Svět viděný zpomaloučka

12.07.2022

Opět první? // Vezmu to tedy ze zeměpisného hlediska: do strany jednapadesát se budete toulat po Příbramsku - autor vás vezme do svého dětství, provede vás podzemními chodbami a okouzlí znalostí fresek na Svaté Hoře; poté se přesunete do Prahy, kde se zrovna staví most, lítají draci, kde každý kousek nábřeží je trochu jiný, a na Žofíně, panečku, tam roste vysokánský topol a na něm je usídlena rozsáhlá ptačí kolonie… No, a pak jste u třetí části knihy nazvané "Půvab nehonosné země“, kde Jan Drda píše o hlíně, vůních, dešti, bublinách nebo o smyslu pro poezii…
Knize dávám čtyři hvězdičky a jednu si nechávám v záloze. Z čisté zvědavosti. Doslov mě totiž nepřímo upozorňuje na důsledek přepracování, tj. na vypuštění ilustrací Otakara Mrkvičky (1898-1957), které v předchozím vydání na rozdíl od tohoto jsou. // Vhodné pro první, osmou, patnáctou, šestnáctou a devatenáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

-----------------------------
ÚRYVEK:
(…) Je takový chvalitebný zvyk, že se píše obvykle o věcech nových, objevných. A když už o starých, tak aspoň novým způsobem. Dopustí-li se už pisatel nešvaru, že napíše o věci staré a slovy nakonec nenovými, ztěžka stlouká slova omluvy. Nu tak, co mi zbývá: vysmějte se mi, ale mne to zkrátka chytlo. (…)