Tajemný sligum
Stephen Bowkett
Sligum - tak pojmenovali čtyři kamarádi podivnou hmotu, kterou po bouři našli na mořském pobřeží. ,,Takový nic, ani guma, ani sliz, ani rosol," hodnotili ji. Pak ale přišli na to, že odráží, vstřebává a kopíruje kdeco z našeho světa. Jak fantastický objev! Nemohl by jej však někdo zneužít? Není nakonec ta látka nebezpečná? A odkud vlastně pochází? O tom všem vypráví hlavní hrdina Bowkettova příběhu, třináctiletý, po uši zamilovaní Simon.... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1993 , Svoboda-LibertasOriginální název:
Dualists, 1987
více info...
Přidat komentář
Stephen Bowkett si pro svůj Tajemný sligum vybral čtveřici třináctiletých hrdinů, kteří jednoho dne po bouřce objeví na pobřeží moře záhadnou hmotu se zvláštními vlastnostmi aneb Chobotnice z druhého patra v anglickém provedení. Protože se jedná o příběh pro -náctileté, jak nás trefně na obálce upozorňuje český vydavatel, dá se dílku odpustit jistá povrchnost a účelovost jednotlivých motivů. Koneckonců je to novela o mladých pro mladé. V první polovině se Bowkett zabývá výhradě teenagerskými problémy Simona Hallana a teprve ve druhé půli popustí uzdu představivosti a začne experimentovat s onou tajemnou hmotou. Odkud se vzala a proč se s ní děje to, co se děje, autor nevysvětluje. Morální rétorika, vkládaná do úst třináctiletým, zní stejně podivně jako tápavé finální rozuzlení, s nímž si ostatně Bowkett příliš hlavu nelámal a logika dostala pěkně na frak. Jinak ale vyprávění drží pohromadě a není zase až tak naivní, aby znechutilo třeba i dospělé čtenáře.
Knihu jsem četl jako dítě a pamatuji si, jak jsem se zasekl u závěru a nešlo mi ho příjmout.
Námět nebyl špatný, ale řekl bych, že ač měla kniha cílit na dětského čtenáře, tak se mu vlastně časem odcizila.
Kniha mi přišla jako nepříliš podařený experiment, ve kterém se autor pokusil propojit teenage cajdák s dobrým sci-fi námětem. No, z výsledku jsem teda moc nadšený nebyl, ale dočetl jsem až do konce ... nedalo se jinak :-).
Knihu jsem četla jako dítě asi před 13 lety, v průběhu mi přišla jako průměrná kniha, ale závěr mě velice překvapil a donutil přemýšlet, co se vlastně ve skutečnosti stalo.
Krátká strašidelná knížka o hmotě která dokáže cokoliv nakopírovat.. až taková zábava to není.
Většinu času je to plytký středoškolský cajdák o tom kdo koho miluje a nemiluje, ale postupně atmosféra houstne a houstne, no a konec už by se nemusel cítit méněcenně ani v Krajních mezích. Bylo mi trochu líto, že autor nepokračoval dál, protože tohle mělo náběh na syrový horor. Příběh je sice tak trochu neohrabaný brak a tak trochu naivní jako epizoda z Beverly Hills 90210, jenže i tak má v sobě něco, co ve mě rezonovalo i po víc než třiceti letech od prvního přečtení.