Tabu dějin
Marc Ferro
Esej věnovaný tabuizovaným tématům dějin objasňuje, a na konkrétních tématech dokládá, původ určitých tabu. Pojmenovává to, co skrývají-většinou to bývají skutečnosti, které zpochybňují žádoucí obraz či legitimitu dané události, instituce či osoby. Autor zdůrazňuje rozdíl mezi zákazem, autocenzurou a tabu (t.j. tím, "co způsobuje ticho díky strachu a studu"). Tabu často plní také funkci sebeobrany. Je prostředkem, který potlačuje bolestivou minulost, odstraňuje to, co je nepříjemné, nechtěné a má být zapomenuto. Esej uvádí příklady zejména z francouzských a ruských dějin. Je rozdělen na několik tematických okruhů - tabu, která se týkají původu a podstaty určitých institucí (církev, papežský úřad, politické režimy atd.), obě světové války (vojenské vzpoury, genocida Židů, kolaborace, odboj atd.), smrt cara Mikuláše II., semitský původ východních Židů a tabu ve filmech německého režiséra Rainera Fassbindera.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Historie
Vydáno: 2010 , Pavel MervartOriginální název:
Les tabous de l’Histoire, 2002
více info...
Přidat komentář
Místy dost obtížné čtení, plné odkazů na u nás neznámé nebo těžko dostupné prameny. Pro mě byla nejzajímavější prostřední část, zabývající se podrobně okolnostmi zavraždění cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Sice občas připomíná konspirační teorie o přežití některých členů, které ale byly – pokud vím – v poslední době vyvráceny antropologickým zkoumáním nalezených ostatků, ale co je dneska jisté?
Autorovy další knížky
| 2006 |  Dějiny Francie |
| 2007 | Dějiny kolonizací |
| 2010 | Tabu dějin |
| 2019 |  Jak se vyprávějí dějiny dětem po celém světě |
| 2009 | Sedm mužů ve válce 1918-1945 |
Těžko soudit. Těžké čtení, ale spíš kvůli překombinovaným souvětím, ze kterých se vytratil smysl. Na druhou stranu je v tom mnoho zajímavých informací (a pokud si je autor nevymyslel, tak občas dokonce i faktů). Po úvodu o Johance z Arku, o které se některé věci neříkají a je proto vhodným příkladem historického tabu, tu máme čtyři kapitoly:
1. O druhé válce. Francouzský (komunistický a nekomunistický) a italský odboj, prvotní opomíjení židovských obětí války, kolaborace obhájců Dreyfuse s nacisty - mírumilovných slušných lidí, zatímco váleční štváči, šovinisté a royalisté bránili vlast -, snižování zásluh Rudé armády a ruské válečné výroby mezi západními historiky.
2. O vyvraždění carské rodiny. Respektive jejím možná neúplném vyvraždění - a o přehlížení svědectví, osob a zdrojů, které se zaobírají osudem některých třeba přeživších velkokněžen, zejména Anastázie (ale nejen jí, což pro mě byla novinka). Vlastně vývod je ten, že britská královská rodina má nárok na trůn (jak víme z Ikony od F. Forsytha) a tak není z britské strany zájem uvádět, že by to tak být nemuselo. Tohle je vlastně opravdu tabu, protože všichni přeci víme, že je to jen konspirační teorie a romantická zkazka, no ne?
3. Cosi o židovských konvertitech v severní Africe. To bylo moc zajímavé, ale důsledky a vlastně i příčiny, které autor konstruoval, mi trošku utíkaly.
4. A pak něco o nějakém německém režisérovi, který točil filmy, které se divákům nelíbily. Nic jsem od něj neviděla. Asi bych si měla doplnit vzdělání, ale Ferro mě k tomu zrovna nenavnadil.
Celkově... smíšené dojmy. Byla bych si ráda přečetla podobnou knihu pro české prostředí. Myslím, že naše dějiny (a dvojnásob ty moderní) by byly vhodné pro zamýšlení se nad tabuizovanými tématy.