Svéhlavička
Eliška Krásnohorská
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285975/mid_svehlavicka-JZP-285975.png
4
100
100
Svéhlavička série
1. díl >
Příběh svéhlavé dívky Zdenky, prožívající svá léta dospívání v pensionátě. Zde získává vychování, vzdělání. Z pensionátu odchází s vědomím odpovědnosti k rodičům i kamaradům, dobře připravena do života. 6. vydání
Přidat komentář
Dívčí román, který jsme my holky na začátku 70. let hltaly v pubertě, všechny díly. Při úklidu knihovny jsem první díl našla zastrčený někde vzadu a docela s chutí se vrátila do svých pubertálních let. No, dnes už jsem to viděla trochu jinak než tenkrát, ale nostalgie je nostalgie a celý příběh je prostě "červená knihovna", ale milá. Chtěla jsem si někde vypůjčit i další díly, druhý jsem našla v Národní knihovně a třetí už nikde....
V dětství byla Svéhlavička jedním z prvních dívčích románů, které jsem četla. Zdenku jsem si zamilovala a tajně jí život v internátu záviděla:-) Teď jsem se ke knize vrátila v rámci Čtenářské výzvy a musím říct, že kniha na mě působila trochu moc jednoduše a výchovně, ale.......Byly tam pasáže, kdy jsem se neubránila úsměvu a nebo i dojetí. Takže za ty emoce a nadšení z dětství dávám čtyři hvězdičky.
Ještě nikdy jsem nebyla v takových rozpacích, jak ohodnotit tuto knihu.
Četla jsem jí někdy ve čtrnácti, tajně, styděla jsem se, tenkrát jsem se ještě považovala za intelektuálku. Dívčími románky jsem hluboce pohrdala , bylo to blboučké, ale tak sladce blboučké, přitažlivé jako magnet.
Dneska už mám rozum, vím, že i dívčí románky mají své místo v knihovně, že i ta nejhloupější čtenářka má nárok na ztrávení příjemných chvilek nad knížku.
Dobré je všechno, co vylepší čtenářúm život. A tohle ˇsvéhlavička splnila ve velké míře.
( A každopádně je lepší, když holka čte knížku, než když se ohrabavá kdoví s kým někde za stodolou. ;-) )
Krásná kniha psaná krásným jazykem. Často úsměvná, jak obsahem, tak i náhledem do minulosti, jak zvláštně spolu lidé hovořili. Babička mi tuto knihu mnohokrát doporučovala v dětství, ale tenkrát mě kniha nebavila. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla aspoň jako dospělá.
ČV 2021 - 5. Kniha vydaná před sto a více lety.
Četla jsem ve své ,,čtecí pubertě" za přísného dozoru babičky. Četla jsem jen jednou a to z úcty k ní. Příběh Svéhlavičky si pamatuji matně, ale nostalgická vzpomínka zůstane:
,,Umyj si ruce, než začneš číst."
,,Ano, babi..."
Kniha se z rodinné knihovny vytratila. Podezřívám babičku, že si ji vzala s sebou.
Líbí se mi, když se ke knihám váží osobní vzpomínky
Dnes tedy hodnotím v zastoupení za babičku Kateřinu.
P.S.: Svéhlavičkou jsme někdy každá z nás. Nebo ne... ? Historie se tak stále opakuje...
Když mi moje babička, jako -náctileté konečně dovolila přečíst si něco z její knihovny, tak Svéhlavička byla jasná volba. Okamžitě jsem se do ní zamilovala a chtěla být, jako ona. Všechny 4 díly jsou úžasné.
Zřejmě se k ní už nevrátím ( anebo možná, jako stará babička ), ale určitě nikdy nezapomenu ♥
Takový malý výlet do předminulého století. Trošku mě děsilo, jak se děti, hlavně dívky, umravňovaly a omezovaly, jak byly vlastně vychovávány tak, aby byly poddajné pro manžela, ale dnes si to můžeme naštěstí přečíst s nadhledem, a být rády/rádi, že se to už neděje.
Krásná kniha, líbila se mi, i když se opravdu jedná o nenáročné čtení. Pro mne byl ale příběh pohlazením na duši, přenesl mne do úplně jiného světa, kde jsem se cítila moc hezky. Před lety jsem četla také knihu Trotzkopf od Emmy von Rhoden a mám silný dojem, že česká spisovatelka opisovala ;-). Nejen postavy, ale i veškeré situace v knize jsou naprosto identické. Autorská práva tenkrát pravděpodobně ještě neexistovala ;-). Ale buď jak buď, nakonec je to úplně jedno. Důležité je, že byl tento příběh napsán a dostal se i k českému čtenáři. Za sebe mám z toho velkou radost a knihu hodnotím nejvyšším počtem hvězdiček :-).
