Sýr a červi
Carlo Ginzburg
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13122/bmid_syr-a-cervi-aeN-13122.jpg
4
130
130
Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. Na podkladě dochované archivní dokumentace inkvizičního procesu nám autor přibližuje obraz lidové kultury venkovského prostředí v období raného novověku. Ukázka seriózního moderního historiografického postupu anebo vyprávění historizující fikce? Dějepisná metodologie je polem trvalých diskuzí společenskovědních odborníků. Z 2. pol. 20. stol. přesahuje do současné doby zvláště bádání nad teoretickými otázkami, které se týkají problematiky psaní jak tzv. velkých dějin, dějin událostí, dějin idejí a mentalit, tak tzv. dějin malých, dějin obyčejného života, dějin každodennosti. Italský historik nám předkládá práci, která je označována za příklad charakterizující změnu orientace v metodologických přístupech moderní historiografie. Autor na základě dochované archivní dokumentace, která zachycuje záznamy ústních projevů soudního procesu vedeného Inkvizicí proti furlanskému mlynáři nařčenému z kacířství, tj. ze zastávání bludných myšlenek o povaze a běhu světa, sestavuje obraz individuálního života soukromého člověka v minulosti a prostřednictvím jeho myšlení a představ nám dává nahlédnout do kulturní, sociální a antropologické povahy lidového života evropské renesanční epochy. Kniha obsahuje odbornou předmluvu a doslov, jejichž součástí je odkazová literatura, poznámkový aparát a rejstřík. Dotisky v roce 2000, 2003 a 2005.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
Il formaggio e i vermi, 1976
více info...
Přidat komentář
Zajímavý náhled do mikrohistorie jednoho vesničana raného novověku a doby, která ho utvářela, a snaha o její interpretaci i z jiných úhlů pohledu než běžně nabízí oficiální historická věda. Výstupy jsou ale pouze (přiznaně) spekulativní. Autor je však považován za jakéhosi zakladatele tohoto modernističtějšího a osobnějšího přístupu, což je výborně rozebráno i v doslovu. Víra už je pak na čtenáři. Mně to přišlo přehnaně ukecaný...
S touto knihou jsem se seznámila na vysoké škole a musím jí všem doporučit. Nejde o "nutnou" historickou knihu plnou letopočtů a postav, které si člověk stejně nezapamatuje. Při čtení se nám odhalí život člověka, který vyčníval mezi ostatními. Bohužel to bylo v období, kdy se tento "prohřešek" bral jako hereze a dost krutě se trestal.
Dílo bych označila jako zvláštní pohled do duše a mysli jednoho mlynáře 16. století a jeho problémy s inkvizičním soudem. Téma jako takové je zajímavé, ale filosofické a existenciální otázky o Bohu, smyslu existence a dalších náboženských věcech, byly někdy až zbytečně moc rozvleklé a často se opakující.
Nepochybně se jedná o zlomové dílo, které přibližuje venkovské prostředí a dějiny jednotlivce, které byť často opomíjené, hrají zásadní roli i ve velkých dějinách.
Komu to myslí, ten často dopadne jako hlavní hrdina této knihy – nakonec se samozvaným vůdcům bez mozku musí ještě omlouvat, že jejich úkol udělal za ně, protože oni to nepochopí. Velmi realistický děj. Podle skutečné události.
Na knize mně překážel jen poznámkový aparát, člověk nerad skáče sem a tam.
Knihu jsem si přečetla kvůli škole a určitě toho nelituji. Na začátku jsem se bála, že kniha moc nedá, ale hodně mě dostaly různé myšlenky a názory, kterými je kniha jedinečná.
Jak již bylo napsáno v komentářích, tato kniha je jedinečná. Při studiu historie marginálních vrstev a dějin každodenního života zcela nepostradatelná. Dá se číst mnohokrát, pokaždé se v ní naskýtají rozličné myšlenky, které čtenář zprvu nemusí zachytit.
Pro pochopení je dobré mýti alespoň základní povědomí o dobovém pojetí církevních dogmat, ale i pro laiky naprosto skvělá kniha, dost jsem se pobavila :D
Vynikající kniha! Autor (historik) na základě inkvizičních protokolů rekonstruuje mentální svět jednoho "prostého" mlynáře. Ginzburgovi se podařilo zachytit původce myšlenkových pochodů hloubavého venkovana a představuje nám tak různé knihy, ze kterých mlynář čerpal, i způsob, jak čtené vnímal, zpracovával a následně dál hlásal. Zároveň se autor snažil nalézt v mlynářových představách prvky venkovské lidové kultury.
Dílo je rovněž jedním ze základních děl dějin mikrohistorie.
