Svobodná, i když za mřížemi
Kamila Velikovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11668/svobodna-i-kdyz-za-mrizemi-11668.jpg
3
104
104
Rodinné drama s tragickým koncem očima týrané ženy Příběh rodinné tragédie plně odpovídá žánrové definici „podle skutečné události“, nebo ji spíš překračuje. Kamila Velikovská, která sepsala příběh své rodinné tragédie, totiž není spisovatelkou, ale hlavním aktérem děje. Jde navíc o děj zcela současný. Před rokem byla vzata do vazby poté, co zastřelila svého manžela, letos se konal soud, jenž ji poslal na osm let do vězení. Případ, s nímž byly „černé kroniky“ zpravodajství hotovy na patnácti řádcích, je ale něčím víc než pouhou senzací z první stránky. Autorka ve své knize ukazuje bez přehnaných emocí nebo sebeomlouvání souvislosti a děje, jež ji dovedly až za hranici zákona. Srozumitelným stylem a bez patosu. Vrací se o dvacet let zpět a provází čtenáře příběhem svého manželství, rodinného života, nadějí i zklamání, a nakonec i realitou současné vazební věznice a soudní praxe. To, co nešťastné události předcházelo - peklo života týrané ženy - i to, co po ní následovalo - vazba, izolace i schopnost vidět svět pozitivně za všech okolností - dělá z knihy jedinečnou výpověď o naší současnosti, daleko přesahující žánr senzačního psaní na chytlavé téma.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku moc poutavá knížka, celou dobu mě bavila, až na ten konec, ten bych úplně vynechala. Pro mě absolutně nezajímavé, s kým se před nástupem do vězení setkala, co si s kým dala v restauraci, co se doma vařilo. To bylo pár zbytečných stránek. Ale bylo moc zajímavé číst, jak to chodí ve vazbě, jaký je režim, jak se tam stravují, co dělají. Skvělé bylo i to, že to napsala sama žena, která to prožila, žila s tyranem, musela denně snášet útrapy a nebyla schopná odejít, což chápu, protože kdo nezažil, nepochopí. Určitě si přečtu i druhý díl, a budu doufat, že alespoň polovina knížky bude tak dobrá, jako polovina této.
Nedočteno. Nesmyslné časové skoky, samé zdrobněliny a ten styl psaní...Není se čemu divit, autorka knihy není spisovatelka, je to týraná žena, která měla potřebu své zážitky přenést do knihy. A příběh, týrání žen, je velmi diskutované téma...pokud je někdo, rodiče, známí, kamarádi, vždycky je kam odejít, jen se nebát udělat tento krok. Za mě jako kniha, určitě nedoporučuji.
Šlo to přečíst. Je obdivuhodné jak se k tomu postavila. Trochu mě není jasný, že to brali jako vraždu, když tam popisuje, že se bránila a chtěla pistoli kterou on mířil strhnout a přitom nechtěně stiskla spoušť. Část kdy vypravuje o svém manželství je zajímavé. Ve vazbě už je to míň čtivé, protože je tam dokola jen popisovaný úklid a co který den snědla. Ale jinak klobouk dolů, že to brala tak jak to je.
Z knihy jsem byla zprvu nadšená, protože se jednalo o příběh ze života. Jak píší ostatní - první část vypovídající o násilí v domácnosti byla čtivá. Ostatní jen popisování běžných dnů ve vazbě. Nicméně po prostudování reality na internetu jsem byla z autorky velmi zklamaná. V knize píše, jak vlastně manžela zabila nešťastnou náhodou a ještě jej přemlouvala, aby tak nečinil atd. Bohužel to tak vůbec asi nebylo. O tom, jak se snažila vraždu několik dní zamaskovat, v knize není ani památky. Takže po zjištění těchto skutečností mi bylo líto, že autorka si hrála s city čtenářů, protože je nechala v určité bublině - asi aby s obětí více soucítili. Těžko říct, každopádně další knihu si již nepřečtu.
