Svůdnost černé barvy
Karel Pecka
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/3509/svudnost-cerne-barvy-3509.jpg
4
16
16
Karel Pecka se stal jednou z výrazných postav české literatury. Svoji literární dráhu započal v šedesátých letech, kdy mu vyšly první knihy. Po letech nedobrovolné odmlky vycházejí v devadesátých letech znovu. První vydání dosud nikdy nepublikovaných povídek z pozůstalosti autora navazuje na úspěšné Malostranské humoresky a autorovým charakteristickým stylem reaguje na polistopadový vývoj v Čechách, viděný nejen očima Peckových malostranských postaviček. S žánrovými fotografiemi Stanislava Tůmy.... celý text
Přidat komentář
Kniha, která navazuje na Malostranské humoresky. Příběhy se tentokrát odehrávají již po Sametové revoluci a je zde zachycena jak tehdejší naivita jedněch, tak i dravost druhých. Autorovi se daří zachytit s až krylovskou předvídavostí směřování České společnosti a současný čtenář mu, bohužel, musí dát za pravdu. Určitě ne má poslední kniha od autora.
Pecka prostě nemůže zklamat! Tak jednoduché, ale přitom krásné čtení o nepřímém vyznání duše samotného autora, sledování míst v Praze, která si myslíme, že známe, to musí bavit každého.
Pro mě je Pecka daleko zajímavější než velká část českých profláklejších autorů.
Tuhle spolu s Malostranskými humoreskami čtu téměř každoročně a letos je jedinečná šance projít si Nerudovku a Pohořelec a udělat si tzv. VO neboli Velký okruh pana Kadluse bez davů turistů a trochu se vrátit do časů, kdy po převratu tyhle končiny začínaly ožívat stavebním ruchem, zmizela lešení z bolševické éry, která nesloužila k údržbě domů, ale měla zakrýt jejich šílený stav a zabránit, aby na chodce padala olezlá omítka. Akorát se v téhle covidové době bohužel nezastavíte u tzv. Volůvka, čili Černého vola, kde hrdinové této knihy a sousedé malostranští měli svůj základní tábor, kde se scházeli na kus řeči a vzájemně sdíleli své osudy. Velmi pěkně je v knize zachyceno naivní popřevratové nadšení, ale taky počínající dravost spekulantů s nemovitostmi, kteří nehleděli na nostalgické kouzlo a ducha těchto končin a snažili se vytřískat prachy. Kniha je psaná s jemným humorem, vlídností a životní zkušeností a je věrným obrazem své doby s pěkným i škaredým, co přinesla. Škoda, že autor už nám dnešní pohled na život v těchto končinách nezprostředkuje.
Dobře napsané dílo z období po sametové revoluci. Pro ty, kdo toto období prožili již jako dospělí, je to připomínka změn, které nastávaly ze dne na den. Něco se však nezměnilo a jak se píše v knize, je to vyjádřeno již v moudrosti Římanů: Quod licet Iovi, non licet bovi - zákon někomu velkou loupež toleruje, kdežto jinému malou trestá.
Určitě si ještě nějakou knihu od Karla Pecky přečtu. Lákají mě Malostranské humoresky a Motáky nezvěstnému. Po přečtení knihy Svůdnost černé barvy věřím, že mě nezklamou ani další autorova díla.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Motáky nezvěstnému |
| 1968 |  Na co umírají muži |
| 1969 | Horečka |
| 2018 | Souhvězdí Gulag |
| 1995 | Pasáž |
Motáky nezvěstnému byly skvělé a patří do pomyslné povinné četby. Tohle je spíše libůstka, ale také zdařilá, průzračná, výborně napsaná, pohybující se po elipsách mezi Nerudou (včetně jeho ulice) a Hrabalem (ač spíše U kocoura než U tygra). "Nebudu remcat proti režimu, kde se dveře dají otvírat i zevnitř."