Nádraží Perdido přehled

Tak jako když zíráte na varnou konvici a čekáte nekonečně dlouhou chvíli, než se uvede voda do varu, tak mi utíkal příběh v této knize. Příběh začal nudně - zadáním dvou úkolů postavám (jedna vytvořit sochu, druhá navrátit schopnost létat) a já si říkal, co z toho bude. Miéville sice má pozoruhodný talent popisu, ale čeho je moc, toho je příliš, tady už přespříliš. Opravdu není potřeba popisovat strukturu vločky rzi zrezivělého řetězu (obrazně řečeno), a té rzi bylo v příběhu opravdu hodně. Není potřeba popisovat každý sliz a plíseň. Autor se neskutečně vykecává, do příběhu plete vše, co mu na jazyk přijde, mutanty, démony, konstrukty, přetvory...jak jim říká, ale ono to vůbec nebaví. Rozhovory jsou natahované tak bolestně, že máte pocit krvácení do mozku. Toto a příběh bez spádu a napětí mě několikrát nutilo knihu odložit a jen silou vůle jsem se k ní vracel, abych mohl s klidným svědomím říct, že po Miévillových knihách už s největší pravděpodobností nesáhnu.