Nádraží Perdido
China Miéville
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32324/bmid_nadrazi-perdido-C1Y-32324.jpg
4
507
507
Svět Bas-lagu série
1. díl >
Metropolis Nový Krobuzon se rozvaluje v centru světa. Lidé a mutanti a tajemné rasy žijí beznadějně i nevázaně ve stínu lesa komínů, kde řeka je zanášena odpadem a továrny a slévárny duní nocí. Přes více než tisíc let řídí parlament spolu s brutální milicí vše: od chodu továren po umělce, špehy a vojáky, vandráky a děvky. Ale vše se mění. Příchází cizinec s kapsami plnými peněz a nemožným požadavkem. Město začíná terorizovat neznámé nebezpečí, které má spojitost s drogami a novokrobuzonským podsvětím. A všechny nitky k možné záchraně se sbíhají v srdci města, v olbřímí stavbě Nádraží Perdido.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Perdido Street Station, 2000
více info...
Přidat komentář
Nádraží Perdido je čtivá a zábavná kniha, první 2/3 jsem se úžasně bavil, ale v poslední třetině mě vadila předvídatelnost a také jsem moc nevěřil Derchan její chovaní, konkrétně to, že neměla žádný důvod Izákovy pomáhat.
Nejlepší postava byl jednoznačně Tkáč, pasáže s ním mě neskutečně bavily. Kniha je to zajímavá a za přečtení stojí.
Nádraží Perdido jsem do poloviny rozečetla a kvůli nedostatku času jsem se k němu vrátila až po dlouhé době. Nicméně i přesto (nebo možná právě proto) to byla pořádná jízda. Jsem nadšená, v rozpacích, podrážděná i spokojená. Velmi zvláštní mísení pocitů, ale do takto laděného světa se to myslím perfektně hodí.
Prvních pár kapitol bych asi popsala jako vstupní test - pokud akceptujete a přivyknete tónu, novinkám a ražení celého vyprávění, pak máte před sebou rozsáhlý a nádherný svět, který vás bude neskutečně bavit. Já jsem velmi rychle celý ten paškál neuvěřitelně zvláštních ras, vynálezů a zákonitostí přijala jako novou a "normální" realitu.
A na rozdíl od většiny kritických komentářů, já si zdlouhavou popisnost užívala - zdálo se mi, že mi to pomáhá vstřebat dějové linky a udržovat mě ve větším napětí.
Nemám k čemu bych Nádraží Perdido přirovnala, protože jsem zatím nic podobného nikdy "nezažila". To říkám proto, že jsem možná poprvné knihu žila, ne pouze četla.
A za to dávám i tu poslední pátou hvězdu - je to vzácnost, kterou můžu všem doporučit.
Toužíte-li po světě plném fantazie, je Nádraží Perdido právě pro vás. Připravte se na dva odlišné styly vyprávění. V první části autor popisuje svůj úžasný svět, vztahy a charaktery hrdinů. V pozadí budete cítit stále sílící vlnu očekávání. V druhé části bude vaše očekávání naplněno divokou skicou akčních sekvencí střídající se s pouze dočasným odpočinkem hrdinů. Vše má své místo a čas. Popis i akce. Máte se na co těšit!
Kniha ve které je skutečně hlavním hrdinou svět a město v němž se příběh odehrává. Díky tomu, že je plné ghett a čtvrtí se specifickou atmosférou či obyvatelstvem při jeho popisech nehrozí moc nuda a to i přesto, že ty popisy tvoří nejméně třetinu knihy.
V těch dvou zbývajících třetinách se zpočátku rozvíjí několik dějových linek které se někde v půlce sejdou u té hlavní. Město začne být terorizováno zdánlivě nezastavitelným zlem, vláda města si s ním neví moc rady a tak se skupinka hrdinů vydává jej zastavit na vlastní pěst čímž se z nich stanou psanci kterým jde po krku každý.
Zmíněné popisy města, ras a hromady dalších věcí se mi někdy líbily, někdy méně - to když se China rozepisoval o vědeckých tezích a mechanismech které dávají smysl jen v jeho světě. Někoho může odradit, že kniha nabere spád až někdy kolem poloviny, do té doby se člověk spíše jakoby zabydluje. Ovšem v případě Chinovo světa je to asi i nutné. Jeho město je něco jako Pratchetův Ankh morpork ale v mnohem bizarnějším a dekadentnějším hávu se špetkou Orwellovské totality. V samotném příběhu to občas zaskřípe a podezřele často se objevuje deus ex machina který hrdiny zachrání ale není to nijak hrozné. Konec naštěstí dovedl trochu překvapit protože není vůbec jasné kdo nakonec přežije a i samotné hlavní postavy rozhodně nepatří mezi svatoušky.
Ještě než jsem začal číst tak mě trochu děsilo a stále děsí autorovo politické přesvědčení ale naštěstí do knihy to nijak nepromítl. Jen pořád přemýšlím proč se kniha jmenuje Nádraží perdido protože vlaky jsou tu nanejvýš jen párkrát zmíněny a velkou roli nehrají a samotná monumentální stavba nádraží tvořící centrum města také nehraje nijak významnou roli krom krátké střešní epizody ke konci.
