Svatyně
Raymond Khoury
Dobrodružný thriller úspěšného libanonského autora se odehrává koncem 18. století i v současnosti. Jádro příběhu tvoří odvěká touha lidstva dožít se vysokého věku, oddálit přirozený proces stárnutí, nalézt zázračný elixír života. Hlavnímu hrdinovi se to podařilo, je však po mnoho let nucen měnit svou identitu, místo pobytu a prchat před nepřáteli, kteří touží recept na dlouhověkost získat. Naposledy byl spatřen v Neapoli roku 1750. V roce 2003 se americkým jednotkám podaří vypátrat skrytou laboratoř, kde tajemný vědec prováděl na lidech zrůdné pokusy. Jediným vodítkem k vyřešení záhady se stává starobylý symbol hada požírajícího vlastní ocas.... celý text
Přidat komentář
nebylo to úplně špatné, jen trošku zdlouhavé a takové trošku naivní. Nicméně, dalo se to :)
Musím uznat, že když myšlenka "ochránců dobra z USA"
během dějového vývoje vzala za své, měl jsem z knihy mnohem lepší dojem. Závěr nenabízí mnoho překvapení, ale nepodléhá zcela běžnému scénáři, takže pro mne je celkový dojem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... Těžko posoudit, zdali je lepší Ďáblův elixír, nebo Svatyně - pro mne obě knihy vycházejí v hodnocení zhruba nastejno. jen mne u "Svatyně" překvapuje název - příliš nekoreluje s příběhem...
Plusy: zajímavý námět, část knihy jsem přečetla jedním dechem, cast knihy napínava.
Minusy: část knihy zdlouhava, jak to bylo popisované z různých dob,tak jsem se občas ztratila, konec takový mdly.
Takže neurazi, ani nenadchne. Autor má určitě lepší díla.
Tenhle příběh jsem si opravdu užila. Nechybí v něm nic co mam ráda, napětí, vyšetřování, pořádně zlý padouch, který je jak se zdá vždy o krok napřed a samozřejmě záhada, ktera nemusí být až tak neskutečná. Co když to neni jen fikce? Elixír věčného života hledal snad každý alchmista, který se kdy objevil v knize, nebo filmu, ale opravdu může existovat látka, která prodlouží život?
Libanon, Bejrut, místa, která mě zajímají. Z autorem se čtenář řítí z akce do akce. Hodnocení je, ale za unáhlený a useklý závěr.
Kniha plná akce, která mě dokázala určitě hned od začátku zaujmout. Se zájmem jsem obracela další stránky, až do konce. Autor si opět vybral zajímavé téma a hlavně se mi líbí že si vybral i takové téma, o kterém není napsáno už tolik knih. Konec na mě byl možná až moc unáhlený a pro mě určitě některé věci nedořešeny.
Nemohu tvrdit, že byla lepší než poslední templář, kterého jsem četla nejdříve, ale má své kouzlo.
Nemohu se dočkat, co mi předvede ve svých dalších knížkách. :)
Moje první kniha od Khouryho a musím uznat, že na mne udělala dojem. Napínavá, neustále se něco děje, kniha má spád, psaná lehkou rukou. Za mne určitě spokojenost!
Moje druhá kniha od Raymonda Khouryho, kterou jsem četla a musím řici, že mě se líbila. Byla napínavá, tajemná a svým způsobem i poučná. Četla jsem ji jedním dechem a v očekávání jak to vše dopadne. Určitě je zajímavější než Znamení, alespoň pro mne. Těším se na další knihy od Raymonda Khouryho.
Knihy Raymonda Khouryho (zatím jich napsal celkem šest, nepočítaje jeho díla scenáristická) mne vždy zaujaly. Drží celkem vysokou laťku, ale i mezi nimi lze rozlišovat ty lepší a ty horší. V knize Svatyně autor otvírá odvěké tajemství iksíru a Úrobora – hada požírajícího svůj vlastní ocas. Tento symbol se v novodobé historii objevuje mnohokrát u nejrůznějších kultur a je mu přisuzována řada významů. Proto není problém mu přisoudit další, kolem něhož se celý děj knihy odvíjí.
