Světla Lagosu

19.11.2020

(SPOILER) Už nevím přesně, ale patrně kniha z českobudějovické nádražní knihovny. Nejspíš jsem měla pocit, že knížku, co s sebou mám, dočtu během cesty příliš brzy, a tak jsem si přibalila ještě tuto... no ale občas člověk usne nebo má příliš hlučné spolucestující... a pak mi doma nemají přetékat police s knihami :-).

Po knížce jsem šáhla v rámci nutné redukce počtu titulů, abych přes komínky na stole dohlédla ke dveřím. "Přečíst a odlifrovat pryč", zní momentálně moje čtenářské heslo, a to bez ohledu na baví-nebaví. A že by mě tato knížka mohla extra bavit, jsem moc nečekala. První asi 1/3 mi dávala za pravdu. Hlavní přínos pro středoevropana: exotika Lagosu, někdejšího hlavního města Nigérie. Ovšem ta exotika zahrnuje hlavně nevázaný sex, tanec na hudbu stylu high life a vůbec zábavu v nočních barech, tedy něco, co mě nijak nepřitahuje v reálném životě ani v literatuře. Co mě u knihy udrželo? Nejspíš postava Jaguina mladého milence Freddieho, který se chystá na studia do Anglie. Zdá se, že to je rozumný člověk... třeba se i děj začne vyvíjet rozumněji :-). A vlastně taky Jagua samotná – žena středního věku, velmi rozporuplná. Živí se nejstarším řemeslem, nechá se vydržovat bohatými muži – ale na druhé straně sama vydržuje Freddieho a chce mu umožnit zahraniční studium. Žena krásná, která umí být nesmírně hrubá a nepřátelská, pokud žárlí, ale také štědrá a soucitná.

Po odjezdu Freddieho začne děj nabírat nečekaný spád. Jagua chce nejprve navštívit své staré rodiče v malé vesnici kdesi v džungli a také rodinu Freddieho ve městě o kus dál. Jen tak mimochodem smíří dva znepřátelené kmeny a dostane nabídku k sňatku od náčelníka jednoho z těchto kmenů... tady to vypadá trochu jako pohádka, ale jsme v Africe někdy na počátku 60. let 20. století, takže asi těžko posuzovat tamní reálie, autor je ostatně znal. Samozřejmě pohádka se nekoná, naopak následuje návrat Jagui do Lagosu, pokračování jejího nevázaného života a následné vystřízlivění. Lagos totiž není zrovna bezpečné místo k životu (a to tam v 60. letech ještě neoperovala teroristická organizace Boka Haram), je to město bohatství i chudoby, rvaček, vražd a korupce. To, co na začátku knihy jen tak skrytě probublávalo pod povrchem, se v druhé polovině provalí ven a jako jako smršť strhává vše. Tempo druhé poloviny románu je tak mnohem svižnější, a vývoj děje v lecčems překvapí. Jagua během několika dní přijde téměř o všechny a o vše v Lagosu a nezbývá, než se vydat domů... a to ji čekají ještě další rány osudu... Návrat ke kořenům ji ale nakonec zachrání, alespoň se tak zdá... konec není jako z pohádky, vypadá realisticky, i když možná v dnešní době může působit jaksi nepatřičně. Vždyť město nabízí tolik možností! Ano i ne, vždy je to něco za něco. Myslím, že bez ohledu na místo a čas, v němž se děj odehrává, lze v románu najít inspiraci pro zajímavé a věčné úvah, například na téma městský versus venkovský život, plynutí času, sny mládí versus realita středního věku. Takže až jednou bude ve čtenářské výzvě kniha afrického autora, vzpomeňte si na Světla Lagosu – rozhodně stojí za přečtení.