Svět bez Boha
Tomáš Halík , Anselm Grün
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344143/mid_svet-bez-boha-wh3-344143.jpg
4
35
35
Ateismus jako druh náboženské zkušenosti. Benediktinský mnich Anselm Grün a český filozof náboženství Tomáš Halík, kteří patří k nejčtenějším autorům současné spirituální literatury v Evropě, napsali společnou knihu. V ní se z různých úhlů, daných též rozdílným typem životního příběhu a prostředí, v němž vyrůstali, zamýšlejí nad možným přínosem ateismu pro prohloubení křesťanské víry. Rozlišují různé druhy náboženskosti a různé druhy nevíry. Zaměřují se především na „ateismus bolesti“, jemuž konfrontace s tragikou a složitostí dnešního světa nedovoluje nekriticky přijmout tradiční pojetí Boha jako všemocného režiséra světa, ale také na „apateismus“ – dnes rozšířenou lhostejnost nejen vůči náboženství, nýbrž i vůči otázkám, které vznáší víra. Shodují se v názoru, že živá víra v krizích zraje a je schopna „obejmout“ a integrovat i onu zkušenost, z níž vyrůstal kritický ateismus. Paralelní odpovědi obou autorů na zásadní spirituální otázky dnešního světa a jejich společný rozhovor rámují dvě meditace – nejprve úvaha Tomáše Halíka nad výrokem Fridricha Nietzscheho „Bůh je mrtev“ a na konci reflexe Anselma Grüna nad kázáním apoštola Pavla o neznámém bohu na athénském Areopagu. Kniha vychází paralelně v češtině a němčině a připravují se překlady do dalších jazyků. Knihu doplňuje úvod a komentáře Winfrieda Nonhoffa, který také též moderuje závěrečný rozhovor obou autorů.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2017 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Gott loss Werden? Wen Glaube und Unglaube sich umarmen, 2016
více info...
Přidat komentář
Kdo zná A.G. a T.H., ten v knize asi nic překvapivě a zásadně nového nenajde. Pro něj je spíš aktualizovaným souhrnem postojů, východisek, zkušeností, názorů, otázek a odpovědí dvou vzájemně se respektujících a v mnohém se shodujících již "klasických" autorů. Kniha je pojata jako jakási "křesťanská rukověť či návod pro komunikaci a soužití s ateisty". Pohled T.H. je více filozofický, někdy i sociologický, a působí velmi komplexně a vnitřně konzistentně a doplňuje se s pohledem A.G., který vychází z dlouholeté pastorační a řeholní praxe a působí stručněji, s důrazem na podstatné.
Zajímavá by pak byla podobná společná kniha jednoho z autorů a někoho rovnoceného z "opačného" tábora.
aké osviežujúce je čítať o pochybnostiach a hľadaní cesty, o pochopení, že nie všetci sú stvorení na jeden obraz, ale že medzi ľuďmi a tým skôr medzi národmi sú veľké rozdiely. (a potom sa vrátiť do reality a sledovať, ako je cirkevná hierarchia uviaznutá hlboko v 19. storočí, nič nepochopila a za vrchol evanjelizácie a pastorácie považuje každodenné vysielanie – a takmer povinné sledovanie – sv. omše v televízii...)
je to zvlášť dramatické v súčasnosti, keď sú ľudia citlivejší na slová a posolstvá – zaujal vás niekto z tejto oblasti v poslednom čase?
„Pokud se ptáme, hledáme a zůstáváme živí. Kdo se ptát přestane, ten ve svém nitru ustrne.“ Anselm Grün
„Jako křesťané a telologové potřebujeme hluboké filozofické vzdělání, abychom se mohli bavit s nevěřícími naší doby pomocí argumentů. Nemůžeme odmítnout ateismus pomocí levných gest. Musíme se pokusit mu porozumět, vystihnout jeho námitky a současně je rozvíjet dál.“ Tomáš Halík
„Bibli je možné brát buď doslova, anebo vážně.“ Tomáš Halík
Vrelo odporúčam, je to 200 strán na premýšľanie.
