Synové boha Slunce
Eva Farfánová Barriosová
Peru je nádherná země na západním pobřeží Jižní Ameriky. Tato země se však může pyšnit nejen krásnou přírodou plnou kontrastů, ale i tisíciletou historií. Jen málo zemí na této planetě má tak dlouhou a úžasnou minulost a jen málo zemí dalo zbytku světa tolik užitečných plodin, bez kterých bychom si náš život už vůbec nedovedli představit. První civilizace starých Peruánců začala již tři tisíce let před naším letopočtem, slavná říše Inků byla vyvrácen španělskými dobyvateli v 16. století. Mezi tím leží doba, kdy se formovala svébytná kultura i náboženství, jež svého vrcholu dosáhla právě v Incké říši. Tato kniha je věnovaná jejím dějinám, skromným začátkům, obdivuhodnému kulturnímu rozkvětu, kterého tento národ dosáhl během méně než sta let trvání své říše, i jeho úpadku a nečekanému zániku po invazi evropských dobrodruhů. Autorka čerpá ze svých znalostí incké kultury, jež získala v průběhu bezmála třiceti let strávených v Peru, mimo jiné bádáním na archeologických nalezištích. Zpracovává rovněž díla nejdůležitějších autorů, kteří se zabývali inckou problematikou především v posledních dvou desetiletích. Na bezmála čtyřech stovkách stran podává pestrý a detailní obraz všedního dne, světské i náboženské kultury v různých vrstvách incké společnosti.... celý text
Přidat komentář
Hrůza, děs a bída. Nevím, co jsem si myslela, že budu číst, ale asi ne takovou hnusnou krvavou historii. Chtěla bych poznat národ, který netouží po moci a po krví a o zemi souseda. Je to vůbec možné? To máme opravdu tento hnus zakódovaný v krvi? Pak je zázrak dnešní doba, myslím si docela klidná a jediné na co nadávám je Covid, haha…
Já jsem si vždycky myslela, že Indiány vyhladili Španělé, ale oni by se vyhladili sami…
No když jsem četla o tom obětování, budiž, pro ně to bylo normální a asi se obětovali rádi… nebyla to krutost, ale co mě napadlo. Inkové měli takovou úctu k mrtvým a k jejich mumiím a co udělají archaeologové? Vystavují je v muzeu, pitvají, šťouchají do nich… nevím, připadá mi to neuctivé. Já chápu, že pro ně je to výzkum a chtějí se něco dozvědět, ale proč nemohou nechat hroby být? Nevím, jestli bych chtěla mít tělo v muzeu… Divím se, že to Peruáncům nevadí… a že to ty archaeology netrkne…
Takový zvláštní pocit mám po přečtení, kdo jsem, abych někoho soudila? Co je správné, co je špatné? Je můj život lepší než jejich? Horší? Nás všech? Kdo a jak to posoudí? Kdo byl šťastný? Co je štěstí? Záleží všechno na hodnotách…. V každé kultuře jsou úplně jiné a ačkoliv všichni lidé jsme stejní, najednou se kvůli odlišným hodnotám náš život naprosto promění a my jsme od jiných naprosto rozdílní…
Všechno, co čtu, automaticky hodnotím. To snad ani není možný, úplně extrémně a nemohu si pomoci jinak… Nedokážu jen přijmout a nechat být, prostě to tak bylo a tečka.
Autorovy další knížky
2005 | Peruánské obrázky |
2014 | Sexuální život ve starém Peru |
2009 | Pohřbená tajemství starého Peru |
2019 | Synové boha Slunce |
2023 | Peru: Mýty, legendy a realita |
Rozhodně zajímavá kniha, hodně věcí pro mě bylo nových. Problémem je, že v knize nejsou žádné pořádné mapy, na kterých by si čtenář mohl přesně "promítat" informace, které právě čte. Ty jednoduché mapky, které v knize jsou, jsou téměř nepoužitelné. Takže čtenář nevidí ani vzájemné polohy jednotlivých krajů, ani plány měst. Dalším problémem je, že v druhé polovině knihy se docela často vyskytuje, že obsah jednoho odstavce je z bez viditelného důvodu jen trochu jinými slovy zopakován ob odstavec dále, někdy dokonce v odstavci bezprostředně následujícím. To by měl odhalit editor a zajistit u autora změny v textu. Přitom mně nevadí, pokud některá fakta byla uvedena např. v kapitole o politice a pak zopakována v jiné kapitole např. o náboženství. Takovéto zopakování naopak pomůže pochopit vzájemné souvislosti, jak např. určitý jev měl současně vliv na vícero oblastí života Inků a jak tedy některé společenské a státní záležitosti byly provázané. Celkově dávám 3,5 hvězdičky, zaokrouhluji nakonec dolů, ty mapy a plány opravdu chybí.