Svetlo, ktoré nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524185/bmid_svetlo-ktore-nevidime-6527cc6160862.jpg
4
4339
4339
Marie-Laure žije s otcom v Paríži neďaleko Národného prírodovedného múzea, kde otec pracuje ako kľučiar a zámočník. Ako šesťročná prichádza o zrak, a tak otec postaví dokonalú repliku štvrte, kde bývajú, aby sa dcéra naučila orientovať hmatom a trafila domov. Keď má Marie-Laure dvanásť, do Paríža vtrhnú nacisti, s otcom preto nachádzajú útočisko u samotárskeho prastrýka v dome na pobreží. Z Paríža si nesú klenot, ktorý je azda najvzácnejším a zároveň najnebezpečnejším artiklom v celom múzeu. Sirota Werner vyrastá s mladšou sestrou v nemeckom banskom mestečku. Jedného dňa naďabia na jednoduchý rádioprijímač a chlapec jeho čaru okamžite podľahne. Z Wernera sa stáva opravár a s týmito dôležitými technickými výdobytkami si rozumie ako málokto. Vďaka jedinečnej zručnosti sa dostane na prestížnu internátnu školu pre Hitlerovu mládež, kde vládne disciplína a drezúra, a neskôr do špeciálnej jednotky, ktorá má za úlohu vyhľadávať a likvidovať akékoľvek známky odboja. Werner si postupne uvedomuje, že jeho talent má na svedomí mnohé životy, vydáva sa na púť do hlbín vojnovej mašinérie a napokon sa ocitá v Saint-Malo, kde stretáva Marie-Laure. Román Anthonyho Doerra je nádherný aj s... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla lahůdka po hodně dlouhé době. Nebo jsem dlouho hladověla po něčem podobném, kde kvalita vykoukne hned na první stránce knihy. Dnes je někdy těžké se orientovat pečetí bestselleru, když zároveň je bestsellerem hovadina typu padesát odstínů atd. Prostě tady jsem se nemohla odtrhnou až do úplného přečtení.
Skvěle psaná kniha. Opravdu nádech Zlodějky knih. Jen ten konec byl na můj vkus hodně příkrý a moje romantická stránka si žádala jiný konec :-) Nechci psát víc, abych neprozrazovala podrobnosti a ti, co četli, ví.
Tak už se není čemu divit... Pan Doerr získal Pulitzerovu cenu naprosto oprávněně... Přečetla jsem román, který mě pohltil každou svou stranou, každou větou i slovem... Krátké kapitoly dodají knize na svižnosti a čtenář má větší možnost představivosti... Jedná se o brilantní dílo z pera muže s obrovským potenciálem.... Kniha neobsahuje žádné "sladké klišé", pouze krutou realitu, víru, nástrahy osudu, ztrátu a hrůzy války... Rozhodně neváhejte a začtěte se do tohoto nádherného, ač srdcervoucího příběhu...
P. S. Kdo je fanouškem Zlodějky knih (jako jsem já), nebude litovat určitě!
Kniha je úžasná, psaná velmi krásným jazykem! Prožívala jsem každý moment hlavních hrdinů. Kompozice je také velmi zajímavá a úplně vás v táhne do knížky stejně jako děj samotný!
Doporučuji!
Bohužel se nepřidám k většině nadšených z tohoto díla. Prolínání dějových linií mi obvykle nijak nevadí, ale tady to opravdu nešlo. Kapitoly byly tak krátké, že mě nedokázaly vtáhnout do děje a probudit mé emoce. Bylo to roztrhané na tisíc kousků a podle mě to knížce vůbec neprospělo. Jestli to mělo zvýšit dynamiku, pak se to zcela minulo účinkem. Jako bych jen tak klouzala po povrchu jednu stranu za druhou, ale zůstala jsem nedotčena. Četla jsem to jen abych to dočetla do konce a doufala jsem, že to snad nějak vygraduje a alespoň konec mě chytne za srdce, ale nic nic nic!
Mno, na knížku jsem se docela těšila a děj se mi i líbil, trochu jiné téma, zajímavé. Ale ten závěr, jak už všichni byli staří a setkání třetího druhu, to už mi tam nezapadlo..
Nemůžu se ubránit dojmu, že Světla jsou přeceňovanou knihou. Velmi americkou. Příběh sám o sobě není špatný, ale i když se odehrává v době válečného běsnění, tak mu chybí větší hloubka a naléhavost. Je příliš líbivý a podbízivý. Všechny postavy jsou něčím zvláštní, ale tak nějak prvoplánově. Slepá dívka, chlapec s bílými vlasy, německý praporčík stižený nevyléčitelnou nemocí, neuvěřitelně zručný otec, strýc s vnitřními běsy. A k tomu všemu Moře plamenů. Děj je vyprávěn na přeskáčku. V některých knihách to má své opodstatnění, zde mi to ale připadalo jen jako manýra, jako snaha vyhovět současné módní vlně. Jako by autor připravil polévku ze všech ingrediencí, které jsou nyní v kurzu a spoléhal na to, že nemůže uvařit nic špatného. Ne, špatné to opravdu není. Ale cítím tam trochu moc glutamátu, umělých barviv a přidaných aromat. Další talíř už bych si nepřidal.
Tato kniha byla ve všem přesná. Autor vše do nejmenšího detailu naplánoval, ale stejně jako většina filmů nebo knih oceněných nějakou cenou byla...prostě divná. A. Doerr psal zvláštním způsobem, a i když jsem si na něj po chvíli zvykla, myslím, že by nějaké části mohl víc rozvést. Jinak doporučuji.
Myslím si, že tato kniha by si zasloužila víc, než být písmem na papíře. Přála bych si, aby se tyto slova šířila po celém světě, obletěla ho. Přeji si, aby tento příběh zasáhl lidi tak, jako zasáhl mě. Příběh plný tolika úžasných věcí. Věty, kterými se mohl klidně otřást svět. Už jen sedět a číst tuto knihu bylo pro mne velikou poctou. A větší poctou bylo, že jsem se mohla do knihy ponořit o něco víc. A najít v ní to kouzlo, které jsem tak dlouho v nějaké knize hledala. Na konci jsem se cítila, jakoby poslední kousek zapadl do skládačky. Jsem spokojená.
Není to ani taková recenze. Spíš pocity, kterou ve mně kniha zanechala. A tyto pocit jsou velmi hluboké. Takové, které si nemohu nechat jen pro sebe.
Na knihu jsem se moc těšila a čtení se mi líbilo, díky krátkým kapitolám ubíhá opravdu svižně. Zážitky slepé Marie-Laury jsou opravdu zajímavé, hltala jsem každou další epizodu z jejího života. Příběh Wernera mě až tak nebavil a dokonce jsem některé odstavce přeskakovala. Musím říct, že jsem čekala více, ale určitě stojí za přečtení!
Tolik popsaného papíru, tolik očekávání...a nakonec tak velké zklamání. Originální perspektiva, to jistě, ale... brzy se to omrzí. Nakonec mě - bohužel - zaujal na celé knize nejvíc její obal.
Válečný příběh nevidomé dívky, která zná prostor pouze z modelu města - potud skvělé, veliký potenciál! Od samého začátku jsem knize fandil, aby se vyšvihla výš, než na průběžné dvě hvězdy, a já si to čtení začal užívat, ale až na místo někde ve čtvrté čtvrtině (kromě závěru), tomu tak bohužel nebylo. Ploché vypravování, jemuž dynamiku nepřineslo ani střídání časových linií, ani krátké kapitoly. Ty jsou mimochodem dlouhé cca 1-3 strany a každá začíná na nové straně a nemohu se tak zbavit dojmu, že to bylo jen proto, aby kniha působila jako opravdu těžký a hodnotný román.
Krásná kniha - moc se mi líbil styl vyprávění, kratičké kapitoly, ale každá byla významná, střídala postavy, které se časem všechny nějak propojily. Jen ten konec byl takový nějaký smutný a do ztracena.
Moc jsem nevěděla, co od této knihy čekat....řekla bych, že mě překvapila více, než jsem očekávala....skvělý nápad s krátkými kapitolami...to mě prostě bavilo,žádné velké okecavani o nicem, jak někdy bývá...prostě se v dané kapitole řeklo nejdůležitější a šlo se dal. Není to jedna z těch knih, ktere bych hltala a nemohla se odtrhnout, ale i na tak velky pocet stran, jsem ji precetla rychle. Hodnotim velice kladne.
Hezká kniha, zase trochu jinak podaná válka a vše okolo, ale.............. nevadilo mi střídání postav a ani časů, i když vlastně trochu ano, protože mi pak chyběl moment překvapení na závěr. Nevadilo mi ani to, že kniha v podstatě nemá žádný dynamický děj. Nevadilo mi na té knížce vlastně nic a přečetla jsem jí jedním dechem, ale přesto někde uvnitř nejsem přesvědčená, že bych měla dát pět hvězdiček. Nevím, něco mi tam chybělo nebo přebývalo, ačkoli sama nedokážu říct, co vlastně. Třeba podobně laděná Zlodějka knih mi nějak zůstala pod kůží víc. Nicméně knihu k přečtení určitě doporučuji.
Prvních dvě stě stránek nic moc, rychle se střídající kapitoly, poloprázdné stránky, sice to utíká, ale co z toho? Potom vyvrcholení a myslím, že posledních 100 stránek pro mě taky zbytečných. Ale čtivé.
Často si stěžuji, že současní spisovatelé jsou placeni od stránky, že jejich knihy obsahují spoustu prázdných slov, uměle natahovaný děj. Ovšem 534 Doerrových stran je málo. Napsal nádherný příběh, který je sice označován jako válečný, ale více je o touze po lásce, sdílení, hledání smyslu života a především o obyčejných lidech, které válka semlela a o podílech (kolektivní) viny na válečném běsnění.
Střídání časových rovin, vypravěčů i žánrů - sága, detektivka, fantasy příběh drahokamu, dobrodružný Verneův 20 000 mil pod mořem, to vše žene příběh kupředu tak rychle, jako bych sledovala film. Skvělé!
PS: Jeden z citátů z Vernea v této knize: "Věda, chlapče, je plná omylů; ovšem omylů, kterých se máme dopouštět, protože nás přivádějí postupně k pravdě."
To platí i o životě.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Knihu jsem začínala číst s velkým očekáváním, které se ale s každou další stranou pomalu vytrácelo...stále jsem čekala na bod zlomu, kdy mě kniha chytne a už nepustí - ten ale nenastal...