Každopádně jestli je toto autorova prvotina tak klobouk dolů.
Kniha se mi v podstatě líbila, ale konec mě poněkud zklamal. Krizový aparát mě zmátl, Izákovo chování bylo podle mne přehnané a nevěřil jsem mu to (nemluvě o neustálém zvedání žaludků všech postav) a Jagharkův epilog (navíc s odmítnutým deus ex machina Půlmodlitbičkou)... Nevím...
Kdybych to měl shrnout ve dvou slovech, tak bych možná napsal steampunkový LOTR. Autor také vytvořil obrovský vlastní svět plný nových ras, náboženství, mytologií a zvyků a krajin. A rozhazuje je s neobyčejnou lehkomyslností a rozmařilostí. S čím si jiní autoři vystačí na celou knižní sérii, CHM téměř vyplýtvá na několika stránkách.
Čtenář zažívá opulentní hody cizosti, grotesknosti a sympatické úchylnosti. Tam kde Tolkien jen bafá z vodního bongu si CHM práská přímo do žíly nejlepší matroč od velkého W. S. Burroughse.
Kniha je téměř heroickým eposem o boji dobra se zlem a o záchranu světa. Kdyby autor jen docentně ubral a tolik nepřecpával příběh motivy, postavami a zápletkami navíc kniha by byla ještě lepší. Asi nejvíc se mi zdála zbytečná a navíc scéna s vyslancem Pekla. Přesto je ta kniha výborná, flow příběhu je svižné a většina věcí do sebe zapadá dle logiky vysněného světa. Takže rozhodně doporučuji.
Hutné, drsné a nehostinné místo tenhle Nový Krobuzon:-)... První polovina pomalu roztáčela kolotoč, který drasticky nabral obrátky v druhé půlce...Kdo má rád steampunk a fantasy, ten by si tohle dílo měl zařadit do jídelníčku:-)
Autor s takovou fantazii jsem asi opravdu ještě neviděl. bohužel to někdy bylo až na škodu. Popisování některé ,,obyčejné" věci na 2 stránkách je opravdu i na mě až moc. Kdyby se autor tak nerozepisoval a kniha tak měla třeba o 100-200 stránek méně, určitě by mě pohltila více zasloužila by si 5*, takhle ale pouze 4*;)
Bohužial opisy mesta ma sklamali, čakal som viac kovu a industrialnosti a vôbec všetkého nového čo "poodhalila" obálka, no mesto bolo pre mna zlepenec hlavne vizuálne a zo sociálnej stránky neurčité. Príbeh a zápletka sú fajn, rovnako aj všetky rasy, autor toho využil dosť, ale aj ked bol príbeh dobrí akoby nežil v meste ale mesto bolo iba kulisa (príklad: v príbehu nevyužitý vlak). Naviac som sa nazdával že román pojde aj trocha do politiky, ale tri dosť neurčité postavy (Gangr Rukodlak a Stena K.) sú pre mna najväčšou slabinou a sklamaním príbehu. A vtom to asi bude, že tak obsiahli román nestavia na konkrétnych scénach ktoré rozprávajú a hovoria o celku ale iba prelietava dej aj architektúru a tým sa stáva klišé a preto mi príde celá kniha úzkoprsá.
Tenhle holohlavý podivín jménem China Miéville se zřejmě stal největším zjevením mého čtenářského života. Minimálně polovinu románu tvoři čisté popisy tvarů, pachů, zvuků a barev Nového Krobuzonu, a čte se to, jako když nůž projíždí horkým máslem. Všechny ty exotické rasy, děsivé mocnosti a skryté hrůzy té makabrózní megalopole mě prostě okouzlily. Každý odstavec má v knize své místo, Miéville všechny nitky nádherně vygradovává a splétá jako obludný Tkáč, aby nakonec zanechal ve čtenáři celý vesmír. Nádraží Perdido je fascinující román a pokud se nebojíte navštívit svět, o němž budete mít noční můry, určitě si ho přečtěte. 100% PS: Vyzdvihnout musím i vynikající překlad Milana Žáčka.
Nenechal jsem se odradit začátkem, kdy jsem si říkal u milostných hrátek Izáka a Lin, že tohle teda ne a četl jsem dál. A to jsem dobře udělal, protože to bylo vážně zajímavé čtení. Občas autor zabíhá snad až zbytečně do detailů (popisy města, vysvětlování teorie, která je celá vymyšlená), ale výsledkem je propracovaná fantasy knížka s na hranici geniality a šílenství. U někoho to onu hranic může překročit, takže nedoporučuju ke čtení nikomu, kdo se drží silně a rád reality. Nicméně ta rozmanitost postav, zápletek a nápadů je až nevídaná.
Hodnocení: 4 a kousek.
