Ta druhá zapisovatelka
Suzanne Rindell
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193714/bmid_ta-druha-zapisovatelka-dhs-193714.jpg
3
98
98
Černá komedie z pulzujícího New Yorku dvacátých let S měnící se rolí ženy v moderním světě přicházejí nové, dosud neznámé a vzrušující výzvy Rose Bakerová pečetí lidské osudy – stisknutím několika kláves psacího stroje může poslat člověka třeba na doživotí do vězení. V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Přiznání jsou jejím denním chlebem. Jenže se píše rok 1923, a tak přestože musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd, sotva vyjde z výslechové místnosti, je zase jen příslušnicí slabšího pohlaví, která se hodí nanejvýš na zakládání spisů a vaření kávy. Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Pryč jsou viktoriánské představy o tom, co je přijatelné. Ženy všude kolem ní si nechávají stříhat vlasy nakrátko, kouří, chodí do barů. Jenže prudérní Rose uvízla kdesi v blednoucím světle dob dávno minulých, a tak hledá zkušeného průvodce životem, který jí v dětství scházel. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost, ze které se možná už nikdy nevzpamatuje... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
The Other Typist, 2013
více info...
Přidat komentář
Zajímavé ingredience, jisté napětí, ale nesmírně zdlouhavé: nesporně zajímavé prostředí a doba - policejní stanice v New Yorku v roce 1925, kdy se začaly zaměstnávat i ženy - jako stenotypistky. Doba prohibice, tajných palíren a putyk, což je jedním z napínavých bodů románu. Druhým je podivný vztah s neuchopitelnou prolhanou, manipulativní, ale oblíbenou kolegyní z práce. Hlavní hrdinka vypravuje, přes nabádání od lékařů, svůj příběh nikoli chronologicky, ale velice na přeskáčku, jen čtenáře napíná, že se něco stane/stalo a jaká to bude/byla hrůza.
V druhé polovině už to pro mne bylo už hrozně dlouhé až nudné, rychle jsem prolétla do konce, abych se v něm úplně ztratila - nějak jsem nic nakonec nepochopila... 50%
Kniha mě zaujala obalem a anotací, jelikož mám tuto dobu hodně ráda. Začátek knihy šel číst celkem snadno a nebylo vůbec jasné kam povede. Od slabší poloviny knihy však musím říct, že bylo pro mě čtení této knihy čím dál tím těžší. Osobně mi dlouhé popisné a často zbytečné a nic neříkající popisky autorky, ať už situací nebo osob či míst, začaly vadit a doslova jsem je přeskakovala, aniž by mi z knihy uniklo něco podstatného. Navíc postava se stejně tak stávala nesnesitelnou, pro mě už jen z důvodu neustálého obhajování svého chování. Dávám 3 hvězdy, protože jsem četla už i horší díla a možná bych dala i více, kdyby byl konec více propracovaný. Od poloviny bylo jasné kam konec směřuje, otázkou jen bylo proč a co se stane. Nakonec mi závěrečné vysvětlení přišlo useknuté a rafinované zakončení, které nakonec nechá čtenáře na pochybách, jak to vlastně bylo, dílo nezachránilo.
Kniha se mi četla moc dobře, zajímavé prostředí (pracovní prostředí mně blízké), zajímavá doba, napínavý příběh.
Jen u konce si nejsem moc jistá, jestli jsem dobře pochopila, co se vlastně doopravdy stalo.
Každopádně doporučuji k přečtení.
Co se knize nedá upřít je předválečná atmosféra starého dobrého New Yorku dvacátých let.
Jinak mě však v knize vše rozčilovalo. Poddajná hlavní hrdinka, která se nechala manipulovat svou vypočítavou kolegyní. Její fascinace touto osobou a naivita...Poklidný děj, kde se toho zas tak moc neděje a ten rozpačitý konec...
Asi to nebyl můj šálek hořké kávy.
Navzdory nekterym predeslym komentarum mi kniha prisla velmi ctiva se sviznym a napinavym dejem a musim uznat, ze dej je docela promysleny. Libi se mi autorcin sloh, je plny krasnych metafor, prirovnani a vet, ktere bych nikdy sama nevymyslela. Nejsem si vsak uplne jista prekladem. Obcas jsem cetla slova, ktera si podle me prekladatelka vymyslela. Text take obsahuje dost preklepu, ale to je uz problem vydavatele. Kniha ma pekny, ctivy konec .......... az do doby, kdy jsem precetla uplne posledni (NEJASNOU) vetu - nepochopila jsem, jak to teda vlastne vsechno bylo?
No ja teda nevim.. Prvnich skoro 200 stran temer o nicem a pak schizofrenni nejasny konec..
Nuda, nuda, nuda. Na čtyřech stech stránkách nuda. Hlavní hrdinka od začátku do konce strašně nesympatická. Neustálé několikanásobné odbočování od děje. Na začátku a na konci kapitoly po jednom odstavci, který je pro děj nějak důležitý a mezi tím spousta stránek vaty.
Celé je to takové sterilní a monotónní. I když je vyprávění v ich formě, je to, jako když nezúčastněný, netečný pozorovatel přeříkává, co se odehrává, ovšem placený je od slova a tak plácá a plácá a pořád dokola opakuje mnohokrát řečené. Ono mu ani nic jiného nezbývá, protože se vlastně neodehrává vůbec nic.
