Svéhlavička
Eliška Krásnohorská
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416175/bmid_svehlavicka-9go-416175.jpg
4
94
94
Svéhlavička série
1. díl >
Příběh svéhlavé dívky Zdenky, prožívající svá léta dospívání v pensionátě. Zde získává vychování, vzdělání a odkud odchází již s vědomím odpovědnosti k rodičům i kamaradům, dobře připravena do života. 5.vydání
Přidat komentář
V dětství byla Svéhlavička jedním z prvních dívčích románů, které jsem četla. Zdenku jsem si zamilovala a tajně jí život v internátu záviděla:-) Teď jsem se ke knize vrátila v rámci Čtenářské výzvy a musím říct, že kniha na mě působila trochu moc jednoduše a výchovně, ale.......Byly tam pasáže, kdy jsem se neubránila úsměvu a nebo i dojetí. Takže za ty emoce a nadšení z dětství dávám čtyři hvězdičky.
Ještě nikdy jsem nebyla v takových rozpacích, jak ohodnotit tuto knihu.
Četla jsem jí někdy ve čtrnácti, tajně, styděla jsem se, tenkrát jsem se ještě považovala za intelektuálku. Dívčími románky jsem hluboce pohrdala , bylo to blboučké, ale tak sladce blboučké, přitažlivé jako magnet.
Dneska už mám rozum, vím, že i dívčí románky mají své místo v knihovně, že i ta nejhloupější čtenářka má nárok na ztrávení příjemných chvilek nad knížku.
Dobré je všechno, co vylepší čtenářúm život. A tohle ˇsvéhlavička splnila ve velké míře.
( A každopádně je lepší, když holka čte knížku, než když se ohrabavá kdoví s kým někde za stodolou. ;-) )
Krásná kniha psaná krásným jazykem. Často úsměvná, jak obsahem, tak i náhledem do minulosti, jak zvláštně spolu lidé hovořili. Babička mi tuto knihu mnohokrát doporučovala v dětství, ale tenkrát mě kniha nebavila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla aspoň jako dospělá.
ČV 2021 - 5. Kniha vydaná před sto a více lety.
Četla jsem ve své ,,čtecí pubertě" za přísného dozoru babičky. Četla jsem jen jednou a to z úcty k ní. Příběh Svéhlavičky si pamatuji matně, ale nostalgická vzpomínka zůstane:
,,Umyj si ruce, než začneš číst."
,,Ano, babi..."
Kniha se z rodinné knihovny vytratila. Podezřívám babičku, že si ji vzala s sebou.
Líbí se mi, když se ke knihám váží osobní vzpomínky
Dnes tedy hodnotím v zastoupení za babičku Kateřinu.
P.S.: Svéhlavičkou jsme někdy každá z nás. Nebo ne... ? Historie se tak stále opakuje...
Když mi moje babička, jako -náctileté konečně dovolila přečíst si něco z její knihovny, tak Svéhlavička byla jasná volba. Okamžitě jsem se do ní zamilovala a chtěla být, jako ona. Všechny 4 díly jsou úžasné.
Zřejmě se k ní už nevrátím ( anebo možná, jako stará babička ), ale určitě nikdy nezapomenu ♥
Takový malý výlet do předminulého století. Trošku mě děsilo, jak se děti, hlavně dívky, umravňovaly a omezovaly, jak byly vlastně vychovávány tak, aby byly poddajné pro manžela, ale dnes si to můžeme naštěstí přečíst s nadhledem, a být rády/rádi, že se to už neděje.
Krásná kniha, líbila se mi, i když se opravdu jedná o nenáročné čtení. Pro mne byl ale příběh pohlazením na duši, přenesl mne do úplně jiného světa, kde jsem se cítila moc hezky. Před lety jsem četla i knihu Trotzkopf od Emmy von Rhoden a mám silný dojem, že česká spisovatelka opisovala ;-). Nejen postavy, ale i veškeré situace v knize jsou naprosto identické. Autorská práva tenkrát pravděpodobně ještě neexistovala ;-). Ale buď jak buď, nakonec je to úplně jedno. Důležité je, že byl tento příběh napsán a dostal se i k českému čtenáři. Za sebe mám z toho velkou radost a knihu hodnotím nejvyšším počtem hvězdiček :-).
