Svetlo, ktoré nevidíme
Anthony Doerr

Marie-Laure žije s otcom neďaleko Národného prírodovedného múzea, kde otec pracuje ako kľučiar a zámočník. Šesťročná Marie-Laure prichádza o zrak, a tak otec postaví dokonalú repliku štvrte, kde bývajú, aby sa dcéra naučila orientovať hmatom a trafila domov. Keď má Marie-Laure dvanásť, do Paríža vtrhnú nacisti, a tak aj s otcom nachádzajú útočisko u samotárskeho prastrýka vo vysokánskom dome na pobreží. Z Paríža si nesú klenot, ktorý je azda najvzácnejším a zároveň najnebezpečnejším artiklom v celom múzeu. Sirota Werner vyrastá s mladšou sestrou v nemeckom banskom mestečku. Jedného dňa naďabia na jednoduchý rádioprijímač a chlapec jeho čaru okamžite podľahne. Z Wernera sa stáva opravár a s týmito dôležitými technickými výdobytkami si rozumie ako málokto. Vďaka jedinečnej zručnosti sa dostane na prestížnu internátnu školu pre Hitlerovu mládež, kde vládne disciplína a drezúra, a neskôr do špeciálnej jednotky, ktorá má za úlohu vyhľadávať a likvidovať akékoľvek známky odboja. Werner si postupne uvedomuje, že jeho talent má na svedomí mnohé životy, vydáva sa na púť do hlbín vojnovej mašinérie a napokon sa ocitá v Saint-Malo, kde stretáva Marie-Laure. Román Anthonyho Doerra je nádherný aj strhujúci príbeh mladučkej slepej Francúzsky a mladého Nemca, ktorí sa snažia uniknúť pred hrôzami druhej svetovej vojny.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář


Díky některým komentářům jsem měla z knihy strach, zda mě zaujme, ale bála jsem se naprosto zbytečně. Krátké kapitoly vyprávěné střídavě ze strany Marie -Laure a Wernera ze strany druhé, rychle ubíhaly a nutily mne číst stále dál a dál. Krásné čtení, které člověka zcela pohltí a nutí k zamyšlení.


Audioknihu jsem zvládl doposlouchat asi do dvou třetin a vracet se k ní nebudu. Vůbec jsem nedokázal udržet pozornost, děj se vlekl a k žádné postavě jsem si nevytvořil vztah. To, že je Marie-Laure slepá, hraje překvapivě malou roli, diamantová zápletka je hloupá a celkově ta kniha vůbec nedrží pohromadě. Velké zklamání.


Poutavá četba, v druhé polovině už knížka nesla odložit. Že se hlavní hrdinové setkají, mi také bylo jasné, ale nevadilo. Byl to zase pohled na válku z jiné perspektivy, zažívala jsem s hrdiny jejich strach s bála se o ně.


Příběh, který dojme snad každého. Nevidomá holka, která od narození nezná nic jiného než knihy v brailu a tmu. Také teplé ruce jeho otce, když ji učí jak se vyznat po městě. Dostane zvláštní dárek pod stromeček, ten ji doslova zachrání život. V 16 letech musí spolu utéct. Moc nacistů udeřila v plné síle, utiķají nejen oni...
Někde v Německu v ještě celkem klidné oblasti , která se začne probouzet žije Werner. Mladý hoch , nejen bez rodičů, ale mimo to talentovaný. Nadání opravit, co mu přijde pod ruku se stane časem velkou výhodou. Hlavně v mezníku, kdy se dva nedospělé životy spojí. Válka ze dvou úhlů pohledu.


Dlouho jsem se ni těšila, ale dlouho jsem ji četla. Námět dobrý, zpracovaní pokulhávalo. Za mě trochu zklamání, bohužel ...


Kniha, kterou snad musel číst každý, neustále jsem se kolem ní motala, až jsem se jí v knihovně dočkala a vypůjčila si ji. No, nebudu to dlouho rozebírat, bylo to pro mě velké zklamání. Asi jsem čekala něco jiného, něco víc. Děj se mi strašně vlekl, neuměla jsem se vžít do postav, k srdci mi příliš nepřirostly. A mě to mrzí, v mysli jsem se nacházela v náročné válečné době, měla jsem něco cítit.


Neříkám, že každá, ale kdekterá útlá kniha ve mě po přečtení zanechá dobrý čtenářský zážitek. Počet stran této knize spíš nepřidalo na kvalitě. Příběh dobrý, konec zvláštní. Možná není vhodné tuto knihu hodnotit hned po přečtení.


(SPOILER) Po přečtení knihy mám ambivalentní pocity. Líbí se mi autorův atmosférický přístup. Popis různých detailů, pocitů a duševních pochodů, přibližuje čtenáře k hrdinovi. Ale zapomíná na dějovou linku. Ta se v té atmosféře někdy úplně ztrácí. Prakticky až po 300 stranách, v době kdy jiné knihy končí, se začíná něco dít. A myslím, že jako čtenáři bychom si zasloužili nějak uzavřít linku s diamantem. Když už ne osobní návštěvou Marie v Saint Malo, tak alespoň nějakou úvahou, zamyšlením. Reflexí. To mi tam citelně chybělo.


Poutavá a vynalézavá a přitom hodně poetická a pocitová kniha o vztazích a postoji k životu a strachu za druhé světové války. Moc se mi líbila a bylo snadné se do ní ponořit.


(SPOILER)
Aby byla knížka / film / představení úspěšné, musí mít dobrý začátek a dobrý konec. U této knížky byl začátek tak nudný, že jsem chvíli zvažoval, zda ji neodložím. Konec pak byl vyloženě divný, rozpatlaný zbytečnými post konci po X a Y letech. Nicméně většina knížky byla zajímavá, naprosto jsem netušil co se bude dít dál, snad až na to, že se hlavní hrdinové setkají. Ovšem to byl již ten nepovedený konec, kde setkání bylo velmi letmé a neuspokojivé.
Hvězda dolů za to, že se nějak úplně ztratil tajemný kámen. Celou dobu se strašně řešil a pak najednou ani slovo o tom zda byl pravý a kde zůstal.
Audiokniha jakž takž, i když Tereza Vilišová to četla stylem jako pro malé děti.


Trošku jsem bloudila, prvně mezi přeskakujícími lety a pak ve významu souvislostí. Jakoby hezké, ale nedomyšlené. Asi tak jako když zavoláte v pátek v noci svému ex.


Audiokniha. Vyslechnuto na služební cestě ve Francii. Očekával jsem víc napětí a trochu rychlejší spád děje. Nemůžu říct že bych se vysloveně budil, kniha svým způsobem zaujala.


(SPOILER) O knize jsem měla trochu jiné očekávání. Zklamaná vyloženě nejsem, ale nadšená taky ne. Přišla mi celá vleklá, hned na začátku bylo jasné, že se Marie-Laura a Werner setkají. Navíc se konec odehrál během pár stránek, takže mi unikl význam, proč se Werner s Marie-Laure setkali. Moc by se mi líbil příběh, nějaká zápletka, kdyby to bylo lépe napsané. Asi budu patřit k té menšině, kterou tahle knížka neoslovila. Třeba se k ní někdy vrátím, ale nejsem tomu moc nakloněná.


Bohužel mě kniha nezaujala. Nemohla jsem se začíst a vlastně nechápu proč jí tolik čtenářů glorifikuje. Kniha je velmi prvoplánová a předvídatelná. Vlastně od začátku mi bylo jasné jak to skončí. Od půlky jsem začala číst jen přímé řeči a plus mínus nějaké odstavce.


Tento příběh se mi opravdu velice líbil. Rád poslouchám knihy v autě a dost mě zamrzelo, že audiokniha nabízí pouze větev "Marie-Laure" a "Wernera", nikoliv "Moře plamenů". Nakonec jsem tedy celou knihu klasicky přečetl a jsem rád, že jsem tak udělal. Chybějící větev mě totiž zajímala pravděpodobně nejvíce. Zakončení mi přišlo velice Murakamiovské.
"Zavřít oči neznamená poznat slepotu."
"Kéž by život byl jako román Julese Verna a člověk by mohl nalistovat dopředu a zjistit, co se stane."


Příběh z války.
Příběh o životě slepé dívky.
Příběh ztraceného kamene.
Příběh mladého vojáka.
"Když jsem oslepla, Wernere, lidi říkali, že jsem statečná. Když můj otec zmizel, lidi říkali, že jsem statečná. Ale to není statečnost. Já nemám jinou možnost. Jednoduše se vzbudím a žiju svůj život. Ty to tak neděláš?"
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
2015 | ![]() |
2017 | ![]() |
2016 | ![]() |
2016 | ![]() |
2018 | ![]() |
(SPOILER) Z knihy mám celkem rozporuplné pocity. Četla se dobře. Líbily se mi popis dvou odlišných osudů, které se nakonec na čas i spojily. Ale mrzely mě tam nějaké části, u kterých jsem cítila, jakoby je autor nedotáhl. Co třeba diamant? Proč ho autor nejprve tak hodně řešil a ke konci mi to přišlo jen jako chabá zmínka a rozuzlení? Co otec? Co to divné rozloučení hlavních postav? Čekala bych dramatičtější scénu. Naopak bych vyzdvihla originální a odlišný pohled na válečné téma. Netypická zápletka dvou mladých hrdinů. Zajímavě vykreslený příběh nevidomé hlavní hrdinky, jejíž denní fungování si můžeme aspoň velmi vzdáleně představit skrze popisy v knize… dala bych lepší hodnocení, ale na můj vkus jsem dočetla plná otázek, plná ale a pochybností. Škoda.