Svůdce

31.10.2021

Ruská moderna. Lyrické pasáže popisující krásy přírody se střídají s pasážemi dramatickými končícími sebevraždou a smrtí. S postav byl mi nejsympatičtější Jurij, zatímco Sanin jako zastánce Nietzscheánství byl pro mě téměř nesnesitelný. Amorálnost dle mě děla z lidí zvířata, ale na rozdíl od zvířat, my máme rozum, že lev sežeru zebru je jedna věc, že člověk svévolně druhého člověka poníží, je věc druhá. Máme rozum a svědomí a empatii, zvířata nemohou konat zle, lidi ano. Zlo a dobro jsou reálné věci, nikoliv jen zrušitelné koncepty. Jedná se o výborný psychologický a filosofický román, který příliš nezaostává za literaturou Zlatého věku (Dostojevský, Tolstoj, Gorbačov a další). Obsahuje typická témata ruských románů: sebevraždu, Boha, nihilismus, ateismus, osamělost, zbytečnost, výzvy na souboje atd. Nevím, nakolik byl Arcybašev ve svém vlastním filosofickém názoru na svět ovlivněn Nietzschem. Z tohoto románu to vlastně nelze úplně vyčíst. Trochu mi to připomínalo Dostojevského prózu, kdy proti sobě staví postavy, které zastávají opačné názory na svět, postavy jsou jakýmisi ideovými typy, a vy jako čtenáři si teprve musíte ujasnit, za kterou postavu se postavíte. Za mě je to Jurij, ale to, jak se vypořádal se Saninovými názory, bylo dle mě nešťastné řešení. Pokud se román jmenuje Svůdce, není to vlastně myšleno jako svůdce žen, ale spíše jako svůdce ideový. Román Sanin ukazuje, jak nebezpečná jsou slova, a kam takové "nasazení brouka do hlavy" může až vést viz osud Solovejčika. Pokud tohle bylo cílem překladu názvu, pak si myslím, že je název trefný, ale pro čtenáře neobeznámeného s dějem, může název být zavádějící. Erotika tu sice je, ale mnohem důležitější je dle mě to svůdcovství filosofické.

28.02.2021

Kniha je sama o sobě brilantní a modernější překlad ji dle mého prospěl. Jen nechápu tu nesmyslnou změnu názvu. To už bychom rovnou mohli Oblomova přejmenovat na Povaleče nebo Rudina na Srdcelamače.
Tohle prostě byl, je a vždycky bude Sanin.

03.03.2017

Zajímavý román, který klade zásadní otázky (a odpovídá na ně i na dnešní dobu poměrně nekonvenčně). Postava Sanina, která je často spojována s Nietzscheho filosofií nadčlověka, mi osobně přišla vykreslená jako až příliš "nelidský" a necitlivý jedinec, jehož chování a výroky se sice vyznačují nezlomnou logikou, ale nejsou slučitelné s etikou, kterou známe a považujeme za správnou. Autorův styl je čtivý a myslím, že se překladatelce podařilo uchovat jeho jazykové bohatství. Nechápu jen zbytečnou změnu názvu, ve starším českém překladu se román jmenoval jako v originále. Název Svůdce se netýká hlavního tématu románu a myslím, že také kvůli přebalu může kniha působit na čtenáře dojmem laciné erotické literatury.