No.. paradoxně je nejčtivější první třetina knihy, zbytek popisování stále stejných situací ve vazbě se jen táhne. Akterka používá stále stejná slova a stejně popisuje běžné úkony. Celá situace mohla dopadnout úplně jinak, kdyby prostě od tyrana odešla, měla peníze, měla možnosti...to na svoje "koťátka" až tak nemyslela...V knize není popsáno jak to s vraždou bylo ve skutečnosti a kde se našlo tělo... Doporučuji shlédnout dokument 13. komnata. Za mě 2,5 hvězdičky.
Kniha mě nezaujala stylem psaní a jsem ráda, že jsem se pročetla až ke konci.
Začátek byl chytlavý, ale pak už jsem i stránky přeskakovala, protože jsem si řekla, že to není normální, aby se pořád nechala takhle oblbovat a týrat.
Po knize jsem chtěla již delší dobu sáhnout kvůli žánru, ale především proto, že tenhle životní příběh, se odehrál v blízkosti mého bydliště a tehdy se nemluvilo o ničem jiném, nehledě na to, že ženu zná několik lidí z mého okolí.
Bohužel týrání žen je velmi časté, ale já pořád říkám, že když někdo někoho týrá, mají prostě odejít a ona mohla a měla kam. Ale ona mu dávala stále šance.
Styl psaní je katastrofa, žádné kapitoly a v jedné větě maturuje a v druhé větě už vychovává dítě.
Nejvíce zarážející je ovšem to, že každý kdo dočte knihu, ji lituje. Tvrdí jak to neplánovala a nevěděla co dělá a všechno v knize přikrášluje. Skutečnost je totiž poněkud někde jinde, než je uváděno v knize. Stačí si přečíst články a reportáže, které knize neodpovídají. Ona se totiž autorka zapomněla zmínit, kolik výstřelů vlastně padlo a co udělala s tělem manžela.
Takhle se mi nejeví člověk, který nevěděl co dělá a neměl vraždu naplánovanou.
Dále mi vadí, jak neustále v knize píše, jak ji všichni všude vítali a především cizí lidi a neuvádí nikoho, kdo by se na ni díval jinak. Právě naopak bylo a je spousta lidí, co nejsou při ní. Nevěřím tedy tomu, že kam přišla tam ju obdivovali, vítali a chápali.
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat do komentáře, protože mám z této knihy smíšené pocity. Jak mohla Kamila tak dlouho žít v takové domácnosti s takovým člověkem? Co ji drželo s ním zůstat? Vždyť práci měla, peníze taky, pořídila si nějakou chatu, ve které klidně s holkama mohla bydlet, ale ona se pořád a pořád vracela k němu. Nějak se s ní nemůžu ztotožnit, vždyť si za svůj život mohla sama. A ještě kecy typu, aby moje holčičky netrpěly, ony trpěly. Divím se, že je to více nepoznamenalo. Už kvůli nim mohla svůj život změnit. No a pokračování ve vazbě? Tak nějak mi to přišlo, jak kdyby tam byla na dovolené. Některé stránky byly i nudné, ale chápu, nudila se a tak psala o všem, co pro ni bylo zpestřením.
Nedočetla jsem. Kniha mi neseděla stylem psaní, na začátku samé papáníčko, nočníčky, zdrobnělinky. Celkově jsem nepochopila proč autorka žila v tom vztahu tak dlouho, byla dost úspěšná, vydělávala peníze, proč se neobrátila na jiná místa, proč nechala vyrůstat děti v takové rodině, v tomto směru s ní nemohu soucítit. Jedna z mála nedočtených knih, nedělám to, ale v tomto případě by to byla ztráta času, protože je tolik lepších knih...
Ke knize doporučuji shlédnout 13. komnatu ČT z roku 2012. Odborníci zde popisují život s tyranem - ovladačem, čeho je schopen a jak toho dosahuje.
