Svévole
Lena Andersson
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250436/bmid_svevole-y0d-250436.jpg
4
62
62
Příběh o tom, jak v touze být milováni oddaně podvádíme sami sebe Ester Nilssonová je jednatřicetiletá básnířka a esejistka, racionální žena žijící v rozumném, dospělém vztahu. Jednoho dne dostane nabídku pronést přednášku o umělci Hugu Raskovi. Ten se akce nzúčastní a přednáškou je nadšen. Je to začátek milostného vztahu, banálního ve své prosté krutosti, velkolepého naprostou odevzdaností. Román Svévole vypráví o tom, nakolik jsme připraveni pro lásku lhát sami sobe, jak snadné je zneužít lidskou slabost a jak krutý může být výsledek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Egenmäktigt förfarande — en roman om kärlek, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha je takovou analýzou neopětované lásky - Ester je zamilovaná do Huga, svojí lásku nadmíru prožívá a sama sobě si nalhává, že je láska oboustraná. Plno z nás si podobnou situací prošli, ale brzy jsme si dokázali uvědomit, že to nemá cenu, aniž bychom se přemáhali lásku za každou cenu udržet.....
Kniha osloví ty, kteří zažily něco podobné a myslím, že příběh ocení. Je to v podstatě o jednostranné lásce, kdy si jeden vyplňuje čas tím, že motá hlavu někomu, o koho ve skutečnosti nestojí, protože čeká na někoho jiného. Jak tady někdo správně podotkl, když láska je silnější než rozum. Naštěstí, i tady po určitém čase přijde ono bolestné vystřízlivění. Podle mě se autorce přesně podařilo vystihnout pocity člověka, který je bláznivě zamilovaný do někoho, kdo ho ve skutečnosti nemiluje. Bolestné, ale reálné...
Krátký příběh o lásce, ani ne příběh jako filosofické pojednání o tom, jak myslí ten slabší ve vztahu - tady je to žena. Složitá otázka, možná dobře rozebrána, ale.. Kdo se chce "v sobě hrabat", tomu se asi bude líbit. Já jsem četla v době, kdy mne tohle nezajímalo. I když jsem se občas poznávala.
Citát:
"Nic nebolí tolik, jako neschopnost pochopit."
Příběh o neopětované lásce, kdy ona láska je silnější než rozum. Co všechno je Ester ochotna obětovat? Kam až je schopná zajít? Ne všichni knihu asi ocení, ale já v ní našla onu krásu, kterou dává. Sen, naději a bolest.
Hodně sofistikovaný rozbor jedné nenaplněné lásky.
V podstatě banální příběh s nepřekvapivým průběhem, ale nevšedně intelektuálně analyzovaný.
Bez emocí o emoci.
Trochu mi to v něčem připomínalo Kunderu, jenže ten má básnický náboj, který tahle suchopárnost bohužel neměla (a nejen to).
Byť pokládám to, co Ester zažila, za docela trefně popsané, k srdci mi nepřirostla, není to pro mně postava z masa a kostí, spíš jen takový myšlenkový konstrukt. A proto po přečtení nemám pocit sounáležitosti, ale pocit, že se mi dostalo pár věcných informací o duševních pochodech autorky, přičemž nejsou-li spojeny s emocionálním čtenářským zážitkem (což nebyly), je mi to celé nakonec dost lhostejné.
První polovinu jsem si říkala, že to snad ani nedočtu a že je to největší podivnost, co jsem kdy četla. Cítila jsem ze stylu, jakým je to psáno, takový odstup a studenost.
Ale po přečtení ji vnímám jako zajímavou. Obsahuje nesmírně hluboké psychologické postřehy, vystihuje momenty s takovou gracií jako Tolstoj - člověk to čte a říká si - tohle přesně znám!
Přemýšlím, co by se mnou udělala, kdybych ji četla v jiných okamžicích svého života - protože jsem tam poznávala sebe sama. Jestli by člověku v té zamilované situaci poskytla skutečně zrcadlo, jestli by to k němu "doteklo".
Taky je to pohled do prostředí intelektuálů tak, jak si je představuji a jak jich mnoho neznám. Hlásání různých idejí, ale neschopnost žít "obyčejný" život, jako by jim utíkalo to důležité. V některých diskusích jsem se ztrácela a myslím, že mi unikaly některé hlubší souvislosti, které tam autorka ukryla.
Dávám pět hvězdiček, protože je hodně jiná, než co jsem dosud četla, a hned tak ji nezapomenu. Něco z ní ve mně zůstává.
