Svobodní zednáři

28.06.2023

Nestává se mi příliš často, abych knihu dlouho četl, následně pročítal a pak jen prolistoval. Leč, dílo Eugena Lennhoffa o svobodných zednářích je jednou z takových. Ne, že by byla špatná, to rozhodně nikoliv. Napsaná je bravurně, zasvěceně a čtenáři přináší mimořádný vhled za oponu chrámu svobodných zednářů. Kniha je natřískaná informacemi, které jsem dosud takto zpracovány neviděl. Víc než na obřady a formu zednářství jako takovou, je kniha věnována dějinnému vývoji i současnosti (kniha vyšla 1929) zednářství v jednotlivých zemích. A to velmi podrobně včetně možných kontroverzí, Lennhoffových osobních komentářů i zkušeností.

Problém jsem měl spíš s formou a tím, že jsem patrně očekával trochu jiný druh knihy k tématice jedné z nejslavnějších "tajných" společností. Jinými slovy chyba na mém přijímači. Na každý pád by tahle kniha neměla chybět ve sbírce nikoho, kdo se zajímá o svobodné zednáře, protože podrobnější sondu do této společnosti asi dosud nikdo nenapsal. A takový zájemce by měl knihu vlastnit nikoliv jako doplňkovou, nýbrž jako tu ze základních. Pravda, že Lennhoff sám byl oddaným zednářem, což je vidno na mnoha jeho výrocích. A taktéž je pravdou, že je občas těžké mu uvěřit, kdo všechno zednářem kdy byl. Je totiž pozoruhodné, že o oněch slavných zednářích, jakým byl třeba Goethe, se o jejich členství člověk dozví povětšinou dozví ze zednářské literatury. Tohle tabuizování je velmi škodlivé, musím říct, a je to velká škoda. Protože zednáři byli vždy vrcholně zajímavou, zájmovou a přínosnou společností pro....společnost. Ve svých řadách shromažďovali zednáři velikány své doby (ostatně vrána k vráně sedá) a přes veškerou snahu a překážky, kterým tato společnost procházela, zanechala ve světě mnoho stop. Nehledě, že je nadále tvůrčí a funkční.

12.02.2023

(SPOILER) Tato kniha je nabitá informacemi. Autor ukazuje, jak tajné společenství začíná rokem 1717 v londýnských hospodách a rychle se rozšiřuje do dalších evropských zemí. Muži zakládají svoje kluby, kterým říkají lože. Scházejí se v zadních místech hospod nebo v různých domech. Spojuje je pomyslné budování fiktivního chrámů dobra, humanity absolutního porozumění, rovnosti všech lidí. Dějiny zednářství jsou indikátorem lidskosti státních zřízení, nedaří se mu v absolutismu, klerikalismu, fašismu, totalitě a naopak je tomu při osvícenství a demokracii.
“Zednář slouží nejvyšší abstraktní idei, které se v symbolech učí a která se .. stává nejhlubším vnitřním zážitkem, zážitkem mysteria bratrství.” Zednáři existují dodnes, jsou tajní, ale třeba v centru Londýna mají chrám Freemasons’ Hall, dá se o nich najít hodně informací na internetu, přesto žijí trochu v ilegalitě, aby si v klidu pěstovali svoje krásné ideály. Ať se děje ve světě co chce hrozného, zednáři nesou víru ve vítězství dobra.