Světská

01.08.2022

Kniha má na první pohled poměrně nenápadnou obálku, která rozhodně nevyniká svou barevností. Když jsem ji poprvé uviděla, vůbec mě nenapadlo, že je příběhem odehrávajícím se především v prostředí kolotočářů. Nicméně po přečtení knihy mám pocit, že je obálka dokonalým protipólem toho, jak barevný na první pohled je život u kolotočů, a tedy dokonale vystihuje samotný příběh.

Ten slouží tak trochu jako zpověď samotné autorky, která je také hlavní postavou celé knihy. Narodila se, jak již bylo zmíněno, do rodiny kolotočářů, ale v dospělosti se rozhodla tento poměrně drsný životní styl opustit kvůli lásce, což její rodinou nebylo vnímáno příliš pozitivně. Když byla Hanka malá, žili s mámou, tátou a později i velmi nemocnou mladší sestrou v malém bytě (který později vyměnili za pěkný dům) a velkou část života trávili v maringotce, která se neustále přesouvala spolu s pouťovými atrakcemi z jedné vesnice poblíž Brna do druhé. Všude měla kamarády. Všem na pouti připadala zajímavá, zvláštní, jako z jiného světa. To ovšem také znamenalo, že byla pod drobnohledem všech. Neustále poslouchala na příliš příjemné otázky ohledně jejich života, toho, jestli je kolotoče uživí, kam vlastně chodí na záchod a podobně.

Dokonce i na střední škole ji skoro všichni znali. Rodiče jí dávali na pouti čím dál tím víc práce, musela pomáhat stavět autodrom, vybírat celé dny peníze u atrakcí tak, že si skoro nemohla odskočit na záchod a neměla čas prakticky na nic jiného. Na většinu zkoušek se musela učit "za chodu." Navíc vztahy v jejich rodině trochu narušovala nemoc Hančiny sestry, která se světu kolotočů tak trochu vyhnula.

Rodiče od Hanky očekávali, že si jednou vezme někoho od kolotočů, a když si pak našla kluka z "normálního" světa, se kterým se rozhodla odejít z prostředí poutí a života "na kolech," zachovali se k ní jako kdyby byla cizí, i navzdory tomu, že většina ostatního příbuzenstva také žila "normální životy." Víc ale prozrazovat nebudu.

Musím přiznat, že pouťové prostředí pro mě bylo velkou neznámou a trochu jsem se bála, jestli mě příběh bude bavit. Už po pár stránkách jsem však názor změnila a během jednoho večera jsem ji "zhltla." Hančin příběh je opravdu citlivě a poutavě napsaný a musím říct, že jsem si ho nesmírně užila a také mi pomohl utvořit si alespoň základní názor na toto neobyčejné prostředí. Já sama vím, že bych takový život vést nikdy nemohla, a obdivuju každého, kdo to dokáže. Ale zároveň mi také přijde, že je to do jisté míry prostředí tak trochu nepřátelské, uzavřené. Že kolotočáři se sice přátelí se spoustou lidí ve vesnicích, které navštěvují, ale zároveň se jim trochu vyhýbají.

Každou životní etapu jsem s Hankou prožívala velice intenzivně, o to víc proto, že se její příběh odehrává kousek od místa, kde sama bydlím, prostředí mi tedy bylo velmi blízké. Často mi jí bylo líto, protože si spoustu věcí nezasloužila, ale život už je bohužel takový. Chápu, proč autorka nechce vystupovat z anonymity, protože tato kniha je opravdu intimní zpovědí jejího života a píše o spoustě věcí, které by se lidem z jejího okolí nemusela líbit.

Mockrát tedy děkuji za tento nevšední čtenářský zážitek a knihu určitě doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět víc o tom, jaký je život lidí, které čas od času potkáváme na poutích a kolotočích.