Svítání

02.01.2022

Jsem velmi zmlsaná čtenářka, zvyklá na ty nejlepší literární pochoutky. A vždycky mě mile překvapí, když k nim můžu přidat nějaký nový objev, ať už z klasiky, nebo z novinek. K těm největším pro mě patří tahle nenápadná prvotina, v které si listuju celá ta léta od jejího vydání a bylo pro mě těžké vybrat ukázky, aby jich nebylo příliš mnoho.

V oddílu "Diskuze" najdete v rámci mého příspěvku i odkaz na další zdroje informací o knížce.

Básně ze sbírky vznikaly mezi autorovým 17. a 30. rokem a jsou zde řazeny chronologicky, od nejstarších po nové. Pro vás jsem vybrala ukázky hlavně z těch novějších a věřím, že ve vás vzbudí chuť seznámit se i s těmi předcházejícími : o)


Na hřbitově

Podvečer hřbitov
zeboucí prsty
déšť

náhrobky svítí vzpomínkami
a některé
ne

do pauzy ticha
z nádraží hlásí
„osobní vlak odjíždí“
(str. 50)
...

Žena a muž

S výkřikem
bušila do jeho hrudi
do zamčených dveří
aby srdci kterému už nevěří
řekla
že mu ještě věřit chce

odevzdané ruce
zvadlé květiny

upřímně dávám ti své srdce
a bolestně beru si jej zpět
byli spolu sedm rozkvetlých jar
a teď je podzim
vyřčen během několika vět

několik roztřesených pohledů
obrať se zády
a zkus jaké je to
neohlížet se

ve slabosti se někdy přistihneš
jak se plížíš za vůní
jak vzduch
pod prahem
dveří
zamčených hřebíky
do rakve
(str. 38)
...

Moucha

Moucha bzučí
okolo obědu na talíři se točí
odháním ji rukou
ona že ne že neslyší a dělá blbou
pořád leze do rozbouřených žlutých vln zelí
pak jí říkám
„Já ti taky nelezu do jídla!“
chápavá moucha je pryč
(str. 63)
...

Setkání s bývalým spolužákem ve frontě supermarketu

Jak se máš a jak žiješ?
Jo, dobře!
Podíval se na moji holku
dávala jídlo na pás
usmívání
co povídat dál?
„A co ty?“

Odpověď zrovna projížděla na pásu
oba jsme na ni koukli
balíček plenek pro děti
v tu ránu jsme se parádně rozpovídali
smíchem
jako dvě malý děti
který už jsou dospělý
a šťastný
že můžou přivést na svět
další děti

„ Kdo je další na řadě ?“
zeptala se mě prodavačka
hodně nahlas jsme se rozpovídali
ale prodavačka našemu nářečí nerozuměla

Tak jsem musel říct, že:
„Já“
s úsměvem
a hle
rozuměla a odpovídala
ale na to
nejsou slova
(str. 87)
...

Bílá čistá hudba
Janě

Bílá čistá hudba
vyplnila celý kraj
a v celém tom pohádkovém kraji
si v té hudbě děti hrají
a my si půjdem taky hrát!

Stavět zámek koulovat se
bruslit bobovat
do sněhu se házet

Víš sice je teď září
ale píšu o tom
protože ve snu

Ve snu jsme spolu stáli na dvorku
z nebe omámeně začaly
padat lehounké vločky sněhu

Nebe jako louka plná pampelišek odkvetlých
vydechla lehké chmýří
jak jemná zrnka když ve vodě se zvíří

Na padající sníh hledíme
krajina jak hladina utichla
a on dolů bílý míří
padá
stojíme

Zdá se
sníh ve vzduchu stojí
a my vzhůru letíme

Druhý den se vyjasnilo
a byl bílý svět
bílý rozprostřený klid
viděl jsem křišťálově modré nedohledno
a vděčný skromný jas
ukrytý v paprscích tvých řas
(str. 88)
...

Cestou

Kamínky a kameny se drolí pod kroky v čase
a že jednou jemný písek z nich stane se
a budou lehké
že i vítr je odnese
mezi zem a nebe
a zpěv ptáků

i to hrubé bude jemné
a bude se podobat zázraku

když jdeš po cestě a sundáš si boty
cítíš a hladíš drsnou a jemnou zem
zastavíš se nohama
v místech hebkých
abys byl pohlazen

to je hrubý kámen
který se s láskou rozdal
a jako studený kus ledu
v hřejivý písek roztál

všechnu svou lásku
do jemných zrníček skryl
a jako voda čistá se
na cestě rozpustil
(str. 110)