Tato kniha je pro ty, kteří si prošli vší bolestí, jenž přináší nenaplněná láska. Je v ní veškerá marná naděje a doufání. Velice přesně jsou vykresleny myšlenky Ester, jak si každý sebemenší detail v jednání svého vyvoleného mylně vykládá jako jeho kladné vstřícné gesto, jímž ji přece jen dává najevo svou náklonnost. A pak znovu následuje propadání se do bezedného smutku a zoufalství. Jen nevím, zda se dá věřit tomu, že by se některá moderní a vyzrálá dívka, jakou Ester zdá se byla, vydržela tak dlouho milostně trápit a nechala si utéct tolik času ze svých nejlepších let. Není to však důvod, proč dávám o jednu hvězdičku méně. Je to spíše pro to, že kniha se četla trochu těžce, je málo čtivá a určité odborné myšlenky a názory jsem musela číst opakovaně, abych jim trochu porozuměla.
Nejlepší švédská kniha za rok 2013. Parádní, některé věty a obrazy si asi budu pamatovat napořád. Chápu, že pokud si člověk něco podobného neprožil, asi těžko porozumí. Na všechno je ten pravý čas. Přesné, pravdivé, osvobozující.
Tuto knihu nehodnotím kladně. Vůbec se mi nelíbil styl psaní. Strohý, stručný, plytký jako novinový článek a ne román. Proto jsem možná ani nedovedla pochopit hlavní hrdinku, její zamilovanost mě spíš dráždila naivitou a hloupostí, jako by se ta ženská neměla ani trochu ráda. Její "láska" už mi přišla za hranicí normálnosti, to už byla spíš posedlost. Dočetla jsem to jen díky tomu, že se to dalo číst fakt strašně rychle a přece jen mě zajímalo, jak to dopadne.
Kazda kniha chce ten spravny cas. Proto rozumim negativnim i pozitivnim reakcim nize.
Pokud prisla v ten pravy cas zrovna vam, pak budte stastni, protoze je jedna z tech, ktera ma ve sve moci nastavit vam zrcadlo, ukazat jake to je byt tim, kdo miluje vic nebo (o co hur) nekoho, kdo od nej milovan byt nechce. Rozumite kazde vete, vcetne tech, ktere jsou psany mezi radky, souhlasne prikyvujete a v duchu dekujete, ze jste na takovou knihu vubec narazili. Neni to roman o lasce, ale o nadeji. O tom, jak ta plana nadeje boli a o tom, jak jedinym resenim je nechat nadeji vyhladovet a pohrbit nekde hluboko.
Pokud ne,budte taky stastni - v podobne situaci se pravdepodobne nenachazite, a pokud jednoho dne nedejboze budete, uz vite kam sahnout pro ono "zrcadlo".
Není to nic omračujícího, Ale po mě to byla knížka, která mi ukázala zrcadlo. Jaké to je být zamilovaná a na tom muži závislá.
Čekala jsem lepší čtení no, ke konci už jsem spoustu jejích myšlenkových pochodů přeskakovala, už mě to nebavilo číst, jen mě zajímal konec.
Román nemá žádný složitý děj. Je o vztahu, o nerovném a nenaplněném vztahu. O tom, co žena dokáže všechno podstoupit, když je zamilovaná. Láska je krásný lidský cit, ale mnohdy dokáže být slepá a vystřízlivění může být kruté, pokud je to láska neopětovaná. Příběh je psychologickou sondou do života sebevědomé Ester, která se slepě a beznadějně zamiluje...
Kniha naprosto přesně vystihuje myšlenkové pochody toho, kdo se nachází v nevyrovnaném vztahu. Kdo je hluboce zamilován a jeho láska není opětována. Každý to určitě někdy zažil na vlastní kůži a je do značné míry osvobozující, když zjistí, že se nechoval jako idiot jen on. Že je spousta stejně „postižených“, kteří na tom nejsou lépe, protože všichni jednají podle hluboce zakořeněného prastarého vzorce, který jim velí za každou cenu neztrácet naději. Jenže „Naděje je cizopasník parazitující v lidském těle. Konkrétně v srdci. Naději nestačí nasadit svěrací kazajku a uvrhnout ji do temné kobky. Nepomáhá ani omezení stravy na chléb s vodou. ... Naději je třeba vyhladovět úplně, aby svého hostitele nemohla oslepit a svést. ... Naděje je krutá, jelikož nás svazuje, zotročuje.“
Kdo z vás se v podobné situaci někdy ocitl, tak se v téhle knize najde se stoprocentní jistotou. A řekne si „Jo, to je přesný. Přesně takhle jsem se cítil. Přesně tohle jsem si myslel. Přesně takhle debilně jsem se choval.“ A chvílemi bude mít možná pocit, že je ta kniha vlastně o něm :o) Všem nešťastně zamilovaným ji rozhodně doporučuju. Uleví se jim, že v tom nejsou sami :o)
„Nechápala to. Nejhorší bylo nechápat situaci, v níž se nachází. Připadala si zneužitá. Nic nebolí tolik, jako neschopnost pochopit.“
„...propastná úzkost z nezodpovězené zprávy je pokaždé stejná a jediná možnost, jak se jí vyhnout, je žádné zprávy neposílat.“
Kniha s poetickou obálkou není poetická, spíš realistická. Je o zamilování a odmilování, a to z pohledu toho, kdo miluje víc než ten druhý. A je to dost přesné, všechny ty naděje, pochyby, myšlenky a omyly v očekávání něčeho, co si zamilovaný člověk přeje a nepřipouští si to, že je všechno jinak. Jako zajímavá víkendová četba se to dalo, ale přiznávám, že dlouhé intelektuální hovory jsem brzy začala přeskakovat. Nešťastně zamilovat se může kdokoli, i sebevědomá a inteligentní žena, jakou je hrdinka. Přečteno s pochopením, několik vět i souvětí, které stojí za poznamenání, hodně psychologie a ženského smutnění. Ale ty pocity jsou opravdu velmi dobře popsané, tak hvězdičku přidám.
