Rapsodie

28.02.2022

Mě kniha příliš neoslovila. Líbil se mi hodně začátek, asi prvních 200 stran, ale poté jsem se začala ztrácet v ději a postavách. Nevím jestli si přečtu další díl. Navíc formát knihy opravdu nešťastně zvolený, a kniha se mi začala rozlepovat. Teď ji mám na části a musela jsem ji dočíst v ebooku.

08.06.2021

Poslední komentář z roku 2015, komentátoři naposledy spatřeni na DK docela dávno, poslední snad 2020... že by tato kniha s jejími démony a hrůzami měla nějaký zhoubný vliv na čtenáře?
Snad ne! Snad je to jen náhoda. Ovšem, celkem vzato, je toto rozsáhlé dílo velmi málo čtené a to je škoda, přeškoda. Pro fanoušky čistokrevné fantasy by mohlo být jednou z třešinek na výborném dortu oblíbeného žánru...
To, co píše Davies níže o nejemociálnějším prologu, je načisto pravda. Byla jsem smutná, zděšená, rozčarovaná, nechápala jsem... Potom se ale objeví nové, úplně jiné postavy, děj se začne ubírat jiným směrem, minulost se vytratí do vzpomínek a objeví se budoucnost, ve které je nutno se vyznat...
V knize je pár pasáží, které jsem přečetla dost ledabyle, o historii světa, o tom, co se dělo dřív a co ovlivnilo současnost... A to byla chyba, protože jsem se potom v určitých věcech ztrácela, takže nezbude, než rychlé opáčko o panovnících, válkách, zkázách, budování... Dokonce jsou tu zmíněni i draci, naštěstí jen okrajově, neboť draků je ve fantasy knihách habakuk a já je moc nemusím, snad jen krom pohádek, kde princ vysvobodí princeznu a je happyend :-).
Věděli jste, že draci mohou měnit podobu a to i do lidské, že dračice se může zamilovat do člověka a mít s ním potomky..? Že by to bylo něco jako v 1. díle Shreka, kdy se dračice zamiluje do oslíka, tady podobu sice nezmění, zato s ním má malé dráčkooslíky... Oslíkodráčky... :-)?
Jsem na samotném začátku 2. části a tentokrát je mi, díky náznakům, už aspoň jedna důležitá věc jasná. Ale jak to bude dál..? Jo, to si musím teprve přečíst...
Fantasy je více druhů, je jasné, že tato tetralogie nemůže bavit každého. Podle mě je to skvělá věc, tedy vzhůru do... jakže se vlastně všechny ty kraje jmenují?
Dám si holt malé opáčko :-).

26.08.2015

Tlustá kniha, od které se nedokážu odtrhnout. Originální, čtivá.

01.11.2014

Nejemocionálnější prolog, jaký jsem kdy u kterékoliv knihy četl - ale už je to před dekádu, takže to berte s rezervou, noví čtenáři. Více než ucházející heroická fantasy se zajímavými postavami. Nenudí.

08.10.2014

Tento díl mě oslovil na tolik, že jsem se ihned pustila do čtení druhého dílu. Nebudu se zde rozepisovat o ději, nerada bych tu prozrazovala detaily. Nechci čtenáře připravit o zážitek a zajímavá místa, kterou prošla tato skvělé trojice hlavních hrdinů. Je to úžasný a originální příběh. Z této knihy jsem si odnesla nádherný postřeh. Cituji: Grunthor se hlasitě zasmál. "Tak už to bejvá, kamaráde, můj táta vždycky říkal, že děcka jsou jediná věc, která člověku zabrání žít věčně,protože se vždycky postaraj, aby se mu aspoň jednou denně chtělo umřít hanbou. "