Ta prázdná místa
Hana Svobodová
Exilová sbírka poesie vybraných a řazených autorkou. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu. Ve sbírce Ta prázdná místa se poetika Hany Svobodové nemění táž úspornost výrazů, sevřenost, až gnómičnost. Co se po formální stránce mění zcela nápadně, je slovesná osoba. Tento zdánlivě vnější gramatický posun z třetí do druhé osoby, od on či ona k ty, signalizuje hlubší posun významový. Od chladné či alespoň vzdálené objektivity ke zdůvěrňující apostrofě to je onen krok, kterým „...Procházíš něčím, co tě vždy zasáhne / Světlo, noc, slunce, déšť / Tam dosáhne, kde ještě není slepý“ (s. 17). Od kroků, jejichž řetězec se slévá v cesty, se znovu započíná nalézání nového smyslu, nového vidění věcí a jejich vztahů („To nejsou cesty / z marnosti a do marnosti / To jsou jen / daleké či blízké vzdálenosti“ - s. 23). Je to pochopení a přijetí sebe sama jako samozřejmé danosti, jež ve svém konečném vyznění je znovunalezenou a osvobodivou lehkostí z plynutí života („Sobě navzdory buď lehká / lehčí než kdysi“ - s. 25). Cesta k harmonii a vyrovnanosti je zároveň cestou nové vnímavosti k životu, který sice ztrácí strmost prvotního vzletu, ale je cennější a obsažnější, neboť zná a umí pojmenovat nástrahy pastí („Jen anděl rozumí / co je to létat strmě / zmizet v modru nicoty / Zde jseš to ty / kdo nad propastí / dívat se dol u začíná / Ta krajina nemá daleko do pasti / pastí je výška i strmost hluboká“ - s. 35). Stylizace lyrického subjektu jako dvojnického dialogu (já - ty), dialogu niterného a zároveň k druhému (druhé) se obracejícího, vytváří zvláštní prostor naplněné senzitivní intimity, jejímž ohrožujícím protipólem se stává přízrak či podlehnutí přízraku chtivosti, nenasytnosti a osobivosti („nenech však upíří holinku / až o tvou hlavinku / chrupne“ - s. 47). A zbývá tedy cesta po vertikále, jež není než cestou k sobě: „Jen nahoru, jen dolů. Když dolů nechceš, létat se naučíš anebo sebe sama umučíš.“ (s. 55)... celý text
Štítky knihy
česká poezieAutorovy další knížky
1992 | Kočičí... |
1993 | Ta prázdná místa |
2000 | Karel Poláček nezemřel |