Díky výzvě se mi do rukou dostal tenhle dívčí román. Líbil se mi, je sice psán starým slohem a jazykem, což se mi někdy hodně těžko četlo, ale obsah tohoto nenáročného románu se opravdu klidně vyrovná pozdějším modernějším románům pro dívky. Kousky napravované slečinky Zdenky a jejích souputnic v internátu byly leckdy úsměvné.
Tento dívčí román od Elišky Krásnohorské je v této době neprávem opomíjen, neboť by překonal knihy s touto tématikou v současné době vydávané. Příběh rozmazlené dívky, které vlivem nepřízně osudu se stane rozumnou a ctnou mladou ženou. Charakterové vlastnosti této dívky jsou v jistých rysech poplatné dnešní mladé generaci. Styl psaní autorky patří mezi velmi čtivou a pozornost udržitelnou formou. Samozřejmě doporučuji, zvláště mladým dívkám.
Dostala se mi do rukou knížka Trotzkopf od Emmy von Rhoden, jejíž první vydání vyšlo v roce 1884, druhé v říjnu 1885, jak vyplývá z předmluvy výtisku, který jsem četla. Ten byl již ze 7.vydání z roku 1890 (Stuttgart). "Svéhlavičku" Elišky Krásnohorské jsem nikdy nečetla. Slovo mi však nějak vytanulo na mysli jako přesný význam německého "Trotzkopf". Lákalo mě zjistit, zda tyto knihy mají něco společného, a s překvapením jsem se dočetla, že jde prakticky o tentýž příběh. Příběh sám o sobě je určen mladým děvčatům. Mně se dostal do rukou s padesátiletým zpožděním :-) . Nicméně mě napadly otázky, jak tehdy asi fungovala autorská práva, jak vysoký musel být zájem čtenářek o knihu dle počtu vydání v Německu, Rakousku-Uhersku a i později v Československu, jak se změnily zájmy generací mladých dívek a tehdejší priority jejich vzdělávání. Konec konců tato literatura jistě také přispívala k tomu, aby se společenské normy, morální vzory, vnímání lidských hodnot "bezbolestně" dostávaly do povědomí čtenářek. Přečíst si tuhle knížku bylo pro mě "bonbónkem" s chutí let dospívání. A držet v ruce knihu v krásné vazbě, bez chyb, zpracovanou s naprostou pečlivostí je radost sama o sobě.
Proč si neudělat hezké nedělní odpoledne s příjemnou klasikou...takové pěkné "holčičí" čtení můžu jen doporučit a myslím, že každá slečna, či paní, která někdy byla na táboře, v lázních, nebo kdekoli jinde v ženském kolektivu si u Svéhlavičky zavzpomíná na tyhle krásné chvíle...
Po letech jsem se ráda vrátila ke svému dětskému čtení - celkem jsem Zdeňce ten penzionát ve čtrnácti i záviděla, menší škola by byla podle mého gusta, a té zábavy... Je to pořád pěkné a oddechové čtení
Svéhlavičku bych zařadila do kategorie lehkého oddechového čtení. Občas působí některé pasáže smutně, ale jinak je příběh často úsměvný. Kniha se pěkně četla a líbila se mi.
Doporučuji všem, kdo si chtějí i s klasikou odpočinout :)
Krásná oddychová knížečka o době z konce 19.století - o jiné, těžší, ale také možná v mnohém lehčí době - prostě romantika jak má být :-)
Krásně čtivé, napsané jednoduchým jazykem :) nejdřív jsem se knížky trošku bála, neuměla jsem si představit román pro dívky z 19. století, ale můžu jen doporučit! :) číst příběh svéhlavé Zdenky, jak se mění v milou dívku mě moc bavilo... je to knížka, u které se dá parádně zrelaxovat :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1887 |  Svéhlavička |
| 1975 | Tři smetanovská libreta |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1991 | Pohádky naší babičky |
| 1900 |  Svéhlavička nevěstou |
Dívčí román, který jsme my holky na začátku 70. let hltaly v pubertě, všechny díly. Při úklidu knihovny jsem první díl našla zastrčený někde vzadu a docela s chutí se vrátila do svých pubertálních let. No, dnes už jsem to viděla trochu jinak než tenkrát, ale nostalgie je nostalgie a celý příběh je prostě "červená knihovna", ale milá. Chtěla jsem si někde vypůjčit i další díly, druhý jsem našla v Národní knihovně a třetí už nikde....