Svoboda projevu: Od Sokrata po sociální sítě

05.02.2023

„To nás přivádí k otázce: Měly by se otevřené společnosti více obávat totalitních hnutí, která zneužívají svobodu projevu k ničené svobody jako takové? Nebo naopak demokratických vlád, které porušují principy svobody projevu, aby umlčeli disent, a nevědomky tak kovají řetězy, kterými náš projev jednou spoutají skuteční autoritáři, jen co se dostanou k moci?“

„Svoboda žije v srdcích mužů a žen; když tam umírá, žádná ústava, žádný zákon, ani žádný soud ji nemůže pomoci. Dokud tam žije, nepotřebuje žádnou ústavu, žádný zákon, ani soud, aby ji zachránili.“ Learned Hand, americký soudce.

„Bez svobody myšlení nemůže existovat moudrost a bez svobody slova nemůže existovat veřejná svoboda.“
„Svoboda slova je velkou baštou svobody; vzkvétají a umírají společně. Je postrachem zrádců a utlačovatelů a obranou proti nim.“
Thomas Gordon a John Trenchard, Catonovy dopisy

Kniha o svobodě projevu vychází v době, kdy je tato instituce, tato doména dnešních západních liberálních demokracií, tento úhelný kámen svobodných společností pod stále intenzivnějším útokem z různých stran. V dnešní době jsme všichni téměř denně konfrontováni s různými „dezinformacemi“, „fake news“ a „projevy nenávisti“, záměrně dávám do uvozovek, které dle mnohých ohrožují samotné základy a stabilitu moderních společností. Jen málokdo dnes považuje svobodu projevu, či dokonce absolutní svobodu projevu, za nedotknutelnou, včetně práva dezinformátorů publikovat a rozšiřovat své dezinformace, a pokud se přece jen někdo takový najde, pak je to bohužel často někdo s vlastní, ne zrovna průhlednou a čistou, agendou. Dnes je již zcela zřejmé, že Západ kolektivně a koordinovaně svobodu projevu postupně a plíživě omezuje. Otázka je jednoduchá: je to správné nebo špatné rozhodnutí? Mají se západní liberální demokracie bránit tomu co je dnes často, možná panicky, vnímáno jako ohrožení soudržnosti a stability omezením této jedinečné instituce? Kniha na to poskytuje jistou odpověď, nebo když ne odpověď, tak alespoň směr, kterým o svobodě projevu uvažovat.

Autor provádí čtenáře historií svobody projevu, od kolébky demokracie ve starověkých Athénách, přes staletí a tisíciletí až do současnosti. Čtenář tak navštíví starověké Řecko a Řím, raný středověk, sleduje vzestup a pád svobody v islámském světě, dále evropský středověk a zejména římskou a španělskou inkvizici – v souvislosti s projevy náboženské svobody, boje proti kacířům a svobodnému výkladu náboženských dogmat. Zcela zásadní a klíčovou událostí je pak vynález knihtisku, rychlé šíření knih a zejména Bible, vznik reformace (a protireformace) a následné související společenské turbulence v celé Evropě. Ukazuje stejně klíčový nástup osvícenství. Rozsáhle se věnuje americkému boji za nezávislost, implementaci americké ústavy a zejména jejího prvního dodatku. Dál se plynule přesune do dlouhého devatenáctého století, se všemi revolucemi a společenskými turbulencemi v Evropě. Obsáhlý komentář je věnován bolševické revoluci a stejně tak nástupu fašismu a nacismu v Itálii, respektive v Německu. Zcela na hlavu pak staví paradoxní snahu demokracií zajistit si bezpečnost a stabilitu různě tvrdou cenzurou, viz úvodní otázka komentáře – pokud by tohle fungovalo, Výmarská republika by zřejmě existovala dodnes. Jenže to nefungovalo, a přes intenzivní snahy omezit propagaci nacismu ve dvacátých a na začátku třicátých let, je všem známo, jak to dopadlo. Poslední kapitoly se pak věnují novým, vlastně ne až tak novým, fenoménům: ochraně před nenávistnými projevy, dezinformacím, fake news, internetu, cenzurní roli „big tech“, související „cancel culture“, „fact-checkingu“ a dalším bolístkám současnosti – mimochodem, historicky tu byly vždy, jen se jim jinak říkalo: hereze, odpadlictví, pobuřování, … jiné jméno, stejný princip. Jmenuje a cituje známé i méně známé či zcela neznámé historické osobnosti, které se různou měrou o svobodu projevu zasloužili, a kniha je rozhodně jakýmsi tributem jejich nezměrného úsilí.

Text ukazuje vzestupy a pády, lokální minima a maxima svobody v průběhu věků. Dnes jsme naneštěstí zrovna na hraně jednoho takového pádu. Historie je to nesmírně zajímavá a opravuje mnohé mýty a polopravdy, které kolem vývoje svobody projevu postupně vznikly. Ukazuje například, že svoboda projevu historicky nikdy nebyla absolutní, a že po naprostou většinu doby své existence tato instituce nebyla pro všechny, ale pouze pro vzdělanou elitu – což samozřejmě, a pro mnohé možná překvapivě, platí i pro zmíněné starověké Athény a tehdejší slavné rétory a filosofy. Tento důležitý atribut se pak vine celou následnou historií až do současnosti. Například dnešní snaha omezovat dezinformace je právě návrat k tomuto elitistickému modelu.

Autor jednoznačně argumentuje, že svoboda projevu přímo souvisí se svobodou myšlení a se svobodou jednotlivce. Kde neexistuje svoboda projevu, neexistují ani další svobody. Svoboda znamená volnou soutěž myšlenek, primární hnací motor inovací, tedy původu historického úspěchu západní civilizace. V době zákonů proti projevům nenávisti, v době snahy zakazovat dezinformace, je možné jakoukoliv kritiku považovat za projev nenávisti a jakýkoliv názor za dezinformaci. Dezinformaci od skutečnosti často dělí pouze čas, nedostatek faktů v dané době. Text jednoznačně ukazuje, že demokracie nemůže bez svobody projevu přežít. Na historických událostech demonstruje, že kdo si myslí opak, kdo si myslí, že dokáže najít rovnováhu mezi cenzurními zásahy proti například dezinformacím a udržením svobodné společnosti, ten se mýlí a je buď naivní, nebo arogantní ve své zaslepenosti, nebo má vlastní skrytou agendu. Jediným účinným prostředkem v boji proti nekonečným dezinformacím a projevům nenávisti je stejně nekonečné a neúnavné opakování pravdy a oddanost k pravdě. Cokoliv jiného je cesta do tyranie.

Na místě je poděkování českému vydavateli za bleskové zpřístupnění knihy českému čtenáři. Odnáším si mnohé a doporučuji všem.