Tajemný Etrusk
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522881/tajemny-etrusktTfSi4-J5m-.jpg
4
614
614
Tvůj příchod je předpovězen a jsi poznán. Nevaž již své srdce k zemi. Hledej jen sebe, aby ses poznal, nesmrtelný. Další z historických románů finského spisovatele Miky Waltariho stylem připomíná jeho slavného Egypťana Sinuheta. Protagonistou barvitého příběhu z počátku 5. století př. n. l., kdy se dává do pohybu celé Středomoří a schyluje se k řecko-perským válkám, je etruský lukumo neboli „nesmrtelný“ jménem Lars Turms. Jeho původ je mu však utajen – v sedmi letech jej otec svěřil přátelům v řeckém městě Sybaris a zakázal jim prozradit, jaký osud je mu určen.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2023 , VyšehradOriginální název:
Turms, kuolematon, 1956
více info...
Přidat komentář
Úžasný překlad - vytrhl mě z konvencí a ukázal mi další rozměr našeho jazyka. Úžasný a napínavý příběh, který má spád i dokonalý závěr. Všem těm, kdo hledá perlu, vřele doporučuji...
Četlo se mi těžce. Kniha mě chytla až zhruba v polovině. Příběh to není špatný, ale Sinueth je pro mě pecka, která už asi nejde zopakovat.
Příběh, který naplnil mé cestování MHD vůní tajemna a historie. Opět jsem doma bral do ruky staré atlasy a hledal města, kterými se příběh toulá. Prošel jsem učebnice dějin, co o niti příběhu píší historici bez špetky fanatazie. Děkuji pane autore za další prožitý život s Vaší knihou.
Uff, tak tohle dočíst pro mě byla opravdu výzva. Sinuheta miluji, ale do Etruska se ne a ne začíst, už jsem se spíš nemohla dočkat, až to budu mít za sebou.
Každopádně i odtud si odnáším několik tipů na obohacení slovní zásoby:
1. Když chcete říct, že je někdo chudý, můžete použít výraz "jí z hliněné misky".
2. Když potkáte přitažlivou ženu, můžete ji nazvat "ženou krásné šíje"
3. Když se už nedá nic dělat, použijete "džbán byl rozbit a víno už vyteklo"
4. Pokud něco konečně řeknete od plic, právě jste si "vyčistili hubu"
5. Pokud vás někdo na rande špatně políbí, můžete mu říct, že byl polibek "stejný, jako bych políbila tlamu telete"
6. Pokud chcete polichotit svému protějšku, můžete mu sdělit, že "jeho pohlavní orgán je tak obrovský, že i nejodvážnější žena uteče, když ho spatří"
A potom krásná poučka o bohatství:
"Bohatství člověka neosvobozuje, ale spoutává. Vlastníka vždycky hryže strach ze ztráty. Se stejnou žárlivostí hlídá chudák svou jedinou ovečku, jako boháč zavírá do železných truhlic své drahocennnosti a po celé noci bdí a strachuje se o svůj poklad."
V tomto případě jsem sáhl vedle. Forma ani příběh sám mě nenadchl. Je to taková Odyssea bez legend a bájí, kde se střídají místa bez pořádného příběhu.
Ani druhá kniha Waltariho nezklamala. Takové dílo má člověk čest napsat obvykle jen jednou za život, jemu se povedlo neuvěřitelné.
Pokud se do toho pustíte, vydržte, začala mě bavit více až tak od poloviny. Nenechte se těmi stovkami stran odradit.
Audio je vytvořeno výborně. Dramatizace včetně zvukových doprovodů (šumění moře, zvuky bitvy, pláč obětí vražd, obecné zvuky pozadí).
Autorův styl mě ale bohužel nezaujal, ačkoli příběh zpočátku nebyl vůbec špatný. Později mě ale vláčnost děje spíš utahala. Bohužel ani další knihy autora si nepřečtu.
Asi to bude len Waltariho štýlom písania, ale kniha mi absolútne nesadla. Aj keď milujem príbehy z antického Grécka, Turms mi prišiel veľmi slabou knihou. Strašne veľa opisu, pomenej priamej reči, akosi mi to nesedí. Mal som v pláne čítať aj ďalšie jeho knihy, ale po tomto zážitku radšej nie.
Po této audioknize jsem sáhl ze dvou důvodů. Prvním byl světoznámý spisovatel Waltari, druhým pradávný národ Etrusků. Jednoduše řečeno...dostal jsem chuť na poutavě zpracovaný historický příběh, okořeněný etruskou kulturou a civilizací.
Ale moc mě toto vysoce hodnocené dílo Waltariho bohužel neoslovilo. Začátek vypadal slibně, ale postupem času mi děj přišel nudný, nicneříkající a strašně vleklý. Číst to jako knihu, asi to v polovině vzdám, ale při poslechu jsem vytrval až do konce. Nezaujala.
z Waltariho se stal jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Ten člověk musel mít v hlavě neuvěřitelný množství informací, který dokázal přetavit do skvělých románů. Tohle je jeden z nich!
Láska zaslepuje člověka natolik, že nechce vidět věci ani nad slunce jasnější...
Mike Waltari měl při psaní Tajemného Etruska hodně nastudováno. Do každé věty vložil zajímavý otisk doby pro Řeky tak stěžejní : od barvy keramických nádob, opisu předmětů běžné spotřeby, až po líčení společenských a politických kulis, které utvářela různá etnika sídlící kolem Středozemního moře. Knížka se nedá přečíst za jeden, dva večery, mazlila jsem se s ní celé léto, neustále oprašovala své školní (ne)vědomosti. A odvděčila se mi barvitým opisem událostí, které se staly na úsvitu našich evropských dějin. Námořní cesty, které ovládali Kartágo a Etruskové, lákaly k dobytí, na východě Persie sahala nejdříve po asijské části Řecka a kolonizovala ostrovy. Narazila až na evropské pevnině, kde Řekové Peršany odrazili v bitvách u Marathonu, Platají a u Salaminy. Můžeme jenom spekulovat, jak by vypadal další vývoj v případě prohry Řeků.
Na tomto pozadí se odvíjí osobní příběh Larse Turmse, který má před sebou cestu, cestu hledání, hledání sebe sama a nalezení role, kterou mu osud určil : stát se lukumonem, velkoknězem a svatým vládcem svého lidu.
Turmsův příběh je plný poezie a fantazie : svět znamení a věšteb, mocných čar a vidin, omamných nápojů, bohyň... A ta jeho, z pěny zrozená, zřejmě ve snech inspirovala i Botticelliho.
Někdy zvednu kamínek z důvodu zajímavého tvaru, barvy nebo struktury... dnes vím, že když to udělám příště, proběhne mi hlavou už napořád vzpomínka na nesmrtelného. Jemu kamínky mapovaly život a vracely ho v myšlenkách do minulosti. Není už čas, Larse Turmsi, aby ses znovu narodil ?
Poutavý příběh člověka své doby, není to ale oddechové čtení, chvílemi se příběh táhne a nic zajímavého se neděje. Nicméně, kdo má rád historii a autora, nepohrdne.
hrozně jsem se na toto čtení těšila, ale bylo to pro mě velké zklamání. Doslala jsem přes dvěstě stran a stále nic. Nějak jsem ani nepochopila, co je tématem. Závěr je, že je kniha nedočtená v knihovně a vracet se k ní nebudu
Bohužel nedočteno. Román je krásný, zajímavý a je radost ho číst. Ale je strašně dlouhý a pro mě není tak poutavý, abych se k němu po týdnech vracela. Egypťana Sinuheta jsem četla několikrát, ale Etrusk mě tak moc neuchvátil. Kniha obsahuje krásné myšlenky, ale zřejmě je třeba dát jí čas a člověk musí být v odpovídajícím rozpoložení.
Štítky knihy
starověk finská literatura Etruskové rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
(SPOILER) Hlavní hrdina se nám hned v úvodu knihy představí jako jakýsi svatý vládce nějakého antického národa a pouští se do vyprávění jak k tomu přišel. Čekal jsem, že to tedy bude taková parafráze příběhu amerického miliardáře, který vzpomíná jak před padesáti lety vystoupil jako sirotek z lodi, koupil jablko za padesát centú, vyleštil ho a prodal za dolar, pak koupil dvě jablka a tak dál. Věřím, že všichni jsme někde slyšeli nebo četli obdobný příběh, ať už třeba zasazený do jiného místa nebo období. Jenže teď si přestavte, že tenhle "antický" sirotek ty jablka leštil celých šest set stran a pak to na poslední asi deseti stránkách uzavřel stylem, tak jsem si nějak vzpomněl že múj tatíček byl vlastně antický milionář a já jsem jeho jediný dědic. Uf.
Takže je to hlavně o tom jak se náš hrdina plahočí antickým světem. A je to takový nijaký, mouchy-snězte-si-mě-hrdina, takže děj tu posouvá nuceně dopředu jakási deux ex machina, podobně jako v antickém dramatu, jen s tím rozdílem, že boží zásah v antickém divadle rozřešil nějakou neřešitelnou, často závěrečnou situaci v ději, zatímco zde všechny ty znamení a boží zásahy slouží jen k tomu aby se děj, alespoň trochu zdánlivě pohnul. Jinak by hrozilo, že by si náš Turms sedl na kámen a tam uhnil. A to nechceme nebo jo? Nejsem si jistý, navzdory tomu, že Turms mě zrovna neoslnil, tak mezi ostatními postavami je to pořád charakter. Třeba jeho ženy Arsioné bych se nedotkl ani klackem na jehož konci by bylo napíchnuté hovno.
Asi jediným dúvodem, proč jsem se knihou s nijakým utahaným dějem a odpornými postavami dosoukal do konce, byl samotný popis antického světa. Tedy, myslím. Snažím se za pomoci své divotvorné fantazie představit všechny ty situace, kdy by se mi to mohlo hodit. Máňo vezmeš si mě? Ach, Johane, když mi řekneš jakou barvu měla keramika Etruskú tak jsem tvoje! No, dobře něco reálnějšího. Tý-dy-tu-dú-tydytudú a máme tu otázku za 640 tisíc, jakou barvu měla keramika Etruskú? Hm, blbý je že už si to stejně nepamatuji, takže snad abych radši šel leštit ty jablka.