Svatí blázni
Joanne Harris
Příběh je zasazen do Francie na počátku 17. století, do doby politických a společenských nepokojů po vraždě krále Jindřicha IV. Je to příběh Juliette, bývalé akrobatky a provazochodkyně, která žije spolu se svou dcerou Fleur jako jeptiška v malém ostrovním klášteře poblíž bretaňského pobřeží. Má za sebou řadu problémů a dobrdružný život. Vychovali ji Cikáni, pronásledování církví ji ale oddělilo od původní rodiny, donutilo k žebrání a prostituci, až našla určitý klid jako herečka a tanečnice ve skupině vedené Guyem Le Merlem nazývaným Havran; hercem, autorem her a zlodějíčkem, který mladičkou Juliette okouzlí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
Holy Fools, 2003
více info...
Přidat komentář
Úplně nechápu vysoké hodnocení této knihy. Námět je sice zajímavý a jednotlivé psychologie postav důsledně vykreslené, ale nějak se v tom ztrácí smysl konání hlavní hrdinky. Když ji seberou dceru, tak místo jejího hledání sedí v klášteře a čeká, tak nějak jsem nepochopila, proč.
V podstatě červená knihovna, která ale díky vypravěčskému talentu Joanne Harris pořád drží laťku.
Přiznám se, že pro mě byla kniha trošku zklamáním. Naposledy jsem od této autorky četla Pět dílků pomeranče a byla jsem nadšená. Takže na začátek 17.století ve francouzském klášteře jsem se moc těšila, jenže . . .
Souhlasím s komentářem aralka - příliš mnoho chyb v textu (i když za to autorka nemůže). Úžasné popisy prostředí i osob, které tu vystupují - úplně jsem je viděla před sebou, klášter, bylinkovou zahradu, cestu na břeh, svatou Marii Mořskou. Jednotlivé sestry, hlavně Perette - jaká byla jejich minulost, co je přivedlo do kláštera?
Když se vypravěči střídali po kapitolách, nevadilo mi to, ale v závěru se tohle dělo i v průběhu jediné kapitoly. O samotném závěru už tady byla řeč. Suma sumárum: Svatí blázni určitě stojí za přečtení, ale nejlepší kniha Joanne Harrrisové to určitě není.
Joanne Harrisová má skutečně vypravěčský talent - chytí čtenáře do svých jemně utkaných vláken ze slov a nepustí. Oceňuji především (u autorů poměrně vzácnou) vyváženost vyprávění, ve kterém dokáže autorka podmanivě vykreslit atmosféru ostrovního středověkého kláštera v horkém bretaňském létě (při čtení jsem skoro cítila žár a dusno červencových dní, vůni bylinek a moře...), výborně zpracovat charaktery jednotlivých (často i vedlejších) postav příběhu včetně precizně uchopené psychologie davu a davového šílenství, a přitom všem příběh gradovat a šponovat napětím až do poslední strany. Tedy spíše předposlední - souhlasím se čtenářem pajaroh - ten závěr by si mohla Joanne odpustit. Za to má ode mne jednu hvězdičku méně.
JH má talent na hledání zajímavých a originálních témat, jakým potulní kejklíři ve středověku rozhodně jsou. Ocenila jsem i popis života v klášteře bez příkras. Otázkou však je celková uvěřitelnost příběhu. Triky a intriky Guye LeMerleho jsou sem tam až moc přitažené za vlasy. Jeho zachránění z vězení pomocí kouzel a sentimentální konec knihu sráží v mých očích ještě o kousek níže. Přesto nemohu říct, že by mě čtení nebavilo. Kdo má rád styl JH, najde si své, ovšem jsou i lepší knihy od této autorky.
I v této knize sází Joanne Harrisová na osvědčené kulisy: tajemné prostředí izolovaného kláštera se střídá s atraktivním životem středověkých kočovníků, divokost a svoboda postav je dočasně spoutána povinnostmi (rodičovskými).
Jemné nastínění rozporu mezi touhou kočovat a potřebou mít domov mi přijde na knize nejpěknější. Jen závěry Harrisové opravdu nejdou, poslední kapitola (pouhé 2 stránky) snižuje hodnotu díla na románek - jakkoliv originální.
Doporučuji číst jako poutavou oddychovku a vynechat epilog.
Vynikající! Autorka předvedla na velmi napínavém a čtivém románu esenci všeho zla, které se v jednotlivci může ukrývat, zejména na pozadí doby náboženských rozporů roku 1610 ve Francii, kdy víra i v ďábla byla velmi silná. Hlavní hrdina je manipulativní, marnivý, pyšný, sobecký herec, něco jako lži-prorok, ale hlavně velice inteligentní a schopný, takže jeho zamýšlená konečná hra na životní pomstu se nakonec skutečně rozehraje podle jeho not. Jak ale doopravdy skončí, to je možná nečekané, možná je to pohádka, možná je to prostě život, protože se nesmí zapomenout na pozitivní hnutí, zejména lásku.
Pozn.: je zajímavé, že ostatní komentáře úplně opomíjejí psychologii postav (o tom celý román je) a hovoří jen o popisu prostředí (čímž román degradují na nějakou dobrodružnou "oddechovku", a tím tedy opravdu není ;-(
Kniha pro mě byla zklamáním, v první řadě mě neskutečně iritovaly chyby v textu a že jich tam je požehnaně... co se týče samotného děje, tak taky obrovské zklamání.... příběh se začíná rozvíjet zajímavě, potulní herci a kejklíři atd....., ale jakmile jsem pochopila, že to bylo a nudná současnost je nezáživný život v klášteře mezi jeptiškami, což se autorka snaží všelijak okořenit, byla jsem zklamaná, je to prostě celé nuda... ke konci mi bylo jasné, že se to zvrhne v "červenou knihovnu" a taky že ano.... je to spíš taková pohádka pro ženy než nějaká kvalitní literatura, mrzí mě to, ale pouze 2 hvězdičky, čekala jsem od knihy víc, mnohem víc....
Naprosto dokonalé. Fantazie autorky je nekonečná, stejně jako její slovní zásoba a smysl pro lehkou nadsázku. Ačkoli všechny autorčiny příběhy bývají dost tragické a osudy hrdinů nezáviděníhodné, dokáže Joanne Harris i pobavit. A důkazem jsou právě Svatí blázni.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Vypravěčský styl specifický pro JH. Opět zvolené netradiční téma a za mě spokojenost, ačkoliv hlavní hrdinka někdy měla dost zvláštní priority.