Světlé dny
Zsuzsa Bánk
Vteřiny, jež změní život navždy. V malém městečku na jihu Německa prožívá děvčátko Seri světlé dny svého dětství: dny, které tráví v zahradě u své kamarádky Aji, pocházející z maďarské artistické rodiny a žijící s matkou v chatrči na kraji města. Jenže tento zdánlivě idylický svět dětství v šedesátých letech dvacátého století má takřka neviditelné kazy: Serin otec zemřel krátce po jejím narození a Ajin otec, který vystupuje v cirkuse jako akrobat na visuté hrazdě, přijíždí na návštěvu jen jednou do roka. Karl, společný kamarád obou dívek, zase přišel o mladšího bratra, který jednoho jarního dne nastoupil do cizího auta a nikdy se už nevrátil. Matky své děti provádějí proudy i mělčinami jejich dětství a učí je, že ze života nemusejí mít strach a že je třeba vrhnout se do něj naplno. Zsuzsa Bánková vypráví příběh tří rodin a provází své mladé hrdiny celou první půlí jejich života. Když Seri, Karl a Aja odjedou studovat do Říma, jejich přátelství je podrobeno náročné zkoušce. Světlé dny jsou knihou o přátelství a zradě, o lásce a lži, o minulosti, která jen postupně odhaluje svá tajemství, a o vteřinách, jež nám navždy změní život. Světlé dny Zsuzsy Bánkové patří v současnosti k nejúspěšnějším titulům na německém knižním trhu. Už 70 týdnů se drží v žebříčku bestsellerů časopisu Spiegel. Dosud se prodalo více než 600 000 výtisků.... celý text
Přidat komentář
Ak sa radi sa ponoríte do melancholicko-nostalgickej atmosféry, kniha nemeckej autorky s maďarskými koreňmi bude pre vás tým pravým orechovým.
Rozprávačka Therese sa vracia k spomienkam na svoje detstvo prežité v západonemeckom mestečku Kirchblut, kde najdôležitejšiu súčasť jej života tvorila spolužiačka Aja a jej mama Évi. Obe sú na prvý pohľad iné svojím správaním, oblečením, bývajú v polorozpadnutej chatrči, nikdy nemajú peniaze a majú svojské zvyky. Ajin otec sa objavuje na pár mesiacov v roku a jeho príchod notoricky oznamuje vŕzgajúca pokazená brána. Je cirkusantom a cestuje po svete, jeho návrat je vždy udalosťou nielen pre nich, ale aj pre celé mestečko, ktoré baví svojimi artistickými kúskami.
Osudová udalosť pri jazere navždy spojí životy oboch rodín neviditeľným putom.
Postupne sa zoznamujeme s minulosťou jednotlivých postáv a autorka veľmi dômyselne odkrýva jednotlivé čriepky a skladá ich príbehy.
Aja a Therese sa skamarátia s Karlom a vytvoria nerozlučnú trojicu až do vysokoškolských čias. Všetkých troch spája neprítomnosť otcov v ich živote, no jeden pre druhého sú práve tým svetlom, ktoré ich čierne dni robí jasnejšími. Svetlé okamihy plné priateľstva, lásky a radosti striedajú tragédie, bolesť a pochmúrne časy.
Román sa vyznačuje veľmi pomalým miestami pre niekoho až veľmi nudným tempom a nebude vhodný pre čitateľa, ktorý miluje zvraty a potrebuje hltať jednu stranu za druhou. Napriek tomu veľakrát prekvapí a odhalí tajomstvá postáv vo chvíli, keď by ste to už ani nečakali.
Ak jej dáte šancu, možno aj vám presvetlí vaše všedné dni.
"Často jsem si kladla otázku, jestli dokážeme vidět druhé takové, jací opravdu jsou, jestli je můžeme prohlédnout, nebo jestli v nich smíme odhalit jen to, co nám oni sami dovolí."
Zvláštně napsaná kniha, bez přímé řeči, která vám zůstane v hlavě navždy - světlé dny si ponechám, temné vracím osudu. Tuto knihu si určitě pořídím do své domácí knihovny.
Kniha se mi celkem líbila. Styl paní spisovatelky a její psaní dlouhých předlouhých vět mi ale moc neseděl. Příběh byl hezký, propletené nelehké osudy všech postav mě bavily.
Nejvíce se mi líbilo období dětství. Část odehrávající se v Římě mě tolik nebavila. Evin křivý dům jsem úplně viděla před očima a vlastně celou vesnici.
V poslední době mi žádná kniha nedala tak zabrat jako takhle. Ten příběh by mohl být opravdu skvělý (a opravdu asi i byl), jenže mně byl strašlivě proti srsti ten rytmus toho vyprávění. Takovéhle příběhy by měly být unášeny na těch nejlehčích vlnkách čeřených vod a né hnány rychlostí povodně, která sebou smete vše, co se jí postaví do cesty. Prostě jsem z těch souvětí měla pocit, jako bych četla v rytmu památného výroku RA-TA-TA-TA-TA a to jsem prostě a jednoduše skoro nevydýchala.
