Světy za obzorem
Julie Nováková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452379/bmid_svety-za-obzorem-esq-452379.png
4
36
36
Za obzorem se skrývají nové a tajemné světy, kam lidská noha ještě nevkročila: Věčně zmrzlé trpasličí planety ukrývající dávné vraky. Bludiště zvířecích myslí a emocí. Virtuální reality. Vjemy překypující krajina lidského čichu ve světě pokročilých technologií. Kolonie na nebezpečných dalekých planetách. Světy, kam se dostaneme, když se zeptáme "co kdyby"... Na cestu od budoucí Země přes Sluneční soustavu až do dalekých koutů galaxie vás vezme spisovatelka Julie Nováková v povídkách, z nichž řada zde vychází česky nebo světově poprvé. Každý příběh doplňuje i zábavný komentář autorky odhalující, jak povídka vznikla - a protože jsme v říši science fiction, občas i s vědeckými referencemi!... celý text
Přidat komentář
V první třetině sbírky mi moc nesedla témata. Postupně se dojem vylepšoval, jenže i pak zůstal jeden citelný nedostatek - až na výjimky povídkám chyběla silná pointa, která by jim dodala šmrnc.
50 % Etuda pro výjimečnou mysl - kdyby seriál Black Mirror točil Jiří Chlumský a hrála v něm Anna Polívková s Tomášem Matonohou, takhle by vypadala jedna z jeho epizod.
50 % Všechny vůně světa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky.
50 % Poslední intifáda - námětem se do sbírky moc nehodí, protože sci-fi prvků je v něm jen aby se neřeklo, a žádný není vyloženě důležitý.
60 % Bódhisattwa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky. Nepsal jsem to už někde?
60 % Arkádie - znovu nevyužitý potenciál. Námět je jako stvořený pro mrazivou povídku se silnou pointou, jenže výsledkem je vybledlá historka s morálně diskutabilním závěrem.
80 % Spi sladce, Joe - zdánlivě neoriginální, ale vynikající námět, kterému tentokrát nejednoznačné zakončení vyloženě svědčí.
50 % Ve sloní kůži - jsme zpátky v podprůměru. Povídání o slonech je sice příjemná změna, ale nevede nikam.
80 % Katedrála - dokázal bych si představit méně uspěchaný děj a lépe prokreslené emoce. Jinak nemám co vytknout. Do tohohle světa bych se rád podíval v nějaké knížce.
60 % My stíny - pátrání po vrahovi v cirkusu vždy slibuje jistou pikantnost. V cirkusu s takovým personálem je to ovšem bizarnost sama.
50 % Jinýma očima - Nechápu zlobu hlavní postavy. Celou dobu jí všichni podávali pomocnou ruku a ona nakonec přemýšlí o pomstě!?
80 % Symfonie prachu a ledu - časová vzdálenost mezi dvěma liniemi je trochu ujetá, i když logicky zvolená. Vyprávění o osudu nešťastné expedice má sílu a potenciál.
70 % Šeré město - zamotaná detektivka (?) z města na pokraji zhroucení, v níž je bohužel prostředí zajímavější než samotný děj.
60 % Dar - jedna z novel v Icehenge od Kima Stanleyho Robinsona téma vyjádřila lépe a úderněji.
80 % Vzduchoplavci Aury - dobrodružství z chytlavě vymyšleného světa, které bych rád viděl jako počítačovou hru, protože takový film by nikdo nezaplatil.
80 % Zatanči si elegii, svou vlastní - takhle, dámy a pánové, vypadá drtivý závěr. Skvělá povídka o bezohlednosti posedlých lidí.
80 % Město - Bradbury ft. Solaris. Stylisticky nejpovedenější práce s fantasticky hutnou atmosférou, která na posledních deseti stranách bohužel rozbředla do zmatené nepřehlednosti. Závěr povídce spíše uškodil, než aby jí dodal na mrazivosti.
40 % Vzpomínka z konce času - astrofyzikální věrnost je důležitá u vědeckého článku, ale u poezie bych ocenil citovou odezvu.
