Svatební šaty na prodej
Milena Brůhová
V prvním příběhu řeší detektivní dvojice Valenta a Novák komplikovanou vraždu v Písku.V druhém složitý případ série vražd v romantickém prostředí třeboňského autokempingu.
Přidat komentář
První povídka byla báječná byť mi připomínala trochu film ,, Svědomí" , ale bohužel ve druhý povídce jsem se trochu ztrácela. Ta je tak trochu chaotická asi je to můj názor.
Prvý príbeh sa veľm bavil - 100%. Druhý príbeh mal zaujímavý začiatok, ale postupne ma to už nezaujalo, malo to taký nepresvedčivý príbeh - 50%.
Jako vždy super počtení, líbí se mi propracovanost postav i místa děje. Člověk má pocit, že to tam zná.
Autorka nás zavádí do oblasti jižních Čech ... v prvním příběhu je zavražděna mladá žena, snoubenka muže, který v příběhu také vystupuje jako výborný pracovník a všemi oblíbený kolega... je zde i druhý muž, její bývalý přítel, poněkud drsnějšího ražení ... kdo měl motiv mladou ženu zabít?
V druhém příběhu se děj odehrává v horkém létě, v autokempu, kde dojde k vraždě několika žen ... jak souvisí se zabitou ženou v Praze ? Přečtěte si, jak případ vyřešili Valenta a Novák.
Štítky knihy
vraždy Třeboň jižní Čechy české detektivky a krimi Písek policejní vyšetřování
Autorovy další knížky
1989 | Aby svědek nepromluvil |
1987 | Zkouška kvality |
1990 | Stopa Locacorten |
1989 | Muškáty potřebují slunce |
1985 | Jsem vrah? |
Po knize jsem sáhla kvůli tomu, že se odehrává v jižních Čechách, dokonce přímo v mém Písku. Říkala jsem si, že mě čeká pěkná napínavá jednohubka... ale realita byla horší. Oba příběhy jsou moc pěkně uvedené a rozehrané. Tím bohužel končí moje chvála. Další děj byl v obou případech chaotický, hlavní vyšetřovatelé nevýrazní, v druhé povídce navíc přemíra postav a nesmyslných událostí. Měla jsem pocit, že se děj pořád motá v kruhu a nikam nepokračuje, a najednou konec. Dále mi úplně neseděl styl, kterým autorka píše - stvořila mužské hlavní postavy, které měly zvláštní řeči i zvláštní chování. Možná tam chtěla v té normalizační době takto propašovat nějaké úsměvné prvky, ale mě to spíš otravovalo. A tím spíš jsem těm dvěma nevěřila ani nos mezi očima...