Velice náročná kniha na soustředění, která stála za přelomem historie jakožto humanitní vědy o člověku. Paradoxně právě historie většinou jedincem opovrhovala anebo kladla v střed svého zájmu "důležitého" jedince, tj. mocnáře, filosofy, vojevůdce apod. Začátkem 20. století se objevují nové směry - sociální a hospodářské dějiny. Ale i ty často trpí redukcionalismem jedince jako součást historických "větších" a "dlouhotrvajících" procesů.
Teprve v druhé polovině 20. století se objevují směry a metody na zkoumání individuality v historii. Sýr a červi jsou praktickou ukázkou, jak tzv. historicko-antropologickou metodu aplikovat. Důležitý je především jedinec, jeho vnímání, názory. Odkud čerpá, jak kognitivně přejímá a interpretuje získané informace. U Menocchia nám nahrávají inkviziční procesy, ve kterých obviněný mlynář vykládá vlastní kosmogonii a pojetí světa. Ginzburg nás velice dlouho konfrontuje s různými heretickými skupinami, které v té době rostly jako houby po dešti přiživované nejel luteránstvím, ale i knihtiskem. Na konci jeho sáhodlouhých analýz Menocchiových názorů docházíme k výsledku, že stojíme před ryzím venkovským myšlením pologramotného člověk na severu Itálie v 16. století. V závěru se dozvíme, že jistý materialismus je vůbec pro toto období zdánlivě typický.
Ginzburg dokázal téměř nemožně, a to vypasírovat z inkvizičního procesu maximum informací o jednom neznámém venkovském člověku, který se nijak v historii nezapsal a nijak do běhu věcí nezasáhl. S překvapením čteme, že byl Menocchio po prvním procesu "pouze" odsouzen na doživotí, a potom mu byl trest zmírněn na doživotní odloučení ve své rodné vesnici. Naše překvapenost je ale úspěchem historické antropologie - snaha odbourat vytvořené předsudky o člověku, společnosti na základě důkazů u jednotlivcích, které se u nás nahromadily v důsledku učení o "velkých" dějinách plných redukcí, fantazírování a přehlížení faktů. Není pravdou, že každý inkviziční proces musel nutně končit upálením, pokud došlo k odsouzení kacíře a odpadlíka od víry, většinou se na hranici vůbec nedostal (což nevylučuje, že to byla oblíbená metoda).
Přesto existují jisté mouchy historické antropologie. Především ve starších historických epochách chybí prameny a v moderní době jich je zase příliš moc. Z toho důvodů se antropologové většinou zaměřují na období novověku, byť jako můžeme vidět i u Ginzburga, má to své meze. Ginzburg totiž i přesto interpretuje Menocchia skrze zápisy inkvizičního notáře. Je to správné? Neměl by spíš hledat autentický výtvor samotného jedince? Můžeme se spolehnout na svědectví z cizí ruky? Těžko říct.
I tak patří Ginzburg k prvním (a zdaleka ne posledním) průkopníkům antropologické metody, která opět vnesla nové světla do temných zákoutí historické vědy, která stále hledá své "správné" pojetí dějin a neustále odbočuje mezi různorodými směry, aby ho konečně našla.
Hodnotit knihu jako historickou studii je pro mne složité. Nicméně recenze, resp. upoutávky nabízely "vykreslení každodenního života člověka na konci 16. století", nicméně z mého pohledu tohle kniha nesplňuje. Je dokumentací jednoho procesu...který je zevrubně a poutavě komentovaný, nicméně jen stěží si dovedu tohle zevšeobecnit. Ne, není to zpochybňování toho co se odehrálo, co je zachyceno v protokolech. Je však podle mne pravděpodobné, že v tom případě musel mlynář Menocchio narazit na osvíceného inkvizitora, který s ním ani tak nevedl proces jako s kacířem, ale spíše teologické disputace. A také Menocchio není prototypem běžného člověka z konce 16. století - už jen znalost čtení a psaní, stejně jako jisté společenské postavení mu přisuzovalo jistou výjimečnost postavení...a zřejmě i výjimečnost přístupu k jeho kauze. Kniha může nesporně sloužit studentům historie jako ukázka práce s prameny, přístup k jejich hodnocení, zpracování a komentování, pro laického čtenáře však zůstává na hranici beletrie, kterou jen malá část z nich prostřednictvím poznámek a komentářů překročí.
Pohled do zákulisí Italského venkova 16. století je velmi zajimavá. Přesněji do pohledu jednoho mlynáře. Kniha popisuje jak on sám vnímal okolní svět, který nekorespondoval s oficiální věroukou. Určitě mě překvapila mírnost inkvizičního soudu, trest který mu byl vyměřen, nebyl pro mlynáře devastující, tedy aspoň když byl odsouzen poprvé. Celkově mohu knihu jedině doporučit, jedinou výtku mám k poznámkovému aparátu, který mě občas rušil.