Díky výzvě se mi do rukou dostal tenhle dívčí román. Líbil se mi, je sice psán starým slohem a jazykem, což se mi někdy hodně těžko četlo, ale obsah tohoto nenáročného románu se opravdu klidně vyrovná pozdějším modernějším románům pro dívky. Kousky napravované slečinky Zdenky a jejích souputnic v internátu byly leckdy úsměvné.
Tento dívčí román od Elišky Krásnohorské je v této době neprávem opomíjen, neboť by překonal knihy s touto tématikou v současné době vydávané. Příběh rozmazlené dívky, které vlivem nepřízně osudu se stane rozumnou a ctnou mladou ženou. Charakterové vlastnosti této dívky jsou v jistých rysech poplatné dnešní mladé generaci. Styl psaní autorky patří mezi velmi čtivou a pozornost udržitelnou formou. Samozřejmě doporučuji, zvláště mladým dívkám.
Dostala se mi do rukou knížka Trotzkopf od Emmy von Rhoden, jejíž první vydání vyšlo v roce 1884, druhé v říjnu 1885, jak vyplývá z předmluvy výtisku, který jsem četla. Ten byl již ze 7.vydání z roku 1890 (Stuttgart). "Svéhlavičku" Elišky Krásnohorské jsem nikdy nečetla. Slovo mi však nějak vytanulo na mysli jako přesný význam německého "Trotzkopf". Lákalo mě zjistit, zda tyto knihy mají něco společného, a s překvapením jsem se dočetla, že jde prakticky o tentýž příběh. Příběh sám o sobě je určen mladým děvčatům. Mně se dostal do rukou s padesátiletým zpožděním :-) . Nicméně mě napadly otázky, jak tehdy asi fungovala autorská práva, jak vysoký musel být zájem čtenářek o knihu dle počtu vydání v Německu, Rakousku-Uhersku a i později v Československu, jak se změnily zájmy generací mladých dívek a tehdejší priority jejich vzdělávání. Konec konců tato literatura jistě také přispívala k tomu, aby se společenské normy, morální vzory, vnímání lidských hodnot "bezbolestně" dostávaly do povědomí čtenářek. Přečíst si tuhle knížku bylo pro mě "bonbónkem" s chutí let dospívání. A držet v ruce knihu v krásné vazbě, bez chyb, zpracovanou s naprostou pečlivostí je radost sama o sobě.
Proč si neudělat hezké nedělní odpoledne s příjemnou klasikou...takové pěkné "holčičí" čtení můžu jen doporučit a myslím, že každá slečna, či paní, která někdy byla na táboře, v lázních, nebo kdekoli jinde v ženském kolektivu si u Svéhlavičky zavzpomíná na tyhle krásné chvíle...
Po letech jsem se ráda vrátila ke svému dětskému čtení - celkem jsem Zdeňce ten penzionát ve čtrnácti i záviděla, menší škola by byla podle mého gusta, a té zábavy... Je to pořád pěkné a oddechové čtení
Svéhlavičku bych zařadila do kategorie lehkého oddechového čtení. Občas působí některé pasáže smutně, ale jinak je příběh často úsměvný. Kniha se pěkně četla a líbila se mi.
Doporučuji všem, kdo si chtějí i s klasikou odpočinout :)
Krásná oddychová knížečka o době z konce 19.století - o jiné, těžší, ale také možná v mnohém lehčí době - prostě romantika jak má být :-)
Autorovy další knížky
| 1887 |  Svéhlavička |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1975 | Tři smetanovská libreta |
| 1991 | Pohádky naší babičky |
| 1900 |  Svéhlavička nevěstou |
Toto vydání knihy jsem sice nečetla, ale četla jsem novější verzi, příběh je, myslím, stejný. Také jsem jej četla jako puberťačka a od začátku se mi zdál Zdenčin osud docela nefér, přeci jen jsem si nikdy nedovedla představit, že bych třeba já měla žít v penzionátu. Postupem času jsem si však uvědomila, že to z ní udělalo lepšího člověka, protože i když byla vychována v dámu, pořád si zanechala to své rošťáctví a svou svéhlavost. Název knihy je tedy hodně příhodný a kniha se mi líbí do dnešních dní.