Syn luny

Někdy na konci 19. století se dostane mladý megrelský pastevec Datha Ththašchia do konfliktu se zákonem. Smrtelně zraní v souboji ruského důstojníka a musí prchnout do hor. Tak začíná děj románu Syn luny uprostřed exotického prostředí gruzínských hor. Pro autora Čabuu Amiredžibiho však není tolik podstatný romanticky laděný dobrodružný příběh. Využívá jeho čtenářské atraktivnosti ke kladení otázek obecně lidské platnosti, jejichž zodpovězení hledá i mladý Datha při četných setkáních s lidmi nejrůznějších společenských vrstev. Je člověk ve své přirozenosti dobrý nebo zlý? Je slučitelný kompromis s čestností? Může si člověk uchovat vnitřní svobodu a nezávislost? Zároveň se autor zamýšlí nad samostatností malého národa, nad jeho podílem na historii, nad psychologií porobitele a porobeného. Mnoho takových otázek trápí syna luny, neboť při opakovaných střetech s přízemní morálkou je neustále srážen jeho původní ideál o lidské ušlechtilosti a Datha je nucen hledat nové životní jistoty. V souvislosti s umělecky přesvědčivým zachycením filozofických a etických dilemat předvádí autor pestrou galérii gruzínské společnosti - aristokraty, pastevce, policisty, duchovní i konfidenty. Ústy těchto hrdinů-vypravěčů je tak celý děj románu podán jako logicky se odvíjející sled povídek a novel, které i při relativní samostatnosti vypovídají o smyslu celého příběhu až na ploše románu. Velký význam pro pochopení díla má rámcová mýtická novela - báje o pohanském bohu Thuthašchovi, který celý text kompozičně zpevňuje, jako podobenství ho vyvozuje z konkrétního historického času a dává mu další významové dimenze... celý text