Synové hor
František Kožík
Dne 24. března 1913 se na Zlatém návrší odehrála tragédie. Ale příklad Bohumila Hanče a Výclava Vrbaty, příklad jejich statečnosti a přátelství, které neustoupilo ani před smrtí, patří nám všem.
Přidat komentář
Kniha Synové hor autora Františka Kožíka přibližuje realitu chudých krkonošských tkalců na konci 19. století a na počátku 20. století. Příběh se zaměřuje na život sportovce a vlastence Bohumila Hanče, jeho cestu za sportovní slávou až k tragédii v březnu 1913, kdy umírá na podchlazení v bouři na krkonošských hřebenech, přibližuje také okolnosti smrti jeho věrného přítele Václava Vrbaty. Kniha není literaturou faktu, jedná se o oslavnou ódu na chudé české tkalce a hlavně na Bohumila Hanče, muže mnoha kvalit i ideálů. Jazyk knihy se dnes může zdát přežitý stejně jako styl vyprávění, pokud se však čtenář přestane zaměřovat na některé archaické obraty, vtáhne jej poutavé vyprávění o lidské dřině a odhodlání, jaké skončilo tragédií tam, kde měla být čest a sláva.
Líbilo se mi, jak tam autor popisoval život v té době, neměli to lehké a ještě si našli čas na sport.
Mě se víc libilo, jak tohle téma zpracoval v knize "Na hřebenech vichřice" Miroslav Rampa.
Bylo to víc autentické.
Já, která provozuji aktivně gaučing jen můžu s úžasem smekat klobouk před tak vytrvalími lidmi, kteří dokáží pro mě nemožné. Škoda mladých životů.
Nejprve jsem viděla film v televizy "Poslední závod,"kde jsem se teprve dozvěděla jaká tragédie se odehrála,shlédla jsem dokument a přála jsem si tuto knihu,kterou jsem dostala od kamarádky.Kniha je pěkně zpracovaná obsahuje historii Hanče a Vrbaty,popis tragického závodu,domnění jaké bylo asi setkání a pomoc od Vrbaty Hančovi,historie horské služby,lyžařská výzbroj 19.a 20 století a vzpomínka na natáčení filmu Synové hor,který bych také ráda viděla.
Taková čtenářská jednohubka. Část knihy zaujímá příběh Hanče a Vrbaty, v další pak najdete fakta o tragédii, staré fotografie i články, vydané po smrti obou přátel. A dozvíte se něco o historii Horské služby, o vývoji lyží i oblečení, které lyžaři nosili.
Mrzí mě jen, že samotný příběh je opravdu relativně krátký, četla bych dál a dál.
80%
Na internetu jsem zjistila, že tragická smrt Hanče a Vrbaty měla nedávno výročí. Film jsem viděla několikrát, ale nevěděla jsem, že vyšla i knížka. Měla jsem bohužel třetí vydání, kde byly jen dost ošklivé kresby, ale obsah je výborný.
Doporučuji!
Knížka se mi moc líbila. Svým způsobem mě vrátila do dětství, neboť v této části Krkonoš jsem trávila každoroční prázdniny a výlet na Zlaté návrší k Mohyle, kde mi babička tento příběh vyprávěla, byl každoroční povinností.
Skvělé je, že je knížka vybavena i dobovými fotografiemi, které celý příběh dokreslí.
Příběh se dobře četl, zajímavé fotografie z doby tehdejšího lyžování. Popis vlastního závodu mně připadal trochu zmatený. Dokumenty z doby po vlastním závodu mi přiblížil
historii závodu lépe.
Příběh psaný na pomezí beletrie a reportáže, o počátcích lyžařského sportu v Krkonoších. Dojemný a poutavý příběh jako z filmů pro pamětníky. Přečteno v rámci Čtenářské výzvy.
Nádherná, dojemná kniha o začátcích lyžařského sportu a nerozlučném přátelství dvou mimořádných lidí.