Má upřímná závist k autorovu spisovatelskému umění začíná přecházet po dočtení téhle bichle až k fanatické posledlosti a nekontrolovatelnému chtíči sáhnout po další knize. Mít v hlavě neustále tak obrovský přetlak nápadů a představ a neupustit páru alespoň do 20 stran napsaného textu denně, musel by China zákonitě zcvoknout. Pokud by ho napadly vlastnohlavně stvořené psychomůry a podařilo se jim kompletně vysát jeho "weird" mysl se všímvšudy, musely by buď zešílet nebo vyměšit ten nejhypnotičtější hypnoser ve feťáckých dějinách Bas-Lagu. A nebo okamžitě napsat čtvrté pokračování této zdá se naprosto unikátní série. Tento román Vám vypláchne mozkovnu jako žádný jiný. Mnohovrstevný příběh vyprávěný květnatým jazykem Vás zahrne mistrnými popisy a zalije tak hutnou a temnou atmosférou, že z ní jen těžko budete hledat cestu na hladinu, zpět do reality. Obvykle mě mnoho popisných pasáží nudí. Zde jsou ovšem odvyprávěny sice složitým, ale přehledným a pohlcujícím stylem. V Novém Krobuzonu se prostě o to snadněji zabydlíte a nebudete chtít ven. Autor jde totiž zarytě proti dnešnímu proudu vše přinést čtenáři na talíři, psát jednoduše, odpočinkově se samými úsečnými dialogy posouvajícími děj rychlým tempem kupředu vstříc holywoodskými finále klouzajícím na hraně banality. A jestli tyhle aspekty spoustu lidí odradily, mě naopak dovádějí k neustálým čtenářským orgasmům. Opravdová fajnšmekerská lahůdka, prodírat se tak nádherně stylizovaným textem. Komplexnost svého fantasy světa vyšperkoval řadou různorodých ras, politických konfliktů, thaumaturgii, krizové energie a podobných výbuchů spontánních dechberoucích nápadů, které by vystačili na 10 knih a kterými autor tak bezostyšně plýtvá. Ani nespočítám kolikrát mi při čtení těchto brutalit padala brada. Už při Ambasadovu mnohé naznačil. Ale tohle? Tenhle týpek s xychtem vyhazovače mi jednoduše odvařil mozek. Kdo by to do něj, při pohledu na jeho foto "zkrášlujicí" zadní anotačně-recenzní obálku, řekl.
Musím říct, že spisovatel je opravdu umělec, tak propracovanou knihu a s takovou fantazií jsem četla málokrát, ale bohužel jak se říká "Čeho je moc, toho je příliš". Moc popisné. Kdyby měla kniha o 200 stran méně (má 600), tak by u mě vyhrála o hvězdičku více. Na druhou stranu musím říct, že za přečtení určitě stojí.
Když jsem spatřila obálku, byla jsem uhranuta. Po přečtení se China Miéville stal posedlostí.
Tato kniha má skvěle vybudovanou atmosféru. Hlavní postavou je zde město - promyšlené, kouzelné i temné zároveň. Čtenář jím prochází spolu s hrdiny a díky autorově popisnosti pociťuje takřka na vlastní kůži jak dokonalou magii tohoto místa, tak jeho špínu, prach a hnilobu. Samotný děj je napínavý a konec překvapivý až do momentu, když si člověk uvědomí, že to jinak ani skončit nemohlo.
Budu proti proudu. Už samotný styl vyprávění mi přišel sebestředný a vyumělkovaný, a nenašel jsem si v tom světě nic a nikoho, proč by se mi tam mělo líbit.
Dal jsem na radu známého, který mi již doporučil například Gaimanovo NikdyKde a stejně jako v předchozím případě jsem byl velice překvapen. Samozřejmě v pozitivním smyslu slova. Nádraží Perdido je naprosto skvěle napsané a autorovy popisy míst mi umožnily si ony scenérie krásně představit a vytvořit v hlavě. Zkrátka kniha rozvíjí naši fantazii a tvořivost, narozdíl třeba od televize. V brzku se pustím do titulu Jizva taktéž od p.Miévilla
A navíc příběh v knize končí zcela jinak než si čtenář až téměř do konce myslí...
Jenom si na knihu vzpomenu a už cítím směs podivuhodných vůní a pachů, od uhlí s párou, přes parfémy, tlející těla po zatuchlé kaluže vody... Stejně tak vnitřní rozpoložení postav se mi jevilo v různých stádiích od kristalické čistoty po hnilobný rozklad. Velmi atmosférické, ten pocit z knihy si uchovám velmi dlouho...
Autorovy další knížky
| 2010 |  Nádraží Perdido |
| 2004 | Jizva |
| 2009 |  Město & město |
| 2006 | Král Krysa |
| 2013 | Kolejmoří |
Neuvěřitelně pestrý a hutný svět (s výborným překladem), kde autor po lopatách rozhazuje hromady nápadů, které by si mnozí v obavě z vyčerpání šetřili v záloze. Přece jen bych ale řekla, že jde poznat jedno z jeho raných děl – v závěru se mi rozhodně neseběhly všechny nitky příběhu a důležitost Perdida, na které došlo až po nějakých pěti šestinách knihy, na mě taky nevyskočila nijak přesvědčivě (možná to byl účel, nechat čtenáře napjatě čekat na… nic).