Světy bez hranic
Bertil Mårtensson
Příběh se odehrává v pohádkovém světě království Kamwarlu a Denety. Hlavní hrdina, Carli, má zachránit princeznu Deneé ze spárů prince Cabala. Odkud však Carli přišel? Z Časového ústředí vybudovaného kdesi mimo prostor a čas? Skutečně na jeho úspěchu závisí rovnováha celého vesmíru? A který svět je vlastně ten skutečný?
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 1989 , Albatros (ČR)Originální název:
Detta är verligheten, 1968
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tohle se mi hodnotí opravdu obtížně.
První část byla sympatická pohádka pro odrostlejší děti. Celkově moc hezky napsané s (za mě) velmi propracovanými popisy prostředí a okolí (konkrétně tma jeskyně nebo skalní strž byly popsány opravdu na jedničku).
Část druhá už byla o dost složitější a přiznám že jsem se v ní častěji ztrácel. Bylo to něco jako když si laboratorní králíček uvědomí svoji vlastní existenci a začne se ptát: Proč? Což neúprosně míří k existenciální krizi a rozkrývání pravdy o skutečnostech světa.
,,Jsem cizinec někdy i tady, napadlo ho. Někdy se cítím cizí i tady, ve světě, který jsem já.''
Závěrem musím podotknout jednu věc. Nejsem si jistý jestli bych druhou část knihy zařadil do sekce Pro děti a mládež.
Působí to na mě spíš jako dlouhá povídka... nicméně moc dobrá. Autor podle mého názoru exceluje v popisu přírody svého světa, podobně je tomu u pocitů hlavního hrdiny i vytváření napětí. Prostor má ale v podstatě jen hlavní hrdina - i proto je to za mě spíš povídka. Nepochybuji o tom, že ve větším formátu by autor zvládl obdobně prokreslit i další postavy. Děj se odehrává v horizontu dní a týdnů a pokládá spoustu a spoustu nezodpovězených a pravděpodobně i nezodpověditelných otázek. Moc by mě zajímalo, jaké by to mělo pokračování. Poprvé jsem to četla jako dítě a už tehdy mě to dost uchvátilo. Takové moje entrée do fantasy a sci-fi literatury. Možná mi z toho zůstalo to nadšení při objevování nových světů v knihách a odhalování toho, jak fungují (právě to mám na sci-fi a fantasy vlastně úplně nejvíc ráda).
Knížka, kterou jsem přečetla jako malá holka asi před třiceti lety … Dodnes pro mě nezapomenutelná, chystám se na opakované přečtení. Pro mě nezapomenutelní ferdi, bytosti podobné koním nadané telepatickými schopnostmi. Dnes, po té hromadě let, jako vlastník několika huculských koní, se k téhle knížce vracím. Protože stejně jako ferdi i moji koníčci jsou velice empatičtí, jakoby byli příbuznými ferdů z toho překrásného příběhu :-)
První příběhová linka zajímavá, symptatičtí hrdinové, svěží dobrodružství. Pak však přijde filozofování, kterému jsem místy jakž takž rozuměl, jindy jsem se v tom zase ztrácel a pak už jen rychlý konec. Ve výsledku lepší 3*.
Nesmírně sugestivní fantasy pro děti a mládež, nejpůsobivější sci-fi mého dětství (i když... SF jsem jinak příliš nečetla). Svět popisovaný v knize jsem viděla přímo před očima, byla jsem skoro součástí popisovaného příběhu. Velice ráda bych se do této skvělé knížky zase opět podívala a připomenula si děj, který mě kdysi tolik uhranul.
Komentáře ke knihám, které mám opravdu hodně ráda, se píšou těžce.. A stejně tak je to i u Světů bez hranic. Knihy z této edice jsem neměla moc v lásce, ale tahle je výjimkou. Je v ní od všeho něco – klasický romantický příběh, dobrodružství, nádherné popisy scenérií, science-fiction, úvahy a filozofování... Dostala jsem ji, když mi bylo asi deset, a když jsem ji přečetla po několika letech znovu, překvapilo mě, kolik úvah a myšlenek mi z ní zůstalo v hlavě; jen jsem netušila, že tolik z nich je právě z téhle knihy.
Je pravda, že narozdíl od Carliho charakteru je postava princezny poněkud.. prázdná. Má sice své nenahraditelné místo v příběhu (je to vlastně hned druhá hlavní postava), ale je trochu škoda, že si s ní pan Mårtensson trochu nevyhrál.
A co se mi na tom celém příběhu líbí úplně nejvíc (a proč je vlastně jeden z mých nejoblíbenějších), je právě závěr. Ta konečná Carliho volba, která ho odlišuje od všech správných a tuctových románových hrdinů. Zároveň si nemyslím, že ho autor nechal rozhodnout se právě takhle, jen aby to bylo originální nebo zajímavé – skoro celou druhou polovinu knihy Carli k téhle volbě směřuje. Myslím, že já bych se nakonec rozhodla stejně (a určitě bych nebyla jediná). A to té knížce dává ještě takový punc opravdovosti, navíc k tomu všemu.
Nakonec dávám pět hvězdiček. Kdybych to teď četla poprvé, asi by byly jen čtyři. Ta pátá je za nové drobnosti při každém dalším čtení a za nostalgii z dětství.
Rozhodně stojí za přečtení. První část, která se týká záchrany princezny Deneé, mne celkem zklamala - především díky absolutně nezajímavému charakteru samotné princezny. (Upřímně, kdyby Carli zachraňoval ještě akvárium s rybičkami, záleželo by mi jako čtenáři mnohem více na rybičkách, než na této zbytečné dívence.) Druhou část knihy jsem naopak doslova hltala - ani jsem nestíhala obracet stránky; taková to byla smršť myšlenek.
Trochu mne sice štve Carliho volba ve finální části příběhu (kdo četl, ví; kdo nečetl, určitě si přečtěte!), ale požitek z grandiózního závěru mi to rozhodně nezkazilo.
Světy bez hranic jsou dílem, ke kterému se i po letech ráda vracím. Při každém čtení jsem schopná objevit něco nového, co mě při předchozím čtení "netrklo". Čtyři hvězdičky si zaslouží naprosto oprávněně.
Způsob, jakým autor popisuje přírodu je nenapodobitelný. Určitě si to přečtěte.
tato kniha mne v dětství velice oslovila... Co je sen a co realita...to vlastně nikdo neví. A Carli už vůbec nee... Ale nakonec volí tu rovinu života, která je mu bližší... a tímpádem ústředí přichází o jednoho z pracujících... Carli odchází žít svůj sen...
Žeby záblesk inspirace pro "světy JFK?"
Bylo tam pár indicií :).
Příběh spíš volně plynoucí pohádka.