Synové Gulagu
Armand Maloumian
Otřesné svědectví o nelidském světě sovětských koncentračních táborů, jak je pozná během svého osmiletého vězení na Sibiři mladý Francouz, který byl bez udání důvodů KGB zatčen a odsouzen.
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 1991 , HorizontOriginální název:
Fils du Goulag, 1976
více info...
Přidat komentář
Vzpomínky francouzského Arména na osm let strávených v soukolí stalinského teroru. Popis absurdity fungování totalitního státu se mísí se scénami brutálního boje o přežití na nejnižším dně sovětské společnosti i soubojem s nehostinným podnebím sibiřských polárních oblastí. Maloumian se snaží sugestivním způsobem vylíčit každodenní život v tomto pekle na zemi a snaží se pochopit, jak mohlo dojít k jeho stvoření, i proč i nadále funguje. Odpověď není jednoduchá a mísí se v ní klasický ruský stihomam, šlendrián, byrokratická tupost a neúcta k individualitě i lidskému životu vůbec. Tedy něco, co se od dob stalinského Ruska zas až tak moc nezměnilo. Současné počínání putinského režimu je toho zářným důkazem a o správnosti Malounianových závěrů nás přesvědčuje každý den.
Ve své tragičnosti výborná kniha.
Hrdinu zatknou na ulici, odsoudí ho na pětadvacet let - za nic. Francouz - nepřítel Ruska, který nic neudělal.
Podmínky v táborech, jimiž prošel, jsou hnusné. K jídlu kolikrát shnilé ryby, voda divné chuti a barvy, nedostatečné oblečení v prostředí, kde teploty dosahují i mínus šedesáti. Zdravotní péče zpočátku neexistuje. Zvířecí chování vězňů, i dozorců. Výslechy trvající celé dny. Znásilňování, bití, vraždy každý den. Dobré je hlídat si záda. V lágrech jsou dvanáctileté děti zavřené za krádež chleba, ale jako děti se nechovají. Nosí nože a ve své roztomilosti jsou nebezpečnější, než někteří ostatní vězni.
A teď si vezměte, že to v některých zemích furt funguje.
Velmi silný příběh, stojí za přečtení. Z gulagové literatury patří k těm, co vypadají reálně, kniha je zároveň čtivá.
Kniha dost syrově popisuje život v sovětském gulagu očima mladého Francouze, který strávil v tomto bohapustém prostředí osm let: od zatčení, přes iracionální obvinění, snahu jej zlomit a vyždímat poslední zbytky svobodomyslného uvažování, až po zvířecí způsob jeho přepravy do prvního z řady gulagů, kterými prošel. Kniha je na druhou stranu oslavou humanismu, když popisuje přátelství a zcela ojedinělé vztahy mezi lidmi, které by se jinak jinde nesetkali. Současně je ale kniha aktuální i dnes, kdy se ruský medvěd začíná znovu probírat z dlouhého odpočinku, ve kterém si promýšlel a připravoval se k návratu na výsluní jako obnovená totalitní mocnost.
Drsna realita gulagu, hierarchie , boje i soudržnost vězňů. ..v nelidských podmínkach zůstat člověkem. ..
doporučuji k přečtení
Často mě při čtení napadlo slovo absurdní, nepředstavitelné....potkalo to nejspíš tisíce lidí, kteří nic neudělali a přesto strávili léta, ne-li zbytek života v nelidských podmínkách...Na konci mě dostala věta: Poprvé za osm let jdu sám na záchod, poprvé tam mohu zůstat tak dlouho, jak chci.....kniha rozhodně stojí za přečtení...
Jedna z najlepších kníh, čo som kedy čítal.... "slanečky, veľmi slané" mi utkvelo v pamäti. :)
Synové Gulagu
Bezpochyby jedny z nejlepších pamětí o Sovětských koncentračních táborech, jaké jsem kdy četl. Nelze čekat podobnou šíři jako nabídne Soustroví Gulag, ale o to lépe se kniha čte. Ruský systém pracovních táborů si s těmi nacistickými nezadal a mnohém je i překonal. Maloumianovo vyprávění je poutavé a nepochybně přitáhne pozornost. Jeho zážitky jsou mrazivé a z dnešního pohledu skoro k neuvěření. Jsem zvědav co si jednou přečteme o Ruských trestaneckých koloniích, které na Sibiři stojí dnes.
Poznámka pod čarou: trochu nepochopitelné je pro mě rozhodnutí nakladatele vydat knížku ve fyzickém formátu, kdy je výtisk podivně vysoký. Kniha se díky tomu mizerně drží a čte. To se moc nepovedlo a nechápu jak to mohli pustit, nikdy jsem nic takového neviděl.