Pušky Avalonu
Roger Zelazny
Tajemný Amber / Kroniky Amberu série
< 2. díl >
Corwin byl potupen až na dno duše, oslepen a uvržen do temnice. Zdolav mnohé překážky silou svých paží a kouzel prchá. Vidí jediný cíl, pomstít se bratru Erikovi. Ten to všechno způsobil a teď sedí neotřesitelně na věčném trůně. Nezvážil však všechny možnosti. Mohl Corwina zabít a nezabil ho. A netuší, že Corwin zná tajemství zbraní, s jejichž pomocí by mohl projít silně střeženým Kolvirem. Vstupujete do říše Amberu. Konec je začátek a začátek je konec. Žádné překvapení není vyloučeno, ba je jisté, že každá možnost se uskuteční. V sázce však není jenom trůn. V sázce je život.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , Straky na vrběOriginální název:
The Guns of Avalon, 1972
více info...
Přidat komentář
Opět výborné pokračování, strhující příběh. Mě osobně jen vadí, samotné zbraně Avalonu, které přinesl Corwin do Amberu, moc se to tam nehodí. Ale jinak se nedá nic vytknout.
Za mě perfektní dílo. Pravda, zrovna tento díl je malinko slabší, než ten předchozí, ale když si je člověk přečte všechny a může to hodnotit jako celek, tak to prostě všechno do sebe krásně zapadá. Jen si můžu povzdechnout, kéž by tak dobrých autorů jako je pan Zelazny existovalo více. Líbí se mi jeho styl psaní. Je pro mě velkým vzorem.
Vůbec jsem se nenudil. Musím odebrat jednu hvězdičku, ale to jen proto, že tento díl je malinko slabší než ten předešlý.
Nebylo to špatné ani dobré. Bylo to zkrátka něco mezi. Neslo se to ve stejném duchu jako předchozí díl.
Dvojka je za mě výrazně slabší. Má mnohem pozvolnější děj a dost času se cestuje mezi světy, což může být někdy i únavné. Ale třeba jsem jen zmlsaný.
Šlušná zápletka , originálne prostredie, šupem to jak Baťa cvičky, už som na ďalšom dielu
Corwin, Erik a věci, které lezou ze stínů, jsou rozloženy kapku nerovnoměrně, ale pořád to jde.
Druhý díl je jako cesta k nejasnému cíli.
Zelazny trochu zvolnil tempo, jen je občas ukrutně popisný a rozvleklý. Obecně mám popisy ráda, dávají mi prostor se rozhlédnout, ale tady mi připadají jalové.
Samotný příběh se stává víceméně jen popisem pomsty, ostatní linky příběhu jsou potlačené a třebaže je to vše temnější a nejasnější, oproti předešlé knize tento díl značně ztrácí na napětí.
Tak trochu nevím co si o Puškách Avalonu myslet, líbí se mi výrazně méně než první dil.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Díky tomu, že jsem první a druhý díl Amberu přečetl jen s několikadenním rozestupem, mohu jednoznačně říct, že vidím velký posun od Princů Amberu a to k lepšímu. Ale nepředbíhejme.
V prvním díle jsem Zelaznymu vyčetl přílišnou rozplizlost děje na příliš malém prostoru. Bohužel v tomhle bodě došlo ke zlepšení jen částečně. Příběh celé knihy by se dal rozdělit na tři příběhové část - boj s Kruhem (úplně zbytečná část, kterou bych vyřadil), Avalon, tažení na Amber. Nejzdařilejší částí vyhlašuji Avalon, kde se mi moc líbila chemie mezi Corwinem, Ganelonem, Benediktem a Darou. Jde o "nejukecanější" část bez jakékoliv akce, ale já jsem díky tomu měl pocit, že se konečně něco dozvídám o postavách. Poslední část, kde by jeden čekal velkou bitvu s katarzí (Erik), se autor spokojí s pár výstřely a kniha končí po pár stránkách velkým cliffhangerem (což by nevadilo), aniž bychom se k pořádné bitvě vůbec dostali. Když bych chtěl být nejapně vtipný, přirovnal bych finále k předčasné ejakulaci, ale budeme slušní. :)
Naštěstí se v Puškách dozvídáme více o fungování amberského světa. Zároveň je zde další propojení s "naší" stínovou Zemí, což přidává světu na zajímavosti. Nejsem fanda Warhammeru a jiných fantasy, kde se trpaslíci ohání puškami, ovšem koncept propojení útočných pušek s fantasy světem magie mě na stránkách Amberu zaujal hned. Popravdě už u prvního dílu jsem přemýšlel - když znáte sakra elektřinu ze stínů, proč svítíte pochodněmi?
Nicméně jak již bylo zmíněno, dozvídáme se něco o fungování Amberu, dostal jsem odpovědi a jsem spokojený. Corwin je stále tuctový hrdina, kterému nemám potřebu fandit, a příběh je pořád stále moc obsáhlý na malém počtu stran. Oproti jedničce ale velké zlepšení a těším se na třetí díl.
Šťavnaté tri. Tri preto, že Zelazny odmieta zo svojho sveta spraviť niečo viac než len vetchú kulisu pre akčný príbeh, šťavnaté preto, že príbeh plynie bez jediného zádrheľu a opäť je okorenený skvelými dialógmi a hláškami. Číta sa to naozaj dobre, azda ešte lepšie ako prvý diel, no ten nenaplnený potenciál je z toho cítiť na hony.
Před pěti lety jsem na této databázi v komentáři k prvnímu dílu zmínil, že si možná někdy, v "daleké budoucnosti", přečtu další díly. Tehdy jsem skutečně netušil, že mě do náruče druhého dílu v daleké budoucnosti roku 2020 vženou pandemií uzavřené knihovny.
Každopádně vlivem této "prodlevy" jsem si toho z prvního dílu mnoho nepamatoval. Naštěstí to moc nevadilo, stačí všeobecné povědomí o tom, co je Amber a o co se Corwin vlastně snaží. Prvnímu dílu se to ostatně ani moc nepodobá, Corwin cestuje těmi víceméně "středověkými" stíny, čímž se tento díl nese spíše v duchu klasičtější fantasy. Závěr je divný, ale vzbuzuje zvědavost, co bude dál. Možná zase někdy v daleké budoucnosti?
Další putování Corwina a setkání s dalším bratrem a příbuznými na cestě ke královské koruně. Příběh se četl dobře, ale zajímavé scény, ať již se jedná o bitvy nebo lásku a sex (:-), by mohly být ještě lépe vykreslené. Skončí často dříve, než se čtenář stačí naladit a začíst. Mám koupené i další díly, a tak uvidím, jaké zápletky Zelazny dále přinese
Corwin pokračuje ve svém tažení na Amber a je rozhodnut porazit Erika a získat královskou korunu stůj co stůj. Aby si pojistil vítězství, zvolí taktiku palných zbraní, pro jejichž získání musí projet Stíny a pobít se s příšerami, stvořenými z jeho vlastní kletby. Cestou narazí na nejednu sličnou děvu, což pro něj bude mít neblahé následky. Jaké? Jdu na další díl.
PS: na to, že je tomuto fantasy skvostu téměř padesát let, je sakra dobrý!
Tak ani druhý díl mě nepřesvědčil. Průměrná fantazy, sice obsahuje zajímavé nápady, ale to je málo. Něco tomu chybí.
Stále zápasím s tím, jestli to chci číst, či ne... Přesto mě hlavní myšlenka stále, žene dál a jdu číst další díl. Když Corwin cestuje skrz stíny, mám pocit jako bych jel na vlně způsobené LSD, což v podstatě době vzniku knihy, by nebylo tak zarážející... Corwin má moje sympatie, byť je to pěknej parchant...
Opět oceňuji myšlenku: zaujal mě celý tento fantastický svět, ve kterém vyvolení mohou cestovat skrz prostor i čas, ve kterém existuje jen jeden pravý svět a ostatní jsou jeho stínové podoby a realita je relativní pojem.
Jednu výčitku jsem zmínila už v komentáři k prvnímu dílu: ospravedlnění jakéhokoliv boje je pro mě čím dál těžší a já žádám ušlechtilý cíl. Tady se ho ale opět nedočkám, jde pouze o mocenský boj. Navíc Corwina jsem v prvním dílu (i díky jeho uvěznění) chápala, v tomto jsem v jeho vlastní charakteristice „jsem snůška dobroty, cti a milosrdenství“ cítila víc sebeironie, než by se mi u hlavního HRDINY líbilo. V dětství, kdy jsem byla zamilovaná do každého ušlechtilouna ušlechtilého typu Old Shatterhand, bych se zmateně ptala: kdo je dobrý a kdo je zlý? (jak jsem se ptala rodičů u válečných filmů). Protože jsem odpověď nenašla, ubírám oproti prvnímu dílu ještě jednu hvězdičku.
Číslování na starším vydání může pěkně zmást, druhá kniha v pořadí má totiž jedničku a tak jsem si znovu přečetla zbraně avalonu dřív než devět princů amberu.
Sakra. Zestárla jsem tolik já nebo ta knížka? Řečnická otázka, neodpovídejte, prosím :-).
Zelazny rozvíjí svůj svět a spletité vztahy potomků královské linie Amberu, pořád je to hodně čtivé, nápadité, dobrodružné, ALE... nadšení se tentokrát neráčilo dostavit. Jako mládě jsem fandila hlavnímu hrdinovi Corwinovi, v současné době se mi pro něj těžce hledají sympatie. Tehdy mi vyhovovala přímočarost děje, teď mi zjednodušování a přehmaty v logice vadí. Celá ta motivace honby za titulem vládce je mi jaksi vzdálená; proč by Corwin měl na tu pozici být vhodnější než jeho nenáviděný bratr Erik nebo kdokoliv jiný? Popis putování Stíny se postupně stával úmorným, až jsem ho začala přeskakovat. Závěrečná bitva představovala zklamání, vůbec se nepodařilo vyvolat dojem epičnosti, osudovosti, věrohodnosti... Chyběly mi emoce. Asi jsem příliš zhýčkaná Sapkowskim, Abercrombiem, McClellanem a dalšími autory, co dokáží vytvořit charaktery, se kterými dýcháte, a ze stránek knih se během četby stává filmové plátno při prožívání dechberoucích scén.
V době prvního českého vydání jsem byla u vytržení, po třicítce se magie z Amberu kamsi vytratila; jak to vyřešit? Dát "Zbraním Avalonu" pět hvězd a "Puškám Avalonu" tři? Hovadina, vždyť novější knihy Strak na vrbě mají perfektní překlad pana Kantůrka, podstatně pečlivější redakční práce a k tomu super obálky Tomáše Kučerovského. Nezbývá, než zvolit kompromisní čtyři astry.
Nevím jestli dát 2 nebo 3 hvězdičky, a to platí pro všechny díly série Amberu s výjimkou prvního dílu. Jako by se autor chtěl napakovat na úspěchu skvělého prvního dílu a roztahoval a psal díly další a další.
Autorovy další knížky
1993 | Zbraně Avalonu |
1994 | Přines mi hlavu Čarovného Prince |
1999 | Devět princů Amberu |
1994 | Prokletý Dilvish |
1994 | Princ Chaosu |
Princ Corwin to nevzdává! Trůn mu náleží a tak bude jeho. On je prostě úžasný, i když si sám o sobě myslí, že vyměkl. A ty jeho regenerační schopnosti...Taky je trochu splašený a naivní a věří tomu, co se mu řekne. Seznámíme se důkladněji s dalším bratrem a zjistíme jaký dopad má Corwinova kletba. Trochu rozvláčně cestujeme dalšími stíny, ale když je vám tolik, kolik Corwinovi, tak na nějakém dni nezáleží. Anebo záleží?