Na knize se hodně negativně podepsal způsob autorčina psaní, jehož styl mi neseděl, místy mi přišel hodně naivní, nějak se mi nedařilo s autorkou soucítit ani její jednání pochopit, stále nerozumím pohnutkám, které jí přiměly, aby v popisovaném pekle nejenom tolik let setrvávala, ale především dopustila vyrůstat své děti... Od druhé poloviny knihy narůstaly nelogičnosti v chování i příběhu, jsem ráda, že jsem se nakonec pročetla až ke konci, vracet se ke knize patrně nebudu.
V podstatě o nic nejde - dobrovolně trpěla ona a tím pádem i dcery, pak to vyřešila, šla do vazby a tak je zbytek knihy o dopisech, co jí přinesla rodina nebo koho jí šoupli na celu.
Roky setrvávání ve zlu jako důvod k vydání příběhu formou knihy nějak nespatřuji.
Nezaujala, v knize je hodně nesrovnalostí, před přečtením jsem autorku litovala a věřila její verzi, po přečtení už bohužel ne.
Mám ráda knížky podle skutečných událostí.....tato byla první z ČR o to víc mne zaujala! Obdivuji a držím palce!!!
Bavil mě pouze začátek..pak jsem některé pasáže přeskakovala...Není špatná, ale podruhé ji číst už nebudu...
Popravdě řečeno...proč o každém dobrovolně zažitém týrání ihned psát knihy?
Kdo odbrovolně zůstává ve vztahu, kde byl bit od 18ti v těhotnetsví a kde se šlapkami nazývají i vlastní dcery, je tak nějak vždy vina té oběti. Ano, jsou mezi námi agresoři, ale zůstávat s nimi a poslouchat slova matky, která nepomůže a raději odjede tento prolém nevyřeší. Velikovská se provinila nejen na sobě nebo svém milenci, kterému bylo taktéž vyhrožováno, ale hlavně na svých dcerách, které teď dělají že jim to nevadí, protože jsou dospělé. Mylsím že ve světě se dějí mnohem horší věci a toto si měla řešit sama a ihned. Kniha je také zpočátku extrémně přeslazená ohledně dětí a nevidím důvod proč autorku obdivovat.
Oba dily jsem precetla tzv. na jeden zatah. Kniha je dobre naspsana, ctiva. Ma to dej, nikde se "nezaseknete". Jedine co me na knize zklamalo, byl fakt, ze autorka napsala svoji verzi a policejni verze je take jina. Na druhou stranu chapu, ze obe strany maji "svoji" pravdu. Kazdopadne pi. Velikovskou obdivuji cim si prosla a at to bylo tak nebo tak, preji Ji jen hodne stesti.
KLASICKÝ PŘÍBĚH TÝRANÉ ŽENY,KTERÁ BYLA SKORO 20 LET DOMA JAKO VE VĚZENÍ. DÁLE UŽ TO NEMOHLA SNÁŠET,ZVLÁŠT KDYŽ JI MANŽEL VYHROŽUJE ŽE ZABIJE JEJÍ DCERU. UŽ NEČEKÁ A MANŽELA ZASTŘELÍ. ...ŽENA VYPRÁVÍ SVUJ PŘÍBĚH V CELE VAZEBNÍ VĚZNICE A POZDĚJI VE VĚZENÍ, KDE SI MUSÍ ODSEDĚT SVUJ TREST, PŘETO JE NYNÍ SVOBODNÁ. ....
Svobodná, i když za mřížemi
Začátek knihy byl zajímavý, čtivý, dokonce mi v jednu chvíli bylo autorky i líto . . ...ikdyž !!! V knize je dost nejasností. Jako týraná žena mohla cestovat do zahraničí, podnikat ? Měla dlouhodobě milence, to ji nedokázal pomoct, když to byla taková láska ? Pořídila si vlastní domek. Doporučuji dohledat si informace na internetu.
To, jak se zachovala po vraždě manžela, jsem změnila úplně názor. Již jsem ji nevěřila. Ve vazbě to bylo pořád dokola, úklid, vydávání jídla. Druhý díl číst určitě nebudu.