Velikonoční pondělí 1913 napsalo jeden z nejzajímavějších vlasteneckých příběhů českého národa.
František Kožík mistrně charakterizuje Bohumila Hanče. I když… charakteristiku utvářel sám Bohumil Hanč svými postoji, pracovitostí, sportovním duchem, umem a přičinlivostí…
Trochu zarazilo jen přirovnání Hanče a Vrbaty k bohatýrům.
24. březen pro mě znamená i chvilkovou pietu za Bohumila Hanče a Václava Vrbatu.
„Benecko, hrst chalup rozhozených na úpatí Žalého, mívá zimu, která bývá pernou zkouškou. Vichřice žene přes úbočí vlny mlhy. Sníh zasype lidské obydlí často až po střechu. Všechno tam nutí a vybízí, abys dokázal smělé srdce a pustil se s živly do zápasu. (s. 16)
Příběh Hanče a Vrbaty mě vždycky dojímal. František Kožík ho zpracoval nádherným způsobem, jde v podstatě o oslavu nezištnosti, obětavosti a přátelství, které jde až za hrob.
Moje srdeční záležitost z krajiny mého rodiště. Dojemný příběh Vrbaty a Hanče s tragickým koncem, který popisuje drsný život na horáchh a že na hřebenech Krkonoš si člověk nemá zahrávat s počasím.
Synové hor mne dojímají. Četla jsem to několikrát a vždycky mne to vzalo za srdce. Pokaždé je mi smutno. A stejně se k tomu vždycky budu ráda vracet, protože to je krásně napsané, čtivé a prostě dojímavé. Příběh odvahy a obětavosti, který může být komukoliv inspirací.
Knihu jsem četla již několikrát a myslím, že ne naposledy. Je to příběh, který přímo miluji, u Mohyly Hanče a Vrbaty se mi vždy tají dech úctou ... a František Kožík jej popsal krásně. Úžasně vykreslil charakter Bohumila Hanče, jeho těžký život, který užíval plnými doušky, a Krkonoše, které tak miloval. Jen vědět, co se mezi přáteli na život a na smrt během závodu stalo …
Stejně jako se můžu pořád dokola dívat na stejnojmenný film, tak můžu i po x-té číst tuto knížku. Příběh Hanče a Vrbaty mě jednou provždy uchvátil a tato útlá knížka zaujímá čestné místo v mojí knihovně. :-)
Čtivá kniha, která byla v roce 1956 pod stejným názvem zfilmována. Hlavní postavy Hanče a Vrbaty ztvárnili Josef Bek a Jiří Vala. Skvělá knížka pro mládež na referát - strhující příběh na 70 stranách - (3. přepracované vydání z roku 1966 ve Sportovním a turistickém nakladatelství doplněné o ilustrace od Adolfa Borna).
Štítky knihy
české hory a pohoří Bohumil Hanč, 1886–1913 Václav Vrbata, 1885-1913
Autorovy další knížky
| 1954 |  Největší z Pierotů |
| 1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
| 1989 | Na křídle větrného mlýna |
| 2006 | Synové hor |
| 1988 | Svátky krásné hvězdy |
Po nedávném už několikátém výstupu na Zlaté návrší a následném shlédnutí skvělého tématického filmu Poslední závod jsem měla chuť se s Hančem a Vrbatou potkat ještě jinak a objevila jsem tuhle útlonkou knížku Františka Kožíka. Příběh houževnatosti, sportovního nadšení a přátelství je tu na pár stránkách jednoduše, ale věrohodně a napínavě, zpracován a přiblížil mi nejen průběh tohoto jedinečného a tragického závodu
ale i tehdejší způsob života v Krkonoších a počátky lyžarství u nás.
"S těmi, kteří budou číst tento příběh, bych si chtěl sednout do houfu, rameno k rameni, tváří v tvář, nejraději v horské boudě za zimního večera."