Svítící děti
Nicholas Kardaras
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478949/mid_svitici-deti-DAY-478949.jpg
5
14
14
Všichni je vídáme: děti hypnoticky hledí na zářící obrazovky v restauracích, na dětských hřištích i s kamarády doma. A jejich počet roste. Jako virtuální pandemie se dětské svítící tváře množí. Ale za jakou cenu? Je to jen neškodná dobová móda, která odezní, nebo jen schovívavost rodičů? A co hlasy, které tvrdí, že obrazovky dětem prospívají jako interaktivní vzdělávací nástroj? V knize Svítící děti dětský klinický psycholog Dr. Nicholas Kardaras zkoumá, jak technologie – přesněji řečeno obrazovka se vší její zářící všudypřítomností – zasáhla mozky celé generace dětí. Výzkum mozkových skenů ukazuje, že stimulující zářící obrazovky aktivují dopamin v mozku podobně jako sex. A každým dnem vyšší hromádka klinického výzkumu dává do souvislosti právě obrazovky s poruchami, jako jsou ADHD, závislost, úzkost, deprese, zvýšená agresivita, a dokonce psychóza. Nejvíce šokující je, že nedávné studie mozkových skenů přesvědčivě ukazují, že nadměrná expozice obrazovkám může mozek mladého člověka, který je ještě ve vývinu, poškodit neurologicky stejným způsobem jako závislost na kokainu. Nicholas Kardaras se ve své studii noří do sociologických, psychologických, kulturních a ekonomických faktorů, které se podílejí na globální technologické pandemii. A činí tak s jediným cílem: prozkoumat účinek všech těch úžasných zářících technologií na děti, jejich vývoj, socializaci i duše. V knize jsou navíc obsaženy skutečné příběhy ať už z Kardarasovy klinické praxe, nebo medializované případy, jako byla školní střelba v Newtownu.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2021 , Zoner PressOriginální název:
Glow Kids, 2016
více info...
Přidat komentář
Super kniha, zajimave teorie. Urcite stoji za precteni. Hodne dobre ozdrojovane.
Byla jsem i na přednáškách na toto téma, které je mimořádně aktuální. Vidíme to všude kolem sebe i často na sobě samých,jak na nás tyto elektronické "placky"zanechávají neblahé následky.Bojím se jak to poznamená budoucí generace. Doporučuji přečíst všem rodičům,aby se nenechali zlákat na tu jednoduchou cestu-odložit své dítě k monitoru,když se nechtějí namáhat být dítěti partnerem ke hře. Zachraňme své děti před touto novodobou zhoubnou závislostí na tabletech, telefonech a videohrach.
Kardaras nám nabízí výjimečný pohled na problematiku, která se týká nás všech.
Naší i budoucí generace. Dětí, které každodenně dochází do školy a dospívajících, jejichž mozky se postupně vyvíjí.
Osobně jsem doteď spíš všude slyšela něco ve smyslu "Videohry nezpůsobují násilné chování" nebo názory, které se spíš videoher obecně zastávaly a podporovaly názor, že možnost - byť ve virtuálním světě - povraždit půlku města s sebou nenese žádné extra rizika.
Svítící děti, jakožto generace extrémně hbitých palců (u mobilů) či ukazováčků (počítače) mají problém. Řekněme si to na rovinu. Přehnaná propagace techniky ve školství, ale i ve volném čase prostě je špatná a má ohromná rizika na budoucí reakce a chování uživatelů těchto vymožeností.
Číst místo hmotné knihy vonící papírem e-knihu, která nám svítí do obličeje není v pořádku. Krom toho, z e-knihy si toho tolik neodneseme jako s voňavé knihy s reálnou vazbou.
Nebo mobily - je prokázáno, že studenti se s mobilem v blízkosti hůře soustředí a z přednášek si toho odnáší znatelně méně. A to jim ten mobil může jen ležet na lavici či ho mohou mít v kapse a nemusí ani "surfovat".
Technologie jsou všeprostupující.
Pařit pravidelně 12 hodin v kuse třeba takový CoD může s sebou nést mnoho rizik, potencovat větší tendence k agresivnějšímu chování a znecitlivovat jedince, který třeba nebude tolik soucítit s oběťmi násilí obecně. K tomu si připočtěme spánkovou deprivaci, nedostatek pohybu dolních končetin, smyslové přetížení blikající obrazovkou - a ano, správně. Klidně se může stát, že se postupně stírají rozdíly mezi realitou ve hře a realitou tady venku.
Jsou zaznamenány případy (a v budoucnu jistě budou další), kdy rodiče dětem odebrali jejich oblíbenou hru a skončilo to třeba tak, že mamka s taťkou měli kulku v hlavě nebo to v lepším případě skončilo "jen" zdemolováním obýváku.
Samozřejmě nemůžeme vinit takové videohry, že absolutně můžou za všechno špatné, či že tu nehrají ještě další intervenující faktory .To by bylo špatné a sám autor vždy uvažuje o dalších možných proměnných.
Tyto a ještě mnoho případů nám autor v knížce nabízí. Berme tuto knížku jako takové velké varování pro nás pro všechny, pro všechny ty děti i dospělé pravidelně osvícené modrým světlem z mobilu či notebooku.
Svítící děti
Uf! Depresivní. Ani tato kniha ale problém nevyřeší, máme s ním totiž trouble tak trochu všichni. Nejen děti.