Kniha rozhodně není určena pro ledajakého čtenáře. Řekla bych, že ji v prvé řadě (a nejvíce) docení ten, kdo byl někdy hluboce nešťastně zamilovaný. Také ten, kdo rád hloubá o nesmrtelnosti chrousta i současných ohniscích konfliktů, nebo prostě jen o životě.
I přesto, že jsem si některé myšlenky musela (pro jistotu) přečíst dvakrát, abych se ujistila, že je chápu správně (nebo si je interpretuji, jak mi to vyhovuje), knihu jsem přečetla doslova jedním dechem během pozdního odpoledne.
Příběh je v podstatě banální, avšak to zpracování...nevšední čtenářský zážitek! Určitě jde o knihu, která opravdu zanechá hlubší dojem. Za mě rozhodně plný počet *
Kniha mi po celou dobu čtení připomínala samu sebe. Našla jsem se ve spoustě rozhodnutí a jednání. Nutila mě pátrat ve své minulosti. Ester byla naivní, tak jako je každý zamilovaný člověk. Některé úryvky jsem si musela zaznamenat. Knihu mě natolik vtáhla, že jsem ji přečetla za jeden den.
Knihu jsem přečetla za jeden, a líbila se mi... jinak si myslím, že je úplně jedno, jestli je člověk vzdělaný, když se prostě zamiluje, tak mu je všechna moudrost světa na houby. Kniha je skvělá, protože vystihuje dobrovolnou slepotu člověka... I když víme, že je všechno špatně, děláme, že nevidíme. Úplně přirozená reakce zoufale zamilovaného člověka... :)
Mně ta kniha hrozně sedla... Není to žádný kýč, občas je trochu prechytrala, ale jinak naprosto dokonale vystihuje nitro zamilované ženy. Poprvé v životě jsem měla chuť si zvýraznit nebo podtrhnout zajímavé pasáže - a že jich bylo!!!
Svévole
Kdo se v knize pozná, tomu se neskutečně uleví.
Že se člověk občas, obzvláště v období
zamilovanosti a pak v období konce vztahu chová jako totální blb a nevnímá svoje vlastní JÁ, to asi zažil každý ale určitě sobecky potěší, že v tom nebyl sám. A že takových po světě chodí... hafo...
I ta hrdost nám s tím vztahem kamsi odchází. A pak z čista jasna přijde den, kdy se i ta hrdost a sebevědomí vrátí a hodně litujeme, jakéhoto blbce jsme ze sebe udělali a druhé teď již vlastně naší protistraně tím zvýšili pocit dokonalosti. A to zase tůdle...je dobré si přečíst na toto téma i knihy, které vám vysvětlí rozdíl mezi láskou ,posedlostí a zamilovaností. A pokud s někým odpovědným a k tomu určeným proventilujete celý vztah-nevztah, pak máte vyhráno a nepronásledujete neustále své zlomené srdíčko větou: "Co jsem mohla a neudělala, co jsem měla a nemám.... a potoky slz se hrnou, aniž bychom to sami až tak moc chtěli" Rozum velí, ale srdíčko ho vůbec neposlouchá
Tady totiž hezky fifty:fifty...problém je vždycky 50:50 a to stejně na obou stranách ..A v závěru jedna obzvláště hezká citace, se kterou se tady asi v komentářích níže setkáte...
"úzkost z nezodpovězené zprávy je pokaždé stejná a jediná možnost, jak se jí vyhnout, je žádné zprávy neposílat.“