Ta druhá strana života
I Sungu
Existenciální próza, jejímž leitmotivem je neschopnost člověka bez bezpečného zázemí v dětství vstoupit do přirozených vztahů se světem. Tato nedostatečnost se v průběhu textu nenápadně převrací v pocit vyvolenosti vyvrženého a v pohrdání „tou druhou stranou života“. Postavu sledujeme do chvíle, kdy absolutně rezignuje na socializaci. Vyjít z izolace je pro hrdinu, spisovatele Pak Pugila, totiž nebezpečné a žádá si dodržování obecných zvyklostí, ať už v běžném provozu, nebo v partnerském vztahu, který si hrdina vykládá jako absolutní, s majetnickými nároky. Vidíme zde, jak se původně nevědomý obranný mechanismus kohosi „jiného“ nakonec stane jedinou možností přežití, a poměrně zřetelně se tu odkrývá proces odcizování se v Koreji doby překotné modernizace. Ne náhodou je děj zasazený do 70. let 20. století, do období vojenského režimu prezidenta Pak Čonghuiho, režimu nesvobody a společenských otřesů.... celý text
Přidat komentář
Toto dílo se nedá jen tak zběžně popsat. Chce to spoustu přemýšlení a snahy chápat. Ne vždy je to však snadné. Jedná se o knihu, která obsahuje tolik moudra, že si člověk musí leccos zapsat, aby se mu všechny ty myšlenky poztrácely. Pak Pugilův svět a vnímání mi je ale natolik blízké, že považuji za jakousi hru osudu, že jsem tento skvost objevil...
Trochu obšírněji jsem se rozepsal ve své recenzi, viz. "Recenze". Čtení a přemýšlení je ale až na samotném čtenáři. ;-)
"Zcela mylná představa, že lidé , kteří píší , jsou hnáni svým exhibionismem. Přesněji je to zástěrka. Lidé píší, aby ničili. Ten, kdo je absolutně šťastný nemá potřebu psát ani řádek. Jen ten, kdo je absolutně šťastný nemá potřebu psát ani řádek. Jen ten, kdo si uvědomuje své nešťěstí, v sobě nachází hnací motor pro psaní.
Ten v té určité chvíli vezme pero a do své nešťastné reality vbodne uklidňující injekci.
Ostatně i čtenáři čtou knihu pro svou dávku analgetik. To je vše."
"V posedlosti tou ženou nebylo nic jiného než narcisální sebeláska."
// Celá kniha je na zamyšlení a je v ní hodně moudra. Rozhodně teď mám smíšené pocity z hlavního hrdiny. A přemýšlím nad tím, zda vůbec existuje možnost s takovým dětstvím být normálním členem společnosti.
A hotovo, raději budu jíst lečo, mít sex s bezdomovcama a poslouchat Kryštof, než abych znovu četl korejskou knížku.