Kdo chce, najde si v knize přesně to, co potřebuje :o) Kdo nechce, musí si na to ještě nějaký čas počkat a třeba se s nadpřirozenou podstatou života a světa nesrovná nikdy. Mistra Halíka úplně nemusím, ale propojení s myšlenkovým světem Anselma Grüna se myslím povedlo. Jistě je to óda na kritické myšlení, ale hlavně na šanci a možnost vstoupit, ať už skrze církev nebo jen v sobě sám, do vztahu s Bohem, který je nejen zdrojem každého dobrého detailu v našich životech, ale života vůbec. Nikoli jen morálka je projevem Boha, ale zejména láska jako životní princip z něhož se vztahy teprve rodí.
A církev má být ve své službě člověku účinným prostředníkem lidského vztahu k Bohu, který je obohacujícím čtvrtým rozměrem našeho života. Pochybuji, že něco z toho se vyčerpá.
Z knihy jsem zatím přečetla jen pár kapitol, proto nehodnotím, ale přijde mi povedená.
Zatím asi nejlepší kniha o víře hned po Jeremiáši, na kterou jsem narazil. Málokdy se vidí názor, že nevíra a váhání má také svou cenu.
Ta knížka se dá číst asi různými způsoby, přičemž já v ní vidím hlavně asi ódu na kritické myšlení. S mnoha věcma víry, tak jak ji vnímá Halík a Grün, se dá určitě souhlasit, nicméně mi furt uniká, jak v tom celém systému funguje Bůh nebo co má zajišťovat a co má v dnešní době zajišťovat církev. Samozřejmě musím uznat historický význam církve při utváření morálky a společenských norem, ale ty už se staly naší součástí. I v ČR, kde žije naprostá většina nevěřících lidí, se prakticky všichni chováme slušně - není tady nesnesitelná kriminalita, krást, loupit a znásilňovat je považováno na zločin. Čili se možná už význam církve a Boha vyčerpal - už možná došlo ke sledovanému účelu přivést lidi k morálce. A co se týče duchovního života - každý člověk, kterému na sobě aspoň trochu záleží, pečuje o svou emoční stránku, pečuje o vztahy, pečuje o svůj intelekt. Znám spoustu lidí, kteří tak žijí a kteří tyhle úkony zvládají i bez Boha.
Nějak se nemůžu ztotožnit s tou koncepcí v Boha "prostě" věřit, věřit pro víru samotnou, nebo pro naději... Tohle myšlení je mi úplně cizí.
"Ateistickej kritike vďačí kresťanstvo za očistu od rozšírených karikatúr Boha." Tomáš Halík.
Tomáš Halík a Anselm Grün je nádherná kombinace duchovních autorů, kteří hladí po duši, nehromží, ale jsou citliví, pozorní, sami pochybující a hledající Boha. Moc hezké bylo dělení na ateisty, agnostiky, náboženské fundamentalisty a sekulární humanisty. Ráda čtu knihy obou autorů a jsou pro mě utvrzením toho, že vše je v lidech a že není třeba odmítat víru kvůli některým nepříjemným, militantním farářům. Vřele doporučuji pro všechny, hlavně ty, kteří jsou duchovní a kteří jsou, nikoli mají, jak říká Erich Fromm.
Kdo má (podobně jako já) už většinu Halíkových textů přečtených, kdo zná Halíkova kázání a jeho pojetí víry, toho jeho texty (samy o sobě) v knize Svět bez Boha už asi příliš nepřekvapí. To ale vůbec nevadí! Na této knížce se mi zdá nejzajímavější a nejpodnětnější právě to zasazení (mně už známých) úvah do dalšího kontextu, do pavučiny úvah Anselma Grüna, který pochází z úplně jiného prostředí než český kněz.
Člověk věřící se s ateismem okolo sebe vyrovnává různě, ale ještě mě nenapadlo nad tím ateismem tolik přemýšlet a uvědomit si, že určitá forma ateismu je i součástí křesťanství a že je pro křesťana nejen obohacující, ale nezbytná. Kniha je čtivější a má větší spád než jiné Halíkovy knihy, takže vřele doporučuji. Oceňuji velice i kapitolu, kde Halík píše o své vlastní cestě konverze a o krizích víry, kterými prošel a jak se s nimi vypořádal. Díky za to.