Svět viděný zpomaloučka
Jan Drda
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371948/bmid_svet-videny-zpomaloucka-I5X-371948.jpg
4
1
1
Sbírka fejetonů Jana Drdy vyšla dosud dvakrát. poprvé v roce 1943 a podruhé bez textových změn v roce 1944. Text třetího se dostává do rukou čtenářů v dnešní přepracovaném vydání po více než sedmdesáti letech. Do knihy byl začleněn i text ,,Má vlast" - emotivní výpověď o koncertu spojených orchestrů České filharmonie a Českého rozhlasu řízených Václavem Talichem v Národním divadle 2. května 1939, kter vyšel v Lidových novinách o dva dny později. V knižním vydání fejetonů v roce 1943 a 1944 se již ale objevit nesměl.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1975 |  Němá barikáda |
| 2007 |  České pohádky |
| 1965 | Hrátky s čertem |
| 1982 | Vyšší princip |
| 1960 | Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert |
Opět první? // Vezmu to tedy ze zeměpisného hlediska: do strany jednapadesát se budete toulat po Příbramsku - autor vás vezme do svého dětství, provede vás podzemními chodbami a okouzlí znalostí fresek na Svaté Hoře; poté se přesunete do Prahy, kde se zrovna staví most, lítají draci, kde každý kousek nábřeží je trochu jiný, a na Žofíně, panečku, tam roste vysokánský topol a na něm je usídlena rozsáhlá ptačí kolonie… No, a pak jste u třetí části knihy nazvané "Půvab nehonosné země“, kde Jan Drda píše o hlíně, vůních, dešti, bublinách nebo o smyslu pro poezii…
Knize dávám čtyři hvězdičky a jednu si nechávám v záloze. Z čisté zvědavosti. Doslov mě totiž nepřímo upozorňuje na důsledek přepracování, tj. na vypuštění ilustrací Otakara Mrkvičky (1898-1957), které v předchozím vydání na rozdíl od tohoto jsou. // Vhodné pro první, osmou, patnáctou, šestnáctou a devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
-----------------------------
ÚRYVEK:
(…) Je takový chvalitebný zvyk, že se píše obvykle o věcech nových, objevných. A když už o starých, tak aspoň novým způsobem. Dopustí-li se už pisatel nešvaru, že napíše o věci staré a slovy nakonec nenovými, ztěžka stlouká slova omluvy. Nu tak, co mi zbývá: vysmějte se mi, ale mne to zkrátka chytlo. (…)