Dle mého názoru velmi zajímavá kniha pojatá mikrohistorickou metodou. Vhodná i pro ty, kteří historii jako vědě nerozumí, jelikož je napsaná velmi poutavě, a autor využívá mnohých narativních metod.
Základní kámen mikrohistorie nabízí zajímavý pohled na lidovou představu mlynáře z Furlánska a jeho dva procesy u inkvizičního tribunálu. Musím říci, že mě zaskočilo do jaké míry autor dokázal rozebrat jeho výroky a přiřknout je určitým pasážím z konkrétních děl. Svět, který si mlynář vytvořil je zajímavý a propracovaný, možná i proto není zcela jednoduché se k nepřeberném množství výroků, literárních odkazů a teologických úvah, které kniha nabízí, orientovat.
Příběh jednoho mlynáře, který si vytvořil na základě své četby a prostředí, ve kterém žil, svůj vlastní výklad náboženství. Autor skvěle vysvětluje Menocchiovi názory včetně prostředí, které ho značně ovlivňovalo. Nechybí ani srovnání s několika dalšími výstředními postavami tehdejší doby. Opravdu doporučuji, pokud máte zájem dozvědět se více, jak mohla přemýšlet vesnická společnost, která byla alespoň částečně vzdělaná a přijímala víru nikoli pasivně nýbrž aktivně.
Veľmi zaujímavé.Prišlo mi fascinujúce,že odkiaľ mohol mať jeden stredoveký mlynár také fascinujúce názory.Koho zaujíma stredovek,trochu filozofie a náboženstva bude sa mu to páčiť.Odporúčam čítať ale jednotlivé kapitoly za sebou a nepreskakovať,aby ste nestratili logickú niť.Môžem povedať,že mňa táto kniha jednoznačne vcucla do príbehu ako krčma
keď vás vcucne:D... takže dávam 5* :)
Rozhodně to není kniha do autobusu, ale když si člověk na ni udělá čas, najde si klidné místo a rozhodne se prozkoumávat myšlenkové zákoutí prosté člověka 16. věku...není to úplně lehké čtení a rozhodně se nedá hltat, ale některé z Menochiových kacířských myšlenek mi zůstaly v hlavě ještě dlouho: tak například ta o tom, že je pouze jeden Bůh, který se však rozdílným národům zjevuje různě podle toho, jak jej jejich kultura bude schopná, co nejlépe přijmout...a právě z toho důvodu jsou všechna náboženství legitimní a tolerování hodná...možná by se Menochiem mohlo lidstvo inspirovat ještě dnes...
Absolutně vynikající mikrohistorické dílo. Krásně se čte - vynikající četba pro poznání ,,historického řemesla". :)
O Bože, kdo mi řekl, že si mám přečíst tuhle knihu? Pravda, anotace zní zajímavě a já se naivně domnívala, že to bude strohé převyprávění procesu s oním mlynářem. Bohužel jsem si neuvědomila, že je jedná o knihu, která je stěžejním dílem mikrohistorie a autor se bude piplat s vysvětlováním, proč a jak se Menocchio choval tak, jak se choval.
A tak jsem trpěla při čtení, v hlavě mi utkvělo méně než málo, ale mohu si gratulovat, že z krku mám alespoň jednu knihu z budoucích dvanácti, které musím načíst ke zkoušce z raného novověku. Ovšem, již nikdy více!
Štítky knihy
teologie venkov inkvizice církev kacířství, hereze mlynáři, mlynářství věrouka mikrohistorie přelom 16. a 17. stoletíAutorovy další knížky
| 2000 |  Sýr a červi |
| 2002 | Benandanti |
| 2003 | Noční příběh |
| 2021 | Pierovo tajemství: Piero della Francesca, malíř rané renesance |
| 2013 | Mocenské vztahy: Historie, rétorika, důkaz |
S knihou jsem se poprvé setkal během druhého roku studia na vysoké škole. I přesto, že mě téma náboženství nepřitahuje, jsem chňapl po knížce a nelitoval času, který jsem u ní strávil.
Kniha nás seznamuje s jedním mlynářem, jenž byl za své názory souzen a popraven. Život tohoto „dezinformátora novověku“, který se nebál vyslovit své, leč kontroverzní a nepravdivé názory, je jeden z nejtragičtějších příběhů novověku. Osobně mě tento příběh nadchl, jelikož ho v učebnicích dějepisu nenajdete. Příběhy, jako jsou tyto, dokáží potěšit snad každého milovníka historie.
Sýr a červi je poutavou publikací, která i přes svou pestrou nabídku informací není jednoduchou četbou. Některé čtenáře by mohla zarazit délka knihy. 208 stránek, z toho 60 stránek tvoří prameny a literatura, není mnoho. Kniha je ale plná různých filozofických úvah a výňatků z náboženské literatury. Sýr a červi je tudíž složitá kniha, nad kterou mohou někteří čtenáři zlomit hůl.