Svět v zádech
Thomas Melle
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371188/bmid_svet-v-zadech-WQK-371188.jpg
4
82
82
Život s bipolární poruchou, tak by klidně mohl znít podtitul autobiografické prózy Thomase Melleho. Popisuje v něm svůj boj s touto složitou chorobou, pro kterou se dříve používalo označení maniodepresivní psychóza. Je těžké odhalit, co je pravou příčinou či jejím důsledkem, a tak je celý text koncipován jako autorova snaha přispět k porozumění této nemoci, porozumět sám sobě a také nabídnout čtenáři vhled do života a pocitů nemocného.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
Welt im Rücken, 2016
více info...
Přidat komentář
Náročné čtení. Děsivé. U mě dost nevhodně zvolené do pracovního týdne s přehršlí úkolů. Některá místa jsem musela přečíst hodně rychle, žádné vychutnávání vět, jinak by se mi o tom v noci zdálo a kdoví, zda by mě to neuvrhlo do podobného chaosu, v jakém se nacházel Thomas... alespoň jsem měla pocit, že stát se to může komukoli.
Velice oceňuji, že autor knihu napsal. Musel přece celé to peklo prožívat znovu ostatně, kdesi to i nenápadně zmiňuje. Také mi připadá moc hezké, že zmiňuje všechny přátele, kteří mu navzdory mnoha jeho nezvládnutým, vesměs negativním emocím, jsou nablízku Když už to občas někdo přestal zvládat, časem se objevil někdo jiný.
Proč si přečíst Svět v zádech? Lidská psýcha je nevyzpytatelná. Cokoli se může jednoho dne pokazit ale někdy se tomu dá alespoň malinko předejít, jak ukazuje i Thomasův příběh. Pro ty, kdo bojují podobně jako Thomas, může být kniha velkou inspirací. Hlavně ale, jak podotýká uživatelka Arkagas, vyprávění o bipolární poruše z první ruky může pomoci blízkým takto nemocných lidí.
Kniha není pro každého, není to líbivá zpověď člověka o překonání nemoci, spíš čtenáři poskytne možnost a prostor představit si, jaký je nebo může být život s bipolární poruchou. Čtení mě až fyzicky bolelo, ale velmi oceňuji autora, že toto osobní a jistě i bolestné téma zpracoval. Trochu jsem se ztrácela v německých reáliích a osobnostech, ale to je asi jen problém čtenáře. Celkem za 3.5 hvězdy, zaokrouhlují nahoru z důvodů zmíněných dříve.
Nelehké čtení, kde autor popisuje svůj život s bipolární poruchou. Mnohokrát jsem velice těžce prožívala následky ataky nemoci. Je pro mě těžko pochopitelné, že vždy cesta z pekla vedla ven, ale nebylo to zadarmo. I když bych ráda zhodnotila závěr knihy, tak nemohu - prozradila bych podstatné.
Odeonka, po které jsem sáhla díky tématu. Thomas Melle je v Neměcku a nejen tam velmi známé jméno v oblasti kultury. Tahle kniha ale popisuje do detailu jeho boj s bipolární poruchou. Nečekejte nic ve stylu psychologického rozboru, ale surový deník člověka, který žije s dlouhými ataky, kdy si myslí, že vše co dělá je naprosto v pořádku, ale ono není. Posléze přijde doba remise, kdy si dotyčný uvědomuje co všechno bylo špatně. Nemůžete to ovlivnit, nemůžete tomu zabránit a jediná léčba jsou doživotní léky a terapeut. V téhle knize nahlédnete do hlavy člověku v aktivní i pasivní části nemoci a některé pasáže Vám možná nebude příjemné číst. Kniha je ale skvělým průvodcem pro lidi, kteří třeba někoho s touto nemocí mají kolem sebe a nejsou schopni to pochopit. Že mi sedne jsem věděla hned po několika stranách, kdy se Thomas svěřuje s tím, že nejhorším životním činem, který udělal bylo rozprodání celé jeho knihovny v manické fázi a dodnes toho lituje.
Rozhodně to není kniha pro každého. Děj se odehrává v Neměcku, kde Thomas žije od roku 1999 do roku 2010.
Moje hodnocení: 10/10
Strhující zpověď maniodepresivního spisovatele o tom, jak se žije s bipolární poruchou. Pokud vše, co o této nemoci víte, znáte díky postavě Carrie Mathison z Homelandu, pak věřte, že skutečnost je mnohem horší a důsledky nemoci jsou obrovsky destruktivní. Knihu jsem četla jedním dechem jako neuvěřitelný a chaotický trip, který je neustále prodchnut atmosférou toho neskonale smutného osudu.
