Svět mi je dlužný
Eva Urbaníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211174/bmid_svet-mi-je-dluzny-211174.jpg
4
133
133
Hrdinka zjišťuje, že její manželství není ideální. Rozhodne se pro svobodu, ale nedokáže být sama. Také neví, co si počít s vlastním životem, s kariérou, s rodinnými vazbami. Snaží se najít vnitřní rovnováhu, ale hledá ji na nesprávných místech. Podaří se jí uniknout z bludného kruhu vlastního života?Také neví, co si počít s vlastním životem, s kariérou, s rodinnými vazbami. Snaží se najít vnitřní rovnováhu, ale hledá ji na nesprávných místech. Podaří se jí uniknout z bludného kruhu vlastního života?... celý text
Přidat komentář
Ač se kniha dobře četla a děj byl zajímavý, je to jedna z knih na které časem zapomenu, že jsem jí vůbec četla a i tak se k ní vracet nebudu. Většina komentářů je tu o tom jak se jim hlavní postava nelíbila - tak v tom souhlasím a ještě přidávám Ženatého a tu jeho odbornou přezdívku, naopak sestra, matka a i Robo, mě bavili a líbili se mi.
Závěrem bych napsala, že jako taková oddechovka mezi “složitější” literaturou je tato kniha určitě dobrá volba.
Hlavní postava Denisa se mi nelibila, věčně ufňukaná lhářka, která neví co chce. Týraná otcem, s fóbii ze samoty, ale ničící si vztah bokovkou. S nepřijemnější hlavní hrdinkou jsem se nesetkala. Co se týče příběhu špatný není, ale po druhé císt nechci a nebudu. A za tu kočku jsem měla chuť Denise nafackovat.
I když romány pro ženy nejsou úplně moje gusto, tohle se mi líbilo. Asi proto, že to nebyl úplně typický ženský román. Přišlo mi to dost ze života - jednu takovou Denisu totiž znám. Každá taková by si měla včas uvědomit, že někdy platí : "Kdo chce víc, nemá nic".
Knihy Evy Urbaníkové čtu ráda. Její tvorba se točí kolem námětu o ženách, jejich vztazích, životních kotrmelcích i životních výhrách a je samozřejmě určena především ženám. Tentokrát je v centru veškerého dění Denisa. Je to poměrně nesympatická a sebestředná mladá dáma, která by chtěla být š'tastná (což o to, kdo by nechtěl být šťastný?), ale vidí jen sama sebe a nevidí ani to štěstí, které má kolem sebe. A tak si ani neví rady, co se svým životem dál... a zatím neví, že to štěstí je třeba hledat i v každodenních maličkostech, které nám někdy připadají tak zoufale samozřejmé.
Tieto druhy príbehov veľmi nevyhľadávam, ale táto kniha sa mi hodila do čitateľskej výzvy 2018, ktorú som týmto naplnila. To má pre mňa oveľa väčšiu cenu, ako celý príbeh jednej nesympatickej hlavnej hrdinky....
Kniha mi dost připomínala knížky od Monyové a Třeštíkové, lehce se četla, typická "dámská oddychovka".
Velmi ale opravdu velmi nesympatická hlavní hrdinka, ufňukaná, sebestředná, sobecká. No ale i takové žijí mezi námi. Napadá mi rčení o božích mlýnech, které melou pomalu, ale jistě. Snad jen v tomto případě zasahl osud až moc krutě.
Panebože, takovou ufňukanou, ublíženou, hysterickou, mamonářskou, nemorální krávu jsem v knihách Urbaníkové ještě nepotkala. Její manžel musel mít několik svatozáří a medajli za trpělivost k tomu, že jí neposlal k šípku už dávno.
No, dočítané...a ani vhodné slová ma nenapadajú. Tak odporná hlavná hrdinka nebola snáď ešte v žiadnej knihe, čo som čítala. A to som ich prečítala veľa! Úplne som zostala znechutená, a keď ublížila tej mačke, tak som chcela knihu zavrieť a zahodiť. To už bolo aj na mňa priveľa..ale vytrvala som, čo je škoda. Pretože pocit hnusu z hl.postavy a tým pádom z celého príbehu, som mala až dokonca!! Len pri tom pôrode, a keď držala dcérku v náručí, som ju úprimne ľutovala so slzami v očiach. No potom.. škoda slov. A záver knihy? Veľmi rozporuplné pocity vo mne zanechal.
Asi najhoršia hlavná hrdinka z Urbaníkovej kníh. Síce som pri posledných kapitolách mala slzy v očiach, a bolo mi jej ľúto, avšak väčšinu času som mala chuť ju chytiť a daj jej zopár výchovných...
Knížka do které jsem se uplně v pohodě začetla. Děj trochu ujetej, až jsem si někdy říkala jestli má hlavní hrdinka mozek nebo ne, konec smutnej a na mě až moc pesimistickej, ale i takový jsou prostě knížky. Urbaníková opět nezklamala. Těším se na další její díla.
Dala jsem si po roce opáčko. Stále jsem přesvědčená, že se jedná o jednu z nejlepších knih od Evy Urbaníkové!
Také jsem přečetla téměř na jeden zátah, příběh hrdinky mě fascinoval. Trochu jsem se divila, jak jí mohlo všechno tak dlouho bez prozrazení procházet a její manžel Robo mě přišel až příliš kladný a ideální. Konec docela krutý. Podrobný popis porodu mrtvého dítěte i ta scéna s kočkou Murkou, kterou hrdinka zabije v pračce, mě natolik vzaly, že dávám jen čtyři hvězdičky. Miluju totiž kočky a v rodině čekáme miminko, v tu chvíli jsem snad ani nechtěla dočíst.
Na tuto knihu jsem narazila náhodou.
Četla jsem na jeden zátah a ještě dlouho potom jsem o hlavní hrdince přemýšlela. Dávám nejvyšší hodnocení a zařazuji do své knihovny, tuhle knížku jsem určitě nečetla naposledy.
"romány pro ženy" a la Monyová a spol. moc nemusím, ale tohle už je čtvrtá knížka Evy Urbaníkové, kterou jsem přečetla, takže má asi něco do sebe :) Moc mi nesedí ty pseudofilozofické, pseudopsychologické úvahy, kterými je knížka dost prošpikovaná, ale co.. Měla jsem to přečtené za dva dny a hlavně - příběh ve mně zanechal nějaké emoce, a to je snad to nejdůležitější.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Stalo se mi všechno |
| 2012 |  Sushi v dushi |
| 2007 | Všetko alebo nič |
| 2009 | Všetko alebo nič - príbeh pokračuje |
| 2010 | Svet mi je dlžný |
Kniha se mi moc nelíbila, asi proto, že hlavní hrdinka Denisa neví co chce. Je nespokojená se svým životem a neví jak z toho ven. Dělá jednu chybu za druhou, lže, podvádí hodného manžela, vymýšlí si atd. S tak zápornou postavou jsem se ještě nesetkala. Místy mi ji bylo líto,ale zlost na ni převládala.