Syn celerového krále
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19234/bmid_syn-celeroveho-krale-l8a-19234.jpg
5
108
108
V souboru povídek Syn celerového krále (1972) soustředil Ota Pavel „literární portréty“ slavných sportovců své doby. Výběr hrdinů cele podřídil svému srdci a na stránkách knihy žijí především ti sportovci, které měl rád a které důvěrně znal: Jan Veselý, Alfréd Jindra, Ladislav Heller, Jan Kubr, Rudolf Kučera, Christian Battaglia, Pavel Kouba, Jaroslav Borovička... Jejich sportovní dráhu, vítězství či prohry popisuje Ota Pavel s velkou vnímavostí a notnou dávkou citu. Se zručností už starého literáta zachytil dramata lidí, kteří hledají a nalézají hranice svých možností, ale současně nalézají také pravdu o sobě a světě kolem.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že když jsem se doslechl, že Národní divadlo uvádí operu Nagano, jednak jsem se zasmál, jednak jsem obrovitánsky zalitoval, že místo toho nevstal z mrtvých Ota Pavel, aby o tom úžasném vítězství napsal povídku nebo možná celou knihu. Další z mnoha důkazů o tom, že když se novinář stane spisovatelem, má to grády!
Ota Pavel patří ke spisovatelům, kteří se natrvalo zapsali do mého srdce. A ač se to mnohým může zdát podivné, stalo se tomu tak, právě díky této knížce.
"Pohádka" o Bohouškovi Váňovi je nádherným obrazem toho, jak lze díky usilovné snaze dosáhnout úžasných výsledků. Na druhé straně se také setkáváme například s neobyčejně silným příběhem Alfréda Jindry, který vás, ať chcete nebo ne, jistojistě dojme.
A následují další opravdové příběhy velkých dříčů, kteří sportu obětovali mnoho, avšak v záplavě jiných, snad úspěšnějších, snad šťastnějších sportovců zůstávají víceméně zapomenuti.
Syn celerového krále je pro mě opravdu mistrovským dílem. Ota Pavel jej napsal s lehkostí sobě vlastní, dílo je tedy náramně čtivé a kdo je aspoň kousíčkem své duše sportovec, knihu si jistojistě oblíbí.
Další sbírka povídek ze sportovního prostředí od Oty Pavla. Tentokráte se ale nezaměřil na vítěze (jak tomu bylo v Plné bedně šampaňského), ale na ty méně úspěšné sportovce - na ty, co do sportu dali vše, ale přesto neuspěli. Možná, že díky tomu jsou tyto povídky mnohem silnější.
U povídkářů je problém v tom, že po jejich smrti editoři vydávají jejich knihy třeba pod stejným názvem, ale s jiným obsahem. Vycházejí různé kompilace či výbory povídek. Tak je tomu i u Oty Pavla. Mám-li proto ohodnotit knihu Syn celerového krále, musím uvést i vydání. Zatímco 1. vydání z roku 1972 obsahuje 16 povídek, 2. vydání z roku 1979 jich má pouze 9. (V doslovu se k tomu uvádí, že ty povídky, které z 2. vydání vypadly, byly autorem přepracované povídky z jeho předchozí knihy Plná bedna šampaňského. Takže byly při přípravě druhého vydání zařazeny přímo do rovněž druhého vydání knihy Plná bedna šampaňského a nově tak v celerovém králi zůstalo jen těch devět povídek.) A to už je tedy úplně jiná kniha. Takže já tady hodnotím, aby bylo jasno, 2. vydání. A mé hodnocení bude stručné. Je to výborná knížka neopakovatelným stylem podávající krásné příběhy vonící člověčinou. Dá se číst opakovaně. A opakovaně.
Část díla
 |
Alfréd Jindra 1972 |
|
Baroni na kolech 1972 |
|
Haló, taxi! 1972 |
 |
Já jsem král, ty jsi král, každý má svůj marcipán 1972 |
|
Jak Bohoušek Váňa oplatil hořký slzy Marušky Kettnerový 1972 |
Autorovy další knížky
| 2007 | Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Jen taková poznámka pod čarou: Díky povídce Baroni na kolech jsem objevila krásný dokument Petra Václava Paní Le Murie (1993).