Na knihu "Světy za obzorem" jsem narazil náhodou v knihovně. Zaujala mne zejména tím, že znám autorku Julii Novákovou z přednášek o astronomii (např. youtube, přednáška "Kuiperův pás a Oortův oblak"). Přestože si to možná někteří čtenáři neuvědomují, tak autorka své znalosti vkládá i do své literární tvorby. Jedná se o krátké nenápadné věty, kterých si ani nevšimnete, protože z hlediska příběhu nejsou důležité, ale krásně dokreslují atmosféru.
Ze sbírky mne nejvíce zaujala poslední povídka, protože mi hodně připomínala fenomenální Solaris. Nevím jak moc se autorka inspirovala u Stanislawa Lema, ale podle mne tato podobnost nebyla náhodná. Pouze moře bylo nahrazeno trávou. Ostatní aspekty byly více méně zachovány.
Osobně jsem si čtení této knihy moc neužil, protože jsem na ní narazil v dost blbé době. Hodně spěchu, spousta věcí na vyřizování, v hlavě jsem stále něco řešil a knihu vnímal tak sotva na půl. I přes tuto skutečnost se podle mne jedná o velmi slušně napsanou sbírku povídek, která hravě obstojí i při srovnání se zahraniční konkurencí. Knihu doporučuji všem fanouškům sci-fi.
Trvalo mi to delší dobu, než jsem to přelouskal, ale to neva, jsou to přece povídky :-) Julie Nováková píše fakt dobře, četlo se to super. Samozřejmě, něco se mi líbilo více, něco méně, ale konec gradoval a jak "Město" tak "Vzduchoplavci Aury" byly skvělé. No a taky se mi líbila "Bódhisattva".
Kniha mi zde přijde trochu podhodnocená - já jsem velmi spokojen. Už dlouho jsem nepřečetl takhle tlustou knihu tak rychle. Všechny povídky mi přišli zajímavé a čtivé, s pěknými nápady. Jak jsem knihou postupoval, tak se mi skoro každá z povídek líbila více a více a na závěr skvělá gradace "Městem" - to mohlo být klidně i delší, atmosféra byla naprosto úžasná...
Autorka má perfektní vědecko - technický přehled a je cítit, jak moc jí psaní baví. Já jsem nadšen a určitě si od ní přečtu i něco dalšího.
5.5/6 *
Už jsem myslela, že to nestihnu, ale přece jen v posledních hodinách roku dočítám ten správný špalek, patřící do Čtenářské výzvy k tématu "Kniha s obálkou, která mě zaujala". Nebýt (pro mne) fascinujícího výtvarného počinu Lukáše Tumy, "Světy za obzorem" by mi stačily jen ve čtečce. Okusila jsem totiž dost povídek Julie Novákové, abych měla jasno: tato talentovaná mladá spisovatelka s ohromným rozsahem často míří malinko mimo mě (zatím). Jako když posloucháte své oblíbené rockové rádio a právě hrají kapely, co vás úplně neroztančí - zpěvákův hlas není dost sexy, chybí vám zvuk akustické kytary, bubeník příliš používá činely atd. V literatuře hledám především napínavé příběhy, výrazné charaktery a zajímavou atmosféru, zatímco Julie Nováková mě obvykle zahrnuje intelektuálními výzvami a zvláštními pocity. Nestěžuju si, neohrnuji čumák, pouze s uznale smeknutou čepicí konstatuji, že jsem pro tento styl tvorby poněkud povrchní čtenář. Moje chyba a moje škoda.
Každopádně mě Julie Nováková třikrát trefila přímo do kokosu: líbily se mi povídky "Jinýma očima" o propojení lidské mysli s kosmickou lodí, "Vzduchoplavci Aury" jsou skvělým steampunkovým dobrodružstvím s young adult příchutí, finální "Město" představuje atraktivní sci-fi klasiku o znepokojivých záhadách planety, kde přistála vědecká expedice.
Hodnocení je snadné: 3,5 astry za obsah, půl hvězdy za obal. A díky Brokilonu za podporu nadějných českých autorů.
Pořádný tlustopis nabitý povídkami, které mají jedno nosné téma. Některé povídky byly slabší, jiné neuvěřitelně dobré. Z povídek je zřejmé, že autorka značně přesahuje svojí profesní odbornost a skvěle zvládá i další přírodovědné obory, což je velké plus těchto povídek. Stejně tak se nedrží jednoho žánrového stylu, takže některé najdeme povídku detektivní, hororovou, thrillerovou apod. Na pět hvězdiček to necítím, ale mohu s klidem říct, že při čtení jsem se nikdy vyloženě nenudil a všechny povídky mají dobrý nápad.
