
Povídky mě bohužel vůbec nezaujaly. Ke knize se určitě nevrátím.
Tak mně se povídky moc nelíbily. Moc popisné a málo jakéhokoli pořádného příběhu...
Parádní povídky, krátké a svižné, trošku absurdní a sarkastické, francouzské prostředí s elegancí, rozhodně to neurazí
Na to, že povídky nejsou můj šálek čaje (či snad oblíbený druh sýra :) mi kniha celkem seděla. Kvalita povídek ale značně fluktuuje. V úvodu autorka nasadila vysokou laťku několika velmi čtivými a strhujícími kusy - Kartářka, Benoit, Svatba ve městě Chambéry, Kurz vaření pro vegany, Útěk z Egypta, Vysoko v horách. Druhá polovina povídek (snad vyjma Beethoven, Fidelio a sýr) mi přišla taková unylá a některé povídky mě už vyloženě nebavily. Naštěstí jsem se kvůli délce povídek netrápila dlouho :-)
Francii a francouzštinu miluju, tak jsem si nechala knížku nadělit k narozeninám. Přiznám se, že po přečtení první povídky jsem si říkala, že to bylo šlápnutí vedle. Připadalo mi, že povídka je tzv. o ničem, nemá pointu, ani zajímavý jazyk. Naštěstí to byla výjimka. Ostatní povídky se mi líbily, pobavily mě a opravdu jsem se o životě v současné Francii leccos dozvěděla. Nejlepší byly povídky o skutečných zážitcích autorky jako např. Kurz vaření pro vegany.
A jen díky této knize vím, že až budu v savojských Alpách, na sto honů se vyhnu sýru serac! :-)
Doporučuju a už se těším na další povídky!
Francie... Zdaleka ne již tak sladká, jako se o ní v minulosti říkalo. Možná, že sladká ani nikdy nebyla, možná jen v mysli těch, kterým se líbí její historie, styl života a kultura. Asi pod vlivem hezké, téměř dětské obálky, jsem očekávala takové to lehké, letní čtení. Něco ve stylu "Francouzky umí žít" nebo "Trapasy po francouzsku" od jedné německé novinářky. Ale přesto jsem nebyla zklamaná, naopak. Obecně mám ráda povídky, protože napsat na pár stránkách dobrý příběh považuji za velkou věc. Dostala mě hned první z nich, Kartářka. Líbily se mi v podstatě všechny, nenašla jsem tam žádné hluché místo. V některých povídkách byl autorčin styl mírně neosobní, ale to na tom bylo právě zajímavé. Naopak poslední povídka U Hrdinů na čaji byla víc než vřelá, alespoň na mě tak působila. Místa, lidé, lidičky, životní situace... Užila jsem si to, doporučuji k přečtení.
Zajímavé povídky reflektující francouzskou kulturu "českýma očima". Nejvíce mě zaujaly povídky Kurz vaření pro Vegany, Benoit či stejnojmenná povídka Svatba ve městě Chambéry. Jednoznačně zajímavá kniha, ovšem osobně mě moc autorčin styl psaní nesedl.
Stojí přečíst už jenom kvůli svéráznému stylu autorky. S nadhledem psané povídky různých žánrů, ale všechny tematicky spjaté s Francií.
Tak tohle byla tak špatná kniha, že prostě nechápu, že to někdo napsal a hlavně, že to někdo vydal. Příběhy úplně o ničem. Například příběh o tom, že šly spolu do divadla a kamarádka si tam povídala se sousedem o sýrech. Nechápu, nechápu...