Dlouho jsem nečetla takto zvláštní knihu, jejíž děj se vlastně ztrácí v nekonečných souvětích. Říkala jsem si, že by se každé souvětí dalo nahradit jednou krátkou větou, která by vyjádřila podstatu. Na druhou stranu jsem po přečtění stále měla pocit, že jsem s Ajou v zahradě pod lípami a za plotem jsou vlčí máky. A kdyby se mne někdo zeptal na děj, tak vlastně nevím, co bych řekla, snad o matkách a životních zkouškách.
"Naše paměť se každých pár kroků posouvá a vše znovu přerovnává. Takže i já něco posouvám, mladší myšlenka vytlačuje starší, protože nemohu mít v hlavě všechno současně."
- Světlé dny, strana 389
Jedna z mála citací z této knihy, která nezabírá půl stránky. Ale když si čtenář na delší souvětí zvykne a dá příběhu šanci, bude překvapen, jak je vše jinak, než se na první pohled zdá.
Mě kniha vůbec nezaujala. Zdlouhavé povídání v nekonečných souvětích, kdy na mnoha místech ztrácíte ponětí o hlavní myšlence rozsáhlého zamýšlení autorky. Běžný životní příběh je až tak moc rozvedený do docela nudných detailů. Knihu jsem bohužel dočítala jen z přesvědčení, že knihu nikdy neodkládám nedočtenou.
Dlouho jsem nečetla něco tak krásného...tuto knihu zařazuji do svých top kousků. Před očima se mi otvíral příběh, poskládaný z kouzelných střípků něčeho nehmatatelného, čeho by byl člověk rád součástí...vůně a barvy..
Neuvěřitelně krásný poetický román, ve kterém není přímá řeč a vůbec to nevadí.
Unese text nepřítomnost přímé řeči? A bude vůbec čitelný? Opakovala jsem si několikrát při čtení Světlých dnů.
Příběh maďarských emigrantů na jihu Německa šedesátých let. Artistická rodina žijící na okraji města v polorozbořeném domku obklopeným ovocnou zahradou.
Nedokážu vlastně říct, že by mě pohltil příběh, ale spíš jsem prožívala zvláštní pocit při čtení, který se podobal obrázku, jakési snové představě světlých dní, kouzelného světa křivých branek, zarostlých zahrad a opuštěných houpaček. Na škatulky moc nehraji, ale myslím, že tohle je hlavně kniha pro ženy.
Několikrát se mi při čtení vybavila Čokoláda Joanne Harrisové.
Víc než důležitost děje vítězí obrazy, světla a stíny, vůně, city.
Málokterá kniha mi tak utkví v paměti jako Světlé dny. Má pro mě určité kouzlo, melancholii dnů dávno minulých možná. I když někomu mohou přijít jednotlivé pasáže příliš zdlouhavé, stojí za to je přečíst.
Nádherná kniha, i když není snadná na čtení. Dlouhé odstavce, dlouhá souvětí, žádné dialogy... Atmosféra Éviny zahrady nebo rozpálených uliček Říma na vás doslova dýchá z otevřených stránek. Opakující se obrazy jsou jako refrén známé písně (můstek nad vlčími máky, nakřivo visící branka, plechová krabička se skleněnými kuličkami...). Každá z postav zažije chvíle štěstí i kruté rány osudu.
"Světlé dny si ponechám, temné vracím osudu."
Z počátku jako by to byl sen o dětství, podstata příběhu se zjevuje velmi pomalu. Za přečtení rozhodně stojí.
Kniha, kterou se mi těžko hodnotí. Nejsem si totiž jistá, jestli se mi líbila, nebo ne. Možná to zní zvláštně, ale ta kniha zvláštní je. Má silný příběh, který čtete jedním dechem a čekáte, co přijde. Bez dialogů, bez prudkých zvratů - to je možná to, co mi chybělo. Pořád jsem čekala, kdy to přijde. Až jsem dočetla, došlo mi, že "to" přicházelo pořád, celou tu dobu, co jsem četla, jen jsem si to neuvědomovala. Zezačátku je příběh příjemným až snovým návratem do dětství, ale postupně se "Světlé dny" hlavních hrdinů začínají zatěmňovat. Bánková vše popisuje nenásilně, lehce, pomalu a nenápadně. Až knihu dočtete, všechno vám dojde. A mně to teď možná taky došlo - líbila se mi.
Zvláštní kniha.
To je první věc, co mě napadla po přečtení knihy. Ještě jsem nečetla knihu, která by vůbec neobsahovala přímou řeč a dlouho trvalo, než jsem si zvykla na styl autorky.
Rozčlenění na sáhodlouhé souvětí, velice pomalé tempo.
Na druhou stranu autorka dokázala i bez přímé řeči, napsat takový velice odpočinkový příběh.
Rozhodně první část, kdy jsou hl. protagonisté dětmi má něco do sebe... Autorka tak moc sugestivně popsala dům Evi a Aji, že jsem jej téměř viděla před sebou. Některé věci do sebe postupně zapadají, jiné vás možná překvapí.