Poledních 40 stránek knihy (tedy 10%) je vcelku čtivých. A nelze než souhlasit s větou z posledního odstavce závěrečné kapitoly (před epilogem) "...Je to všechno jen prázdný žalozpěv..."
Tohle evidentně nebyla kniha pro mě a musím přiznat, že konec jsem nepochopila. Budu ráda, když mi to někdo vysvětlí.
Tak především - Suzanne Rindellová je skvělá vypravěčka a Naďa Funioková zase překladatelka a díky nim se mi Ta druhá zapisovatelka četla tak příjemně, jako už dlouho nic (těch několik chyb v českém vydání jde na vrub redakci). Není vůbec problém přenést se do doby, ve které se příběh odehrává, protože autorka ji má očividně velmi podrobně nastudovanou, obdivuhodné ale je, jak přirozeně (neencyklopedicky) tu dobu dokázala vylíčit. Rose je výborná postava, její glosy jsou většinou milionové a díky tomu, že jí vcelku dobře vidíme do hlavy, je její vztah s Odalií dost uvěřitelný a jeho bobtnání až hmatatelné. Pokud si během čtení občas položíte otázky typu "No jo, ale proč...? Jak je možné, že...? A to jako...?", v závěru na ně dostanete odpovědi a možná stejně jako já dostanete také chuť si knihu přečíst znovu.
krásná dvacátá léta v New Yorku,styl,atmosféra ,charakteristika postav,dialogy -paráda,akorát ke konci trochu nuda
nemůžu říct, že by mě kniha zklamala, docela se mi líbilo, jak se postupně odhalovala pravda, ale nijak extra mě to nenadchlo...
Dočetla jsem jí dokonce i když jsem měla nutkání ji odložit .V podstatě mne udržel u čtení způsob ,jakým byla napsaná .Líbilo se mi ,mi jak vykresluje autorka posedlost Rose Odalií a duch doby ,který se táhl celou knihou .Trochu mne otrávil konec. Tak nějak postrádal gradaci.Dávám 3 hvězdy .Nebylo to špatné ,ale četla jsem mnohem lepší knihy .
nic moc jsem od toho nečekala, ale nakonec se mi knížka docela líbila. nemyslím, že by to bylo o hlouposti hlavní hrdinky, myslím, že takových lidí, kteří se nechají někým smýkat a převezmou od něj skoro celé své bytí, je dost a dost...
překvapivý konec, čtivé...
je to zase něco trochu jiného, což je příjemné.
Přebal knihy a recenze slibovaly vic. Těšila jsem se na barvitějši vykreslení jazzového věku, a to se nekonalo... . Spousta slov, držela člověka v očekávání. ... a... , zakončení mi přišlo hloupé. Nebo sama hrdinka ?? Tak naivni a poblázněná ?? A černou komedii, bych v tom nehledala. Spíš ženský román.
Kniha se mi dostala do ruky náhodou. Byla jsem mile překvapena. Kniha se četla lehce a děj měl spád. Určitě stojí za přečtení.
New York, rok 1925, prohibice. Elegantní doba. Hezky rozehrané karty. Musela jsem knihu zhltnout v napjatém očekávání fascinujícího vyvrcholení příběhu. Vcelku příjemné oddychové čtení, které ke konci bohužel ztratilo trochu dech, proto nedávám plný počet hvězd.
Zase jednou knížka, o které budu přemýšlet ještě pár dní po dočtení. Zaujala mě nejdřív hlavně obalem, později i anotací. A jelikož tu nechci spoilerovat, čemuž bych se asi neubránila, protože mám vážně plno dojmů, tak ji jen doporučím dál :) Není to přímo historické, není to ani žádná detektivka, kde byste museli číst dlouhé odstavce popisující detaily vražd, je to hlavně o dvou zapisovatelkách, o jejich životech..
Ta druhá zapisovatelka
Vzhledem k rozsahu jsem ji plánovala pouze prolistovat, ale styl knihy a hlavně její postavy mě upoutaly natolik, že jsem se začetla a užívala jsem si příběh z časů americké prohibice. Autorka se v závěru přiznává ke svému okouzlení velikánem F.S.F., zejména Velkým Gatsbym, takže knihu lze vnímat jako velkou poklonu autorovi a jako mírnou literární nostalgii po časech, které sice nesplnily očekávání (byla-li vůbec prohibice jako taková cílem, protože výsledkem třinácti "suchých" let bylo především zbohatnutí vyvolených a nebývalá korupce nejen v řadách policie), ale rozhodně nebyly fádní a nudné.
Dnešní doba ovšem podobným knihám nepřeje, koneckonců najděte si hodnocení Velkého Gatsbyho tady na databázi, žádné oslavné tirády a nadšení. Dnešek si žádá okamžitou akci, řešení, thriller - pokud možno hodně drastický, krvavý a často zcela nesmyslný a nelogický.
A přitom ústřední dvojice postav v této knize, Rose a Odalie, je mnohem uvěřitelnější a životnější nežli Daisy a Gatsby, tedy alespoň pro mne. Těžko si lze představit odlišnější životní osudy a charaktery, úžasně popsané především u Rose. Velké plus i za samotnou zápletku - není to milostný příběh, vlastně ani příběh o přátelství, a přesto má švih a náboj. Autorka ztvárnila obě postavy velmi přesvědčivě a pro mě i poutavě; poděkování určitě patří i překladatelce. Já knihu našim čtenářkám určitě doporučím a jsem zvědavá na jejich názor (mimo jiné na poslední větu epilogu).