V knize autor používá mnoha obrazů a několik časových rovin, které mají čtenáře získat a napnout. Jejich cíleným „přepínáním“ v okamžiku největšího napětí Vás nutí číst knihu dál a dále, i když samotný děj až tak dynamický není, ale postupně se posouvá vpřed, aby se jednotlivé nitky děje setkaly ve finále příběhu a objasnily všechny naznačené roviny.
Hned na úvod jste v taženi do akce a jedné časové roviny, vzápětí je navozena druhá a třetí situace, vždy v jiném čase – všechny Vám mají představit hlavní aktéry knihy a ono Tajemství, které se vine celou knihou. O co se jedná sice zkušený čtenář velmi rychle odhalí a tak jen čeká, jak si autor poradí s logickým vyústěním celého příběhu, které je nakonec celkem velmi prosté a přirozené.
Převážná část knihy je ale spíše cílenou akcí, kdy se několik stran snaží získat jedno a totéž a boj o tuto relikvii se stává ústředním dějem knihy. Jen jakoby okrajově je naznačena důležitost a smysl tohoto konání a jeho význam a trochu rozvedena myšlenka následků, kdyby opravdu nastalo to, co se naznačuje.
A tak se na mnoha stránkách prodíráte uličkami Bejrútu, Bagdádu, hraničními oblastmi Turecka a Iránu, kdy jedni utíkají před druhými, vše je okořeněno střelbou, honičkami v autech i mnoha mrtvými a postupně odhalujete tajemství i osobní motivy jednotlivých postav a jejich vzájemné propojení v čase přítomném i minulém. Najdete zde kladné i záporné hrdiny, krásnou ženu a historický odkaz, v jehož sílu věří všichni zúčastnění.
Obracíte stránku za stránkou a postupně se dostáváte k rozuzlení příběhu, které je ale nakonec přirozené, jak život sám. Tím se autor šikovně vyvléká ze zodpovědnosti rozumně obhájit možnost a reálnost celého příběhu. A při závěrečném finále ti, kteří mají od Khouryho načteno, poznávají, že podobný závěr není vlastní jen této knize, což trochu zamrzí.
Svatyně má sice trochu tajemný název, ale více než o tajemno jde o odvěkou touhu lidstva po jednom a tomtéž. Je to především akční kniha, která se dobře čte, a určitě přinese potěšení všem, kteří se v podobných dobrodružných příbězích vyžívají. Téma a zápletka je dostatečně tajemná, i když svojí náplní se jedná o tematiku, která již trochu čpí vykrádáním sebe sama či jiných podobně píšících autorů.
Průměrné dílko vhodné na dovolenkové lenošení, u mne tři hvězdičky.
Má první kniha od autora a asi i poslední...čekala jsem něco mezi Brownem a Berrym,ale pro mě absolutně zoufalé dílo bez hlavy a paty.
Lepší než znamení, horší než Poslední templář. Uvidíme, jak spokojen budu po elixíru. Každopádně tohle je dobrá kniha.
Autorovy další knížky
2006 | Poslední templář |
2010 | Znamení / Steve a já / Krasojezdkyně / Zatvrzelci |
2007 | Svatyně |
2012 | Ďáblův elixír |
2011 | Spása templářů |
S autorem jsem se setkala poprvé, tudíž nemám porovnání s jinými knihami. Přiznávám, že jsem příliš od knihy neočekávala, neboť jsem si říkala, že mě možná děj a prostředí příliš nezaujme.
Přesto mě kniha dokázala vtáhnout do děje a na to, že se jedná o poměrně obsáhlou knihu, přečetla jsem ji během pár dní.
Líbí se mi, že obálka knihy koresponduje s obsahem knihy. Co si budeme vykládat, většinou obálka knihy jen málo souvisí s obsahem.
Charaktery hlavních obsah se postupně rozvíjí. Myslela jsem si, že hlavní úlohu tu bude mít Evelyn, ale nakonec se ukázalo, že tuto roli převezme Mia a Corben spolu s dalšími postavami. Někdy mi ovšem vadilo přeskakování mezi jednotlivými postavami a časy, takže mi chvíli trvalo, než jsem se opět zorientovala v ději. Akčních scén tu bylo více než dost, stejně tak postupné odhalování, co vlastně znamená obraz hada požírající si vlastní ocas.
Některé události tu nakonec nejsou tak úplně čtenářovi vysvětleny. Víceméně se jedná o otevřený konec. Přesto na konci knihy autor dokonale vystihl naší společnost.