Světlo bylo dokonalé
Caréne Ponte
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492204/bmid_svetlo-bylo-dokonale-In0-492204.png
4
43
43
Jak jen jí život mohl tak nepozorovaně proklouznout mezi prsty? Megg je matkou dospívající dcery a malého syna. Po jejich narození se vzdala profese fotografky a stala se ženou v domácnosti. A tak se stará o dům, děti a manžela. Ten už se ale věnuje jen své kariéře podnikového ředitele, takže na děti i domácnost zůstala úplně sama. Megg je navíc každý den nucena čelit pubertální krizi svojí dcery, se kterou si už vůbec nerozumí. A do toho přijde poslední rána – smrt její maminky. Když se pak Megg pouští do vyklízení domu po rodičích, narazí na neznámý filmový negativ, který se rozhodne nechat vyvolat. Nečekaně tak objevuje sérii fotografií, které jí obrátí život vzhůru nohama. Megg se vydává po stopách minulosti svojí matky, o níž si myslela, že ji dokonale zná, a konečně bere svou budoucnost do vlastních rukou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , RedOriginální název:
La lumière était si parfaite, 2021
více info...
Přidat komentář
Zase jdu proti proudu,ale nemůžu si pomoci.
Kniha ve mě evokovala pocit že se autorka snažila o takové francouzské Madisonské mosty.
Hlavní hrdinka mi vzkutku k srdci nepřirostla.Je celý den doma a nestíhá se starat o domácnost,děti a manžela?A co kdyby k tomu všemu ještě chodila na tři šichty do fabriky.Tak jako stovky jiných ženských?To by s ní asi seklo po týdnu.
Že to není mezi ní a manželem není tak jako na začatku?No to asi tak bývá když se láska milenecká promění na lásku manželskou a ruku na srdce ona se teda taky nijak moc nesnažila aby jiskra nevyhasla.
Za mě tedy žadný zázrak.
(SPOILER)
Knížka se četla sama
Příběh nepotřeboval žádné přebytečné klišé ani dramatický zvrat, stačilo, že krásně plyne a příjemně se čte. Opravdu to bylo příjemné čtení, ale přitom mi nepřišlo prvoplánové.
Hlavní postava Megg byla skvěle napsaná, stejně tak postava Romy, která do příběhu vnášela náruč světla. Akorát dialogy postav mi někdy přišly kostrbate a napsané taky, aby přesně sedly pocitům postav nebo ději.
Celý roadtrip a zastávky v jihoevropských městech byly na knize asi to nejkrásnější, přestože to celé proběhlo poměrně rychle.
Vybavila jsem si vlastní vzpomínky a prožitek z návštěvy Benátek před lety, úplně mě to vrátilo zpět.
Pátrání po okolnostech vyvolané fotografie bylo trochu předvídatelné, ale opět žádné klišé, naopak to byl krásný, lidský a uvěřitelný příběh.
K tomu všemu se v příběhu může mnoho dívek a žen vzhlédnout.
Kniha má i velmi chytlavou obálku.
Světlo bylo dokonalé - ten název napovídá něco o expozici fotografie ....
Hlavní hrdinka této knihy byla fotografkou - než se stala ženou v domácnosti....
Ovšem děti odrůstají a ona cítí, že její život není naplněný ....
Motiv najde po smrti své matky - a záhada filmu ji přivede na cesty a pátrání ....
Tedy - s vydatnou pomocí kamarádky Romy.... pro niž není nic nesplnitelné ....
Pěkný příběh pro ženy - a protože autorka je francouzka, samozřejmě tu podporuje rovnoprávnost žen ....
..... láska se v podstatě nedá dělit.... jen násobit ....
Tak jak to Megg vyřeší, o tom tato kniha vypovídá ....
Kniha s moc pěknou anotací skrývala celkem pěkný příběh nespokojené ženy v domácnosti, která se vydává na dobrodružnou cestu aby rozkryla pozadí fotografie své nedávno zesnulé matky. Jakože - not great, not terrible. Byl to hezký příběh, četlo se to příjemně, ale úplně wow se nedokonalo. Fajn oddechovka.
Nejlepší byly scény s pubertální dcerou - ty byly jako ze života :-). Jinak je to další román "na cestě", dnes tak často psaný a populární.
Několik prvních kapitol ve stylu Deník americké manželky mě znechutilo natolik, že jsem plánovala knihu odložit. Situaci ale zachránila Romy, velmi zajímavá a živelná Meggina přítelkyně, která mě od prvního momentu zaujala, a tak jsem dala knize šanci. Dobře jsem udělala, protože pokračování už bylo lepší.
Jistě, pořád je to příjemné a oddychové narůžovělé čtení, ale aspoň je vtipné, dobře napsané (i když minimálně jednou jsem zapochybovala o kvalitě překladu) a nejedna situace je okopírovaná ze života (Lalie coby těžce pubertální fracek). Takže pro mě určitě povedená love story jedné rodiny, v níž tři generace žen hledají svou cestu. Vyloženě jsem se viděla v momentě, kdy babi Lucy vítá situaci, v níž není ničí dcerou, manželkou, matkou či babičkou . . .
Jediné, co bych okamžitě vyškrtla, bylo Meggino časté oslovování jejího syna výrazem „míšánku“. Já jsem se se syny mazlila docela dlouho, ale oslovovat desetileťáka míšánku, to už by na mě i na ně bylo moc, to by nerozdýchali . . .
„Megg, Megg, Megg . . . Důvěřuj mi, ty potřebuješ úplně jiný plavky. A taky sandály.“
„A co je na mých balerínách špatnýho?“
„Držíš v nich ty svoje palce jako v nějaký base! Palec zavřenej v letní botě, to je jako sýr s nulovým procentem tuku, to by nemělo vůbec existovat!“
Docela by se mi to líbilo jako muzikál :-) možná mi to trochu evokovalo kousek Mamma mia. Ideální dovolenkové čtení.
Autorce se povedlo velice věrně zachytit vnitřní boj hlavní hrdinky, kdy se cítí rozpolcená a neví kudy kam. Na jednu stranu ví, že už dále nechce být pouhou neviditelnou ženou v domácnosti, na stranu druhou cítí výčitky, že něco takového vůbec chce. Linka s dospívající dcerou byla také velmi podnětná a v dnešní době aktuální. Je to takový milý feel-good román ze života s drobným přesahem. Čtenář si může při četbě uvědomit, že je opravdu důležité neodkládat své sny, protože nikdy nevíme, který den bude ten poslední, a kdy už bude pozdě.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Příběh ženy, která se vzdala svých snů pro to, aby se z ní stala žena pečující o domácnost a rodinu, ovšem postupně si uvědomuje, že není vůbec, ale vůbec šťastná. Věřím, že se v tom zhlédne nejedna žena, která někdy došla do bodu, kdy zjistila, že není spokojená s tím, jaký život vede a svádí tak trochu boj sama se sebou o tom, kde je vlastně její místo. Fajn oddechovka, atmosférou zapadá do škatulky "ideální letní čtení" a bude bavit asi spíš ženy:)
Hodně vztahů, rodinných, komplikovaných, hodně vyřčených slov, bolavých, ale potřebných, taky hodně naděje a motivace nebát se občas bojovat sám za sebe:) škoda, že tam na můj vkus bylo až moc situací, které by se podle mě nikdy nemohly stát.. ale vlastně se mi to fakt líbilo, jasně, není to zrovna adept na Pulitzerovu cenu, ale jestli toužíte po knize, která vám zajistí pár hodin feel good čtení, jděte do ní.