Zajímavá záležitost, to, co autor v závěru knihy píše o zkreslování bipolární poruchy ve filmech a literatuře, mohu potvrdit - měla jsem dost jinou představu o tom, co to obnáší. Není to příběh, není to čtení pro každého, ale za to rozšíření obzoru to určitě stálo.
Nemoc popsaná s nadhledem. Často jsem si říkal, že mnohé stavy jsou přece normální, to ti lidi kolem jsou nenormální.
Prožívání všech věcí intenzivněji. Poté prožívání všech věcí utlumeně.
Extrémy v obou případech. Ale to je ok.
Není důvod vyčlenit někoho jenom kvůli tomu, že se na svět dívá jinak.
A přece se to děje.
Autor je sympaťák i když někomu by se mohl zdát jako otravný pobuda.
Víc takových lidí. Kolem by pak nebylo tolik černobílých pohledů na svět.
Zkrátka, bylo by míň nudy.
Zatím nedočteno, knihu jsem několikrát odložila a sáhla po jiné a zase se vrátila a teď už se delší dobu nemohu donutit pokračovat.
Téma zajímávé, hodně jsem se těšila, miluju tenhle typ literatury....ale, mám pocit, že kniha byla snad psaná v manické fázi, čte se opravdu hodně špatně, občas mi unikají souvislosti. Kniha ani není tak o nemoci jako o vzpomínkách...(teda tak kam jsem dočetla)
Je plná odkazů na literaturu, skupiny, místa, které neznám a také metafor, což je jen vrchol ledovce. Autor není o tolik starší než já, jsme v podstatě stejná generace, ale stejně mám pocit jako bych žila v jiné době, na jiné planetě a nemyslím, že by to bylo nemocí, nebo národností. Mám pocit, že v knize je až moc pseudointelektuálních, s prominutím, keců...
Namátkou jsem otevřela knihu a opsala pár vět, pro představu...
"... Pragmatická vize Bauhausu o soužití bez ornamentů narážela na monumentální architekturu fašismu, jejíž trosky korunovalo zorpadající zařízení Spojenců, na které se už mohlo vylézt, volné lezení na pozůstatcích " bipolárního světa" - a my v něm stáli, vánek, který vál, byl opravdu z ráje. Dávali jsme znamení, požehnaná a bezpečná..."
Kniha mi vyloženě nesedla. Podle anotace jsem čekala něco úplně jiného... Věřím, že si najde své čtenáře, kteří budou nadšeni, bohužel já to nejsem.
Pokud bych se dívala na knihu jen z hlediska čtivosti, asi by úplně dobře nedopadla, protože čtení je to často trochu ubíjející. Motivy se opakují a u druhé i třetí ataky člověk tak trochu (trochu dost) tuší, co bude následovat. Nicméně z téhle knihy jsem se o životě s bipolární poruchou dozvěděla víc než z odborné literatury a i to ubíjející opakování různých stavů k ní bohužel patří. Není to kniha, kterou so budu chtít znovu přečíst, ale díky ní mohu lidem kolem lépe rozumět, takže mohu autorovi jen poděkovat, že mi umožnil nahlédnout do svého osudu. budu mu držet do budoucna palce.
Je-li kniha, která má být autentickou výpovědí o afektivní poruše, dobře napsaná, nenechá čtenáře bez citové odezvy, a těžko pozitivní. Ve mně probudila emoční ambivalenci kontrast životního marasmu s touto diagnózou a dokonalého slovesného umu, kterým je smutný životní příběh podáván.
Čtení je nelehké, není výkladem nemoci, ale prezentací autorových subjektivních prožitků, myšlenek a jednání poznamenaných maniodepresivitou.
Nestává se mi, že knihy nedočtu. Tuhle jsem odložila, nebavila mě, i když téma je to skvělé. Přistála u mě náhodou, zkusila jsem, ale přemáhat se nechci, je hodně knih, které čekají, až je přečtu. Hvězdu přidávám za ochotu autora podělit se s námi o něco tak složitého jako je život s bipolární poruchou.
Musím povedať, že mne táto kniha moc nesadla a nebavila ma, avšak netvrdím a ani si nemyslím, že je zlá. Práve naopak je veľmi zaujímavá a detailne približujúca myseľ človeka trpiaceho bipolárnou poruchou. Možno to bol v mojom prípade problém, prečo ma kniha nenadchla. Jednak je to trochu náročnejšie čítanie spôsobené náhlymi záchvatmi, kedy kniha úplne mení tempo a vyznenie (čo sa mi ale práve páčilo), ale najmä je to dookola písanie o tom istom a nie až tak zaujímavou formou. Ako píšem, kniha zaujímavá, ale mňa to rozprávanie autora o jeho, inak relatívne nudnom živote nebavilo.
Autorovi díky za otevřenost. Díky za odvahu přiblížit svým čtenářům, co vše duševní onemocnění obnáší. Jak mozek vnímá svět. Jak čelit stigmatům.
Autor je velký bojovník. Pere se s nemocí, jak to jen jde.A já věřím, že vyhraje. Nakonec vyhraje....
Nečte se to moc snadno. Kniha je plná odkazů na literaturu, divadelní hry a kapely, které mi nic neříkají. Je to takové čtení pro „náročného“ a hodně znalého čtenáře. Občas jsem nevěděla, co se děje v reálu a co v jeho hlavě. Je to depresivní. Přesto dobré. Odhalující a vysvětlující tuhle hnusnou nemoc bez fňukání a patosu. Autor si na nic nehraje a nic nezastírá, je k sobě hodně přísný až krutý. Neospravedlňuje se, popisuje hrozivou skutečnost. Jen občas zlehka připomene, že státní systém by se mohl i o tyhle lidi víc postarat. Z jeho výpovědi (zpovědi) čiší obrovské doživotní neštěstí a strach, kdy udeří další mánie. Strach ze svých projevů, které by se u "normálního" člověka přešly možná s úsměvem, u něho se však na ně pohlíží jako na další možné "něco je špatně". Vědomí, že doživotně bude pod psychofarmaky žít stále tak trochu v mlze, bez radostí, tužeb, nadšení. A taky síla a odhodlání se s nemocí rvát. Obdivuhodná síla. Autor je velmi inteligentní a přemýšlivý. A možná tím hůř, protože si plně uvědomuje, co vše mu choroba vzala a bere, co by mohl dokázat, kdyby jí byl ušetřen, čeho se dopouštěl v době mánií a o co všechno přišel.
„Jsem to já, a přitom to nejsem já.“
Ani už nevím jakou náhodou se ke mně kniha dostala, nicméně trpím stejnou psychickou poruchou jako autor jen v mnohem lehčí formě. Dokáži se tedy trochu vžít do tohoto světa, ale taky si dokáži představit, jak nepochopitelné se to může jevit člověku, který s ničím takovým nemá zkušenost. Číst v nemocné mysli, je jako žít ve světě, kde platí jiné fyzikální zákony. I pro člověka, který tento svět navštěvuje častěji, to není o moc pochopitelnější, bohužel. Vyjadřuji zde neskonalý obdiv nad tím, že autor dokáže s tímto handicapem vůbec žít, natož tvořit.
Tuto knihu jsem vzdala někde okolo strany 100. Autor je bezesporu velmi inteligentní a sečtělý a téma bipolární poruchy je jako námět velmi zajímavé, tím spíš když jde o skutečné osobní vyprávění, ale celkový styl, jakým je kniha napsána, mi prostě nesedl. Autor používá hodně metafor a jeho vyprávění na mě působilo často velmi zmateně a chaoticky. Tím ovšem kvalitu této knihy nesnižuji, jen si myslím, že je vhodnější pro náročnějšího čtenáře.
Hodně zajímavé čtení u kterého má čtenář možnost nahlédnout pod pokličku nemoci bipolární porucha ,díky popisu a životní zkušenosti autora.
Thomas Melle je zajímavý inteligentní muž a nadaný spisovatel. Jen jednou za čas a na poměrně dlouhou dobu propadne zběsilé mánii, kterou následuje hluboká deprese. A protože je opravdu dobrý spisovatel, dokáže své stavy mysli popsat tak, že se může čtenář vžít do jeho pocitů. Velmi zajímavé, ale také bezvýchodné a smutné čtení o velmi těžké nemoci.
Svět v zádech mě zaujal svou anotací, život s bipolární poruchou je téma, které je tak děsivě zajímavé, že nutí člověka k přečtení.
Kniha se mi nečetla lehce, jde o opravdu náročné čtení, při kterém Vám občas mrazí v zádech a občas je Vám do pláče.
Příběh je pozoruhodný a doporučuji si jej přečíst, každopádně se připravte na smutný příběh.