Svatební cesta do Jiljí
Miroslav Skála
Románová předloha stejnojmenného filmu s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem. Netradiční pojetí předsvatební cesty po horách a řekách se promění v dobrodružnou výpravu, při níž oba protagonisté bezděky odhalují své přednosti i slabiny. Humorný cestopis české krajiny i duše se nejlépe čte při vyšinutých plotýnkách a citech. Kniha byla předlohou úspěšného tel. scénáře... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu (svou první) a v podání manželů Dykovych mě to moc bavilo. Bylo to vtipné, zajímavé poslouchání. I filmové zpracování je moc povedené.
Více se mi líbil film než kniha. Myslím, že hlavní protagonisté filmu tedy literární předlohu dost pozvedli. Film mě tedy přivedl ke knize, je to taková oddechová četba.
Na knihu jsem poprvé narazila na střední a tehdy v rámci normalizační nabídky patřila k zářným bodům humoristické literatury. Třeba poznámka o tom, že mužské lýtko se pánubohu moc nepovedlo, mi utkvěla dodnes... Proto jsem se k ní chtěla znovu vrátit a i když se mi celkem líbila, už takové nadšení nepřišlo. Některé části byly stále skvělé a i když je vlastně znám, tak mě pobavily, nicméně byly tu i hluché pasáže. Filmu určitě zkrácení na méně dnů prospělo. Ale stále to je celkem příjemné čtení, které pro mě má určitý punc nostalgie.
Stejnojmenný film mám moc ráda a tak jsem mírně s obavami začala číst i předlohu. Je to velmi povedené.
Řadím se do tábora zklamaných. Film jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat, ale srovnání se Třemi muži ve člunu posoudit můžu a rozhodně odmítám. Tři muži jsou jednou z mých „záchranných“ knih, které přijdou na řadu, když je mi ouvej. Zaručeně mi zvednou náladu. Ale Svatební cesta do Jiljí mi párkát mírně nadzvihla koutky a to bylo tak všechno. Ani o jednom z hlavní dvojice nemůžu říct, že by mi byl sympatický, a knihu jsem dočítala spíš ze setrvačnosti. Navíc nevěřím, že existuje v reálu někdo, kdo vede podobné dialogy. Nebo jsem příliš přízemní a nepohybuji se v dostatečně itentelektuální společnosti, abych někoho takového potkala. Zkrátka snaha o intelektuální humor se u mě minula účinkem a jediné, co jsem při čtení pociťovala, byla nuda. Být delší, nejspíš by tahle knížka skončila v „šuplíku“ nedočtených.
Podle popisu jsem čekala, že se zasměju, leč nestalo se tak. Kniha neurazí, ale ani se výrazně nezapíše do paměti.
Kniha je skvělá a čtivá.Ale film je přeci jen povedenější,herecké umění obou hlavních hrdinů dávají příběhu ještě něco navíc.
Upřímně - jsem trochu zklamaná. Čekala jsem více vtipu, lásky i vzájemného špičkování. Prostě tomu příběhu chybělo kouzlo a šarm na které jsem zvyklá z filmového zpracování s Abrahámem a Šafránkovou.
Taková malá česká vtipná normalizační jednohubka. Nejvíc se mi líbily pasáže ze sjíždění řeky. Film jsem ještě neviděla, ale ráda to napravím.
Moc příjemné, inteligentně zábavné čtení, jak lze od autora očekávat po zkušenosti s Cestou kolem mé hlavy.
Knížku jsem si opět po letech přečetla, stejně jako se čas od času znovu podívám na její filmové zpracování. Odpočinkové, zábavné, čtivé.
Většina lidí asi zná dokonalé filmové zpracování s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem, ale i knižní verze stojí za přečtení. Oproti filmové verzi, zaměřené spíš na akční komiku, je kniha poetičtější a pomalejší a navíc přináší roztomilé pohádky na dobrou noc.
Mám moc ráda tuhle knihu i její filmové zpracování. Inteligentního humoru není nikdy dost.
Něco k vážně lehkému čtení. Místy až moc rozvláčné až jsem si říkal, ať to rychle skončí... Některé úvahy jsou docela dobré, ale už jsem asi zvyklý na jinou sodu, danou Deníčkem moderního fotra nebo Beckmenem...
Štítky knihy
humor zfilmováno příroda česká literatura turistika vodáctví milostné vztahy svatební cestaAutorovy další knížky
2004 | Svatební cesta do Jiljí |
1979 | Cesta kolem mé hlavy za čtyřicet dnů |
1981 | Uvěřitelné příhody doktora Papula |
1984 | Holubník na odvrácené straně Měsíce |
1963 | Hovory s veverkou |
Příběh mne bavil, se svými životními zkušenostmi už se dívám na vztahy s větším nadhledem. S čím jsem měla velký problém, to byla písmena, slovy jedné pohádky "mrňavoulililinkatá". Musela jsem si půjčit brýle, abych dočetla a nebolely mě oči. Jinak bych si knihu užila víc. A film? No tak ten mě dostal a patří mezi mé favority.