Příjemné, oddechové, nenáročné, zajímavé čtení protkané hustou sítí zajímavých myšlenek a nápadů. Bylo to takové akorát. Ani moc ani málo. Dal bych 4,5, ale to tady nejde, takže dám pět a je to fér hodnocení.
Sbírka Světy za obzorem perfektně charakterizuje to, v čem je Julie Nováková nejlepší. Šestnáct příběhů vás provede všemi zákoutími vesmíru, každý přitom představuje uzavřenou etudu s vlastní dějovou osnovou a chytrým podtextem. Charakter textů se pohybuje od melancholických jednoaktovek přes konspirativní thrillery a dobrodružné horory, až po atraktivní steampunk či kosmickou poesii. Průřez tvorbou je to bezmála dokonalý a znamenitě odhaluje potenciál, který ve spisovatelce dřímá, přičemž pozitivní dojem ještě umocňují vlastní poznámky pod čarou, osvětlující jak ta která povídka vznikla. Nejvíc ovšem uhrane autorka šíří obrazotvornosti, s jakou dokáže vykládat na pult jeden nápad za druhým. Fyzika, biologie, psychologie, astronomie - nic jí není svaté a všechno dokáže funkčně překroutit k obrazu svému. Výraznou slabinou tak pro mě bylo jediné a to absence point. Zkrátka jsem vždycky čekal něco víc, než jen řemeslný závěr, který vyprávění sice uzavřel, ale nijak mu nepřidal na hodnotě.
Sečteno a podtrženo. Autorka se suverénně pohybuje nejen v na poli spaceopery, ale v mnoha jiných žánrech a to noir, detektivku či steampunk nevyjímaje. Přitom i v těchto žánrech dokáže do svých povídek citlivě implantovat své oblíbené téma technologií a augmentací. Zároveň klade si znepokojivé a zajímavé otázky.
Za pozornost také stojí i opravdu povedená obálka Lukáše Tumy.
Julie Nováková je jedna z hrstky českých autorů, kteří dokázali publikovat své práce v USA, a to včetně velmi prestižních SF magazínů jako "Analog." Několik těchto povídek se nachází i v knize. Tato sbírka navíc představuje po velmi dlouhé době první soubor prací, jednoznačně orientovaných na "vědečtější" pojetí SF.
Rozsah sedmnácti povídek (respektive šestnácti plus jedna báseň na závěr), je nesmírně široký. Od space oper klasického typu ("Symfonie prachu a ledu"), se dostaneme přes detektivky ve SF kulisách ("My stíny", "Šeré město"), konspirativní thrillery ("Spi sladce, Joe", "Poslední intifáda"), možnou vizi budoucnosti etologie ("Ve sloní kůži"), hravý, přesto dokonale vědecky zdůvodněný skoro-steampunk ("Vzduchoplavci Aury"), pesimistickou vizi virtuální reality ("Arkádie"), až po legrácku na téma provozování vědy stylem kabaretu na Facebooku ("Všechny vůně světa"). Vybere si snad každý. Bonus navrch je pak obálka, která vypadá opravdu nádherně.
Pokud bych měl já osobně vyzdvihnout některou z prací, bylo by to zřejmě předposlední "Město". Tak depresivní, mrazivou esenci beznaděje, ve kterou se celkem nevinně začínající povídka změní - protože ve chvíli, kdy není možné věřit svým smyslům, se všechen lidský intelekt stává prostě bezcenným - jsem nečetl už roky. Kam se hrabou všechny vetřelecké rádoby-horory...
"Světy za obzorem" jsou kniha, kterou by žádný fanoušek SF, zejména pak české, neměl opomenout.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Mlok 2016 |
| 2015 |  Terra nullius |
| 2018 | Světy za obzorem |
| 2015 | Prstenec prozření |
| 2014 | Bez naděje |
Světy za obzorem vám položí otázku „Co kdyby?“. Přimějí k zamyšlení a nabídnou příjemné počtení, zajímavá témata zachycená příjemným, čtivým stylem. Do některých povídek se ponoříte, pár vás přiměje naklonit nechápavě hlavu do strany. Pořád ale chybí určitý pocit zadostiučinění, který mne neopustil ani po dočtení, což je docela škoda.