• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Ota Pavel

Syn celerového krále

„Len jedno slovo...nádhera“
— Dyllenn

---

Smrt krásných srnců

„Tak toto byly velice krásné a čtivé povídky. Už jen to že se odehrávali za doby holokaustu a druhé světové války (tohle téma velice miluji, a je mi velmi blízké, ne že bych tu dobu zažil, ale mám k ní určitý vztah a soucit). Ke konci ty povídky byly dojemnější a dojemnější. O Otu Pavlovi se říká že je velice podobný mému velice oblíbenému Bohumilu Hrabalovi, je to tak. Styl psaní jak já říkám hospodský (ten název mě napadl teď, při psaní této recenze), takový styl kde je vidět že si užíváte života a zároveň filosofujete, tyto dva pány spojuje. Akorát Hrabal psal fiktivní díla a Pavel, z jeho života a tady konkrétně z života jeho tatínka. Prostě nádherná sbírka povídek, která musí být čtena aby byla pochopena. Zajímavost: knihu jsem četl poprvé, a četl ji nahlas a nahrával si to do záznamníku, a na youtube jsem dal celou audioknihu této krásné knihy, jelikož nikde nebyla, tak jsem jí udělal já, pokud máte čas můžete si ji poslechnout zde, budu moc rád: https://youtu.be/-aVVaNFBLZg?si=WLzJHrX2lLYf3vvB“... celý text
— Aleshgang

---

Smrt krásných srnců

„Jedna z mála knih k maturitě, který se mi líbily. Dokonce jsem si ji přečetla, pak i znovu. Jak předválečné, tak povídky za války ve mně zanechaly stopu. Určitě moc doporučuji nejen k maturitě, ale jen tak.“... celý text
— bobinkova

---

---

Jak jsem potkal ryby

„Co napsat? Ota Pavel sepsal nezapomenutelné vzpomínky na krásné i horší doby. Krásně se čtou, zamrzí jen, že už je konec...“
— mila2411

---

Smrt krásných srnců

„„To je nádhera, podívej ta ladnost, … vidíš ty oči – úplně jak lidský, jsou krásnější než lidský…“ Válečná léta se ženou skrze českou krajinu a člověk dělá věci, kterých by za jiných podmínek nebyl schopný (tedy alespoň Leo Popper, tatínek vypravěče) – v nevinných zvířecích očích vidíš krutost doby - události nutí, válečná doba si žádá lovit … a tak přežít … Čeká tě devět autentických smutně dojemných povídek ze života rodiny Popperových ve válečných a poválečných letech – veskrze silné příběhy vyprávěné krásným jazykem, s jemným humorem a s hořkosladkým nádechem, v některých příbězích s mrazivým pozadím vědomí křehkosti nejen lidského života zmítaného v dějinných zvratech, lehounká naivita vypravěče – dítěte z něhož vyroste pábitel a milovník života, svérázný individualista a snílek s touhou po dobrodružství, spisovatel Oto Pavel, vše ještě podtrhuje … „Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ /Ota Pavel/ Bylo to prostě tak dojemně krásné – všechny ty popisované a skutečně autenticky prožité přítomné okamžiky! Ota Pavel je totiž naprosto jedinečný a veskrze pozoruhodný vypravěč právě těch přítomných okamžiků – všechny ty zprostředkované vzpomínky na rodinu, a krásu okolní přírody, z kterých čiší jemná melancholie, a přitom většina z nich má jemně humorný nádech o který se postarají hlavně věčně optimisticky naladěný věčný milovník žen tatínek a veskrze trpělivá maminka, kteří svým dětem vč. malého vypravěče, nevím jak, ale připravili navzdory době skoro bezstarostné dětství plné rodinné sounáležitosti a vzájemné lásky … „Když chcete psát povídky, tak Vám musí být nejméně čtyřicet. Do té doby musíte pořádně žít a dívat se kolem sebe. Mít rád i nenávidět. Zažít všechno. - No, a pak je to už snadné, chce to jen sednout a psát!“ /Ota Pavel/“... celý text
— alef