Světlo jasu
Lenka Hnízdilová
Světlo stínů série
1. díl >
Když roste moc temnoty a svíjivé doteky Zla opřádají duše lidí, začíná boj, v němž chtíč soupeří s láskou a panenská krev je prolévána na ložích z hedvábí i na kamenných oltářích. Když se mladičká Jasná hvězda setká s Arslanem Černým lvem, legendy temného dávnověku se stávají skutečností a ohnivé čarodějce Roxane se zdají sny o dračích očích. A když má pán Arslanearienu duši snad ještě temnější, než krutá nekromantka, ovládající hordy jeho nepřátel, jaká naděje pak světu zbývá? První kniha dvoudílného fantasy eposu vás vrhne do světa elfích bardů, břitkých mečů a trpasličích seker, do říše nejisté magie a spletitých dvorských intrik. A pokud z tohoto příběhu vyváznete živí, nebudete litovat...... celý text
Přidat komentář
Pro mě byla jediným výrazným plusem této knihy poetika (nijak zázračná, ale zdařilá), která trochu nadzvedla prohrabování se tisíckrát obehranými prožitky a vzájemnými vztahy postav. Děj kulhal kdesi daleko za nimi, debaty více postav (například dohady mágů ohledně teleportace) byly jen prázdným vykonstruovaným žvaněním a vůbec se nedařila ani snaha napodobit Sapkowského intriky. Btw. lev Arslan se měl podobat lvu Aslanovi z Narnie? Shrnuto, je to plné rozkládajících se mrtvol a zároveň přeslazené.
Světlo jasu
První třetina je průzračná esence nejčistšího utrpení. Autorka na vás vybalí miliardy postav, z nichž pro pozdější děj upotřebí pouze zlomek, děj absolutně nemá jakýkoli spád, prostě nuda non plus ultra a být celá kniha jako první třetina dávám bez rozmýšlení brak. Když už jsem ale vážně chtěl knihu odložit tak se to kupodivu docela pěkně rozjelo a začalo to být zábavné. Za druhou třetinu jednoznačné plus. Nicméně, děj je místy dost z cesty, navíc styl psaní autorky mi příliš nesedí, některé ty "abstraktní" části plné popisů pocitů atd jsem později i přeskakoval. Taky ke konci to jde zase trochu dolů a kniha opět začne být dost zdlouhavá a rozvláčná. Naopak se mi celkem líbí některé postavy a prostor, který dává autorka záporákům. Nakonec je to s přimhouřenýma oběma očima na tři hvězdy, ale tak tak. Jsem celkem zvědavý, co autorka vymyslela ve druhé díle.