Svět podle Agnes - Život s mnichem
Agnes Pechová
Být manželkou mnicha a mistra bojových umění v jednom, vychovávat puberťáka, mimino, tři čuby a kocoura není vždy úplně jednoduché. Agnes o tom ví své… A co teprve, když se celá tahle smečka musí odstěhovat z Prahy na odlehlý statek na Vysočině. To začíná ta pravá jízda okořeněná spoustou šlamastyk, trapasů a tragikomických příhod! Agnes si však vždy poradí – s humorem a s grácií sobě vlastní (a samozřejmě s lahví vína). Nenechte si ujít vtipné zápisky jedné výtržnice na mateřské, která každou tragédii přemění v komedii.... celý text
Přidat komentář
Vtipné, občas trochu křečovité - připadalo mi, že autorka nadsázku chvílemi přehání, aby příhoda víc vyzněla a se sprostými slovy bych taky trochu šetřila, sem tam nějaké by mi asi nevadilo, ale tady jich bylo zbytečně moc. Jinak se to četlo fajn a dokonce jsem se občas v metru smála nahlas.
Tak jsem se zase nechala do něčeho uvrtat, ach jo. Tohle není čtení pro mě. Nemám ráda vulgarismy v běžném životě, natož v knihách. Tím ovšem netvrdím, že je neumím použít :-) Skončila jsem na straně 36 a nebudu se nutit číst dál. Kniha je vtipná a své čtenáře jistě má, pro které ji vracím zpět do knihovny.
Nejsem objektivní, protože Agnes sleduju na sockách už delší dobu a prostě je to žena dle mého gusta. Podobný smysl humoru, vymýšlení nových slov a vůbec. Zasmála jsem se.
Dle mého názoru je tohle kniha, u které budete buď nadšeně hltat každou stránku a perfektně se u ní pobavíte, anebo ji odložíte po pár stranách a už ji nikdy neotevřete. Opravdu nic mezi tím.
Zcela zásadní je, zda jste naladěni na stejnou vlnu jako autorka. Což já bohužel nejsem a už po pár stranách mi bylo jasné, že vyhledávám jiný typ humoru. I když příhody byly psány pravděpodobně s nadsázkou, za celou knihu jsem se usmála dvakrát.
Nejvíce se mi líbila historka, jak se vlastně Agnes seznámila s Mnichem a věřím, že u nich doma musí být veselo. Ocenila jsem fotografie a instagramové příspěvky, které považuji za nejpovedenější část knihy.
Každá kniha má však svého čtenáře a pokud vás anotace zaujala, doporučuji knihu prolistovat např. v knihkupectví. Věřím, že už z úryvku zjistíte, jestli bude Život s mnichem váš šálek kávy nebo ne.
U knížky jsem se pobavila, odpočinula si, navíc vděčně přijala fakt, že je na tom někdo ještě hůř (promiň Agnes), než já, a rovněž oceňuji talent o tom sepsat zápisky tak, že vás pobaví a nenudí. Na vulgární vyjadřování Agnes si rychle zvyknete, nějak mi to k ní sedlo a už si ji jinou ani neumím představit. Líbilo se mi, že si ze sebe umí udělat legraci a jak je psáno v anotaci, každou tragédii dokáže přeměnit v komedii. Velmi mě potěšila i fotografická příloha s vtipnými popisky.
K plnému počtu hodnocení chybí už jen drobnost – moc nemusím brožované knihy – rozčiluje mě, že nezdrží samy otevřené a také, že po opakovaném čtení a otevírání brzy vypadají jako salát.
Opět skvělá oddechovka, přečtení během pár dní, chvílema jsem slzela smíchy. Už se těším na život na statku!
3,5*
Svět podle Agnes: Život s Mnichem je druhým titulem spisovatelky, která píše pod pseudonymem Agnes Pechová. Předchozí knihu Svět podle Agnes jsem nečetla a vůbec ničemu to nevadilo. Návaznost je volná, čtenář prostě skočí do nějakého životního období a na chvilku se usídlí v domě jedné bláznivé rodiny, u které není o úsměvné situace nouze.
Uprostřed knihy se nachází zhruba 40 stránek na křídovém papíře, zde jsou fotografie Agnes, její rodiny a zvířecích společníků, přičemž každá fotka má vtipný komentář a velice dobře ilustruje prostředí, do kterého kniha čtenáře zavádí. Agnes se nebere vážně, umí si ze sebe udělat legraci a světu sděluje své zážitky bezprostředně, takže má čtenář pocit, jako by se bavil se svou kamarádkou.
Druhý díl deníkových zápisků a zážitků Agnes. Ženy na mateřské, vychovávající puberťáka a navíc manželky mnicha. K tomu tři psi, kočka a statek na Vysočině. O zajímavé, „tragické“ a vtipné události rozhodně není nouze.
Jelikož je toto druhý díl, tak nás Agnes hodí rovnou do vody, ale vůbec to ničemu nevadí, neboť hned pochopíte, o co tu běží. Trošku jsem se bála, že jsem doteď o autorce nic nevěděla, ale není to potřeba a já si knihu neskutečně užila.
Knížka je psaná bez okolků, tak jak to je, jak to Agnes vidí, jak to prožila. Navíc si s jazykem nebere servítky a píše tak, jak jí „pusa narostla“. Díky tomu jsem si připadala, jak kdybych si povídala s kamarádkou a mohla s ní mluvit na rovinu a o všem.
Tohle byla po dlouhé době knížka, u které jsem se musela smát nahlas. A měla jsem potřebu její příběhy tlumočit lidem kolem sebe, aby se také pobavili.
Jelikož jsem ve stejném věku jako Agnes, matka a majitelka zvěřince, tak jsem si čtení neskutečně užila a ve spoustě případů jsem se našla. Je vidět, že je to upřímné, a hlavně ze života.
Takže si nalijte skleničku dobrého vína a pusťte se do čtení. Ale varuji Vás, hrozí Vám u toho nekontrolovatelné záchvaty smíchu.
Co do vtipnosti paráda. Bránici jsem posilovala napříč skoro celou knížkou, styl psaní mi seděl, odsýpá to, máte pocit, že vám to někdo opravdu vypráví, a ještě se v tom někdy poznáte. A rozšiřuje obzory (Hledá se Nemo...) Určitě si ráda přečtu i pokračování ze statku, pokud bude.
Jen je tam až moc explicitních variací na problém paní Agnes s místy, na kterých předtím někdo seděl. To se dá pochopit, a sprosťárny mi v knihách nevadí, naopak těší mou nekorektní dušičku. Ale tady už mi čtení připadalo jako